Díky karenční době přestali lidé simulovat, už se nevyplatilo v pátek odjet na chatu, říká advokát | info.cz

Články odjinud

Díky karenční době přestali lidé simulovat, už se nevyplatilo v pátek odjet na chatu, říká advokát

V pracovním právu se skrývá řada možností, kterých lidé nevyužívají, protože o nich mnohdy ani nevědí. Například v aktivních zálohách si mohou přivydělat, a ještě jim během cvičení nehrozí vyhazov. Pravidla ale bývají také často lehce zneužitelná, ať již jde o karenční dobu nebo třeba dlouhodobé ošetřovné. „Po dobu ošetřování blízké osoby, například babičky, je možné až tři měsíce pobírat novou dávku, dlouhodobé ošetřovné. Tato dávka stojí stejně jako klasické ošetřovné mimo exekuce a exekutor tak na tyto peníze nemůže. Je tedy otázka, zda se toho nebude právě kvůli exekucím zneužívat,” říká v rozhovoru pro INFO.CZ advokát Tomáš Procházka, který je partnerem kanceláře Dvořák Hager & Partners.

V posledních dnech se skloňovala karenční doba. Jak se na první tři dny nemoci, které jdou, pokud jde o výplatu, k tíži zaměstnance díváte jako specialista na pracovní právo?

Za zavedením karenční doby stála stejná myšlenka jako za regulačními poplatky u lékaře, tedy omezit zneužívání. První tři pracovní dny nemoci se tak staly rizikem každého zaměstnance, následně jim nemocenské platí firma a od 15. dne si je přebírá správa sociálního zabezpečení. V pojistné terminologii by se karenční době dalo říkat „spoluúčast. Je to část rizika, které zůstává zaměstnanci, aby nebyl nástup na nemocenskou příliš výhodný, aby nevznikal „morální hazardzůstávat doma s každou prkotinou. Naopak u delších nemocí si zaměstnanci zaslouží vyšší ochranu, protože je výpadek příjmů skutečně citelný. To se projevilo i u letošní novely zákona o nemocenském pojištění, která po prvním měsíci zvyšuje nemocenské o 10 procent a po dvou měsících dokonce o 20.

U klientů jsme viděli, že po zavedení karenční doby poklesl počet krátkodobých nemocí. Dá se říci, že zaměstnanci přestali simulovat. Někteří zaměstnanci si tak dříve nejspíše prodlužovali víkendy. Když chtěli odjet v pátek na chatu, jakoby onemocněli a dostali za ten den sice ne 100 procent výdělku, ale třeba 80 až 90 procent. Pokud by brali 100 tisíc, snížení by samozřejmě výrazně pocítili, ale u běžných dělnických mezd o nijak výrazně menší částku nešlo. Vyplatilo se to.

Že se toto skutečně dělo, je realita, nebo spíše váš dojem?

Vycházím ze zkušeností svých klientů, ale i podle oficiálních statistik po zavedení karenční doby výrazně poklesla nemocnost. Samozřejmě by se mělo zohlednit i to, zda lidé nezačali nemoci přecházet. Určitě takoví jsou. Ale pokud hledám snazší vysvětlení… Zvláště když jde o jeden dva dny, za který nikdo nestihne zkontrolovat, zda je zaměstnanec skutečně nemocný a leží doma v posteli. Než dokumenty oběhnou celé kolečko, kontrola nestihne přijít. Zaměstnanec třeba v pátek zavolá, že je nemocný, neschopenku ale přinese až v pondělí. A to už jej v pátek nezkontrolují.

Že hlavním cílem zavedení karenční doby byl boj proti zneužívání dávek připouštěli i kritici, kteří u Ústavního soudu usilovali o její zrušení. Argumentovali, že není fér, aby kvůli několika podvodníkům byli postiženi i slušní zaměstnanci. Ústavní soud tuto argumentaci neakceptoval, protože s třídenní karenční dobou výslovně počítají mezinárodní smlouvy, evropské sociální předpisy a je zcela běžná i v rámci EU.

Nejde ale také o to, že firmy nechtějí platit první tři dny nemoci?

Firmy nejsou svaté, některé tak dříve pravděpodobně řešily prostoje, nedostatek zakázek. Když neměly práci, poslaly své lidi na neschopenku. To už se jim ale samozřejmě nevyplácelo ve chvíli, kdy musely zaměstnancům první dva týdny nemocenské platit samy. Na tom ale firmy celkově netratily, dostaly kompenzaci v podobě snížení pojistného. Například některé firmy s nekvalifikovanými zaměstnanci na této změně, podle toho, co jsem od nich slyšel, mírně vydělaly.

Firmy se mohou k penězům dostat také díky využití pravidel pro armádní zálohy, o čemž patrně také mnohdy nevědí. O co jde?

lem armády je mít v aktivních zálohách pět tisíc vojáků. Proto motivuje lidi, aby se hlásili. Nyní platí, že pokud se člověk zúčastní ročně alespoň jednoho sedmidenního cvičení, dostává vedle služného, které mu jde jako kompenzace ušlé mzdy, jednorázově 18 tisíc korun čistého. A čím déle v zálohách je, tím se tato částka zvyšuje. Může se téměř zdvojnásobit. Pro lidi, kteří vydělávají průměrnou mzdu, jde o skvělé peníze. A studenti dostávají ještě šest tisíc korun navíc. Personalisté jsou na jednu stranu vyděšení, že jim celá firma nastoupí do aktivních záloh, na druhou stranu ale říkají, že je to lepší než kurzarbeit. Smějí se, že když přijde krize, pošlou všechny zaměstnance na vojenská cvičení.

Navíc mají zaměstnanci, kteří se účastní těchto cvičení, při návratu garantováno stejné místo, například jako u mateřské. A ještě k tomu, jakmile dostanou povolávací rozkaz, nesmí je zaměstnavatel propustit. Také se moc neví o tom, že když firmě zaměstnanec odjede na cvičení záloh, může chtít po státu kompenzaci. Ale jde o relativně málo peněz, u předem plánovaného cvičení dvě třetiny průměrné mzdy v ČR. V současnosti jde ale firmám spíše o to mít lidi v práci.

Došlo v poslední době ještě k nějaké další změně v pracovním právu, která má vliv na výdělky a o moc se o ní neví?

Od června bude uzákoněna podpora péče o těžce nemocné rodinné příslušníky. Po dobu ošetřování blízké osoby, například babičky, je možné až tři měsíce pobírat novou dávku, dlouhodobé ošetřovné. Tato dávka stojí stejně jako klasické ošetřovné mimo exekuce a exekutor tak na tyto peníze nemůže. Je tedy otázka, zda se toho nebude právě kvůli exekucím zneužívat. Zůstat doma na ošetřovném může být totiž atraktivnější než pracovat a mzdu odevzdávat exekutorovi.

Novela navíc stanoví, že pro účely nároku na dovolenou se ošetřování bere jako výkon práce. Po dobu ošetřování platí zákaz výpovědi a podobně. Zaměstnavatel může sice zaměstnanci ošetřování blízké osoby zakázat, ale musí pro to mít závažné provozní důvody. A ty bohužel začal v poslední době Nejvyšší soud vykládat velmi úzce. Pro odmítnutí by například firma musela prokázat, že není možné zajistit náhradu například přijetím nového zaměstnance.

Padly v posledních měsících v oblasti pracovního práva nějaké zajímavé rozsudky?

Jeden se týkal například zákazu konkurence zaměstnancem. Manažerka byla na rodičovské dovolené a otevřela si konkurenční byznys. Firma ji za to vyhodila, ale zaměstnankyně se hájila tím, že tento obor podnikání neměla společnost zapsaný v obchodním rejstříku. Nejvyšší soud ale rozhodl, že je výpověď v pořádku. Firma si totiž živnost zapsala alespoň v živnostenském rejstříku. Obecně by to podle soudu samo o sobě nestačilo, firma by musela prokázat, že o tomto druhu podnikání zaměstnanec věděl. Ale to se u manažerky dalo podle soudu automaticky předpokládat. Zároveň soud potvrdil, že zákaz konkurovat zaměstnavateli platí beze změny i během mateřské a rodičovské dovolené.

V jiném případě zaměstnanec Ministerstva obrany prošvihl lhůtu u veřejné zakázky, za který ministerstvo pokutoval Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ministerstvo pak tyto peníze chtělo po zaměstnanci. Ten se ale bránil tím, že ministerstvo je stejně jako Úřad jen součástí České republiky, takže zaplacením pokuty nikomu peníze nechybí a z pohledu jeho zaměstnavatele, České republiky, škoda nevznikla. U soudu nakonec uspěl. Na verdiktu se shodl dokonce velký senát Nejvyššího soudu. Znamená to, že pokud jste státní úředník a úřad kvůli vám dostane pokutu, na rozdíl od zaměstnance v soukromé firmě za svoji chybu neodpovídáte. Nepřijde mi, že by to bylo správné.

Přitom by tato argumentace mohla na první pohled vypadat lehce absurdně. Je ojedinělá?

Obecně roste odvaha, možná až drzost, zkusit si, co ještě u soudu může projít. Zachytil jsem třeba případ člověka, který parkoval na zákazu stání a pokutě se bránil tím, že šlo o krajní nouzi, protože se mu náhle udělalo špatně a auto odstavil, když běžel na toaletu v přilehlé restauraci. Soudcům vysvětloval, že potřebu v autě pochopitelně vykonat nechtěl a nechtěl jít ani na chodník, protože by spáchal trestný čin výtržnictví. Nejvyšší správní soud mu ale poradil, že měl jít právě na chodník. Odmítl, že by v jeho situaci mohlo jít o trestný čin a lakonicky konstatoval, že by v takové situaci jistě „nebyl ani první, ani poslední“.

Dlouhodobé ošetřovné: Kdo na něj má nárok a jak zažádat? Čtěte zde>>>

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud