Exekutoři by měli dostat více práce. A s dlužníky to není tak hrozné, říká exekutor Vladimír Plášil | info.cz

Články odjinud

Exekutoři by měli dostat více práce. A s dlužníky to není tak hrozné, říká exekutor Vladimír Plášil

Ve čtvrtek čeká soudní exekutory volební sněm. Jako o příštím prezidentovi se nejčastěji mluví o pražském exekutorovi Vladimíru Plášilovi. Ten nyní v rozhovoru pro INFO.CZ poprvé potvrdil, že bude kandidovat do pětičlenného prezidia komory, jehož členové následně volí ze svého středu prezidenta. Ve vedení komory by se chtěl zasadit také o to, aby měli exekutoři více práce. „Po belgickém a francouzském vzoru bychom mohli rovněž zavést takzvané předexekuční inkaso. Dlužník, který neplatí, ale ještě na něj není nařízená exekuce, může být za peníze věřitele navštíven exekutorem a ten s ním pak celou věc projedná. Mohou se pak dohodnout na splátkách nebo na jiné formě řešení. V Belgii i ve Francii jsou, stejně jako v České republice, „soukromí“ soudní exekutoři. Až pokud by to dlužník nepřijal, zahájilo by se exekuční řízení,” říká Vladimír Plášil.

Budete na nadcházejícím sněmu kandidovat do prezidia Exekutorské komory?

Nedávno jsem se rozhodl, že ano. Někteří kolegové se na mě obrátili s tím, že by to bylo vhodné, konzultoval jsem to tedy s nimi. Budu kandidovat do prezidia komory.

Pokud byste uspěl, měl byste zájem o funkci prezidenta komory? Respektive, pokud byste našel podporu, byl byste ochoten se této funkce ujmout?

Samozřejmě záleží na tom, kdo bude do prezidia zvolen. Prezidenta i viceprezidenta volí ze svého středu prezidium, které je kolegiátní orgán a žádné rozhodnutí tohoto výkonného orgánu komory nemůže vycházet jenom z rozhodnutí jejího prezidenta či viceprezidenta. Poslední tři roky jsem vykonával funkci viceprezidenta, tak vím, co to obnáší. Pokud by konstelace zvolených členů prezidia byla taková, že by o tom bylo možné uvažovat, záleželo by ani ne tak na mém přání, jako na důvěře ostatních zvolených kolegů.

Končící prezidentka Exekutorské komory Pavla Fučíková říkala v rozhovoru pro INFO.CZ, že by prezidium mělo být staronové. Souhlasíte s tím?

S tím lze více než souhlasit. Šlo by tak navázat na všechna pozitiva, kterých jsme se za poslední tři roky dobrali. Mezi profesními komorami jsme získali úplně jiné místo a zákonodárci a exekutivou jsme bráni jako jakýkoliv jiný spolehlivý partner. To bychom chtěli udržet. Jde o zájem všech našich členů. Pokud by bylo možné, aby bylo prezidium staronové, tedy aby v něm byla většina současných členů, kterým končí mandát ke 4. dubnu letošního roku, bylo by to příjemné. Namátkou jmenuji třeba takové pracanty jako je Martin Tunkl nebo Honza Mlynarčík. Ti neváhali „vzít za práci“ pro komoru na úkor své služební činnosti a svého osobního volna.

Pavla Fučíková mluvila také o tom, že i kvůli prezidentování se jí v Ostravě téměř rozpadl vlastní úřad. Nemáte jako současný viceprezident komory problémy s něčím podobným?

Pavla Fučíková měla ještě další problém, čelila nejrůznějším kampaním. Samozřejmě to šlo na úkor činnosti jejího exekutorského úřadu. Ke skloubení těchto dvou činností je nutné, aby si byl člověk schopen svůj úřad hlídat. To znamená průběžně kontrolovat. Aby lidé neměli pocit, že když šéf není doma, mají „myši pré”. Zastávám zásadu, že by soudní exekutor, který stojí v čele úřadu, měl vědět o všem, co se na něm děje. Mám střední úřad s 25 zaměstnanci a neřeším tak problémy jako velké úřady, kde pracuje třeba 200 lidí.

Jak vůbec období posledních tří let, kdy jste byl viceprezidentem komory a Pavla Fučíková její prezidentkou, hodnotíte? Co se povedlo a co se nepovedlo?

Komora získala důstojné místo mezi právnickými profesemi, ale i vůči zákonodárcům a exekutivě. Mohu jmenovat třeba průběžná jednání s ministerstvem spravedlnosti, kde i když jsme třeba nebyli ve shodě, vždy se nám vedlo tato jednání držet ve věcné a konstruktivní rovině. Nikdy jsme se nedostali do konfliktu, který by končil nějakým nepříjemným výbuchem. Senátoři podali ve prospěch komory ústavní stížnost, která se týká exekučního tarifu. Pokud bychom nebyli solidními partnery, těžko bychom se od nich takového postupu dočkali.

Exekuční tarif se snížil. Když budete změny hodnotit ze zkušenosti vašeho úřadu, jak velký problém to je?

Novinky v exekučním tarifu jsou účinné od 1. dubna loňského roku, uplynulý účetní rok tak teprve nedávno skončil. Relevantní údaje se částečně mohly promítnout při zpracování podkladů pro daňová přiznání za rok 2017, výsledky ale můžeme mít nejdříve v dubnu, tedy po roce účinnosti. Na hodnocení je podle mě zatím brzy.

Exekutory nejsilněji rozděluje téma místní příslušnosti. Jak se k němu stavíte vy?

Rozhodnutím sněmu bylo už v roce 2014 tehdejší vedení komory zavázáno, že má místní příslušnost prosazovat. S paní prezidentkou Fučíkovou jsme loni, krátce po přijetí novely exekúčneho poriadku a zavedení krajské místní příslušnosti, navštívili v Bratislavě slovenskou ministryni spravedlnosti paní doktorku Žitňanskou. Tehdy paní ministryně řekla, že jsou přesvědčeni, že to bude fungovat dobře, ale první smysluplné hodnocení očekává až za dva roky.

Velcí klienti se na Slovensku totiž snažili svým dosavadním exekutorům doslova vše „navalit” do 31. března loňského roku, protože od 1. dubna byla účinná novela exekúčneho poriadku, řešící místní příslušnost exekutorů. Kvůli tomu se tam objevila určitá kapsa, propad nápadu. Pokud mám od slovenských kolegů informace, v první polovině loňského roku to vypadalo tak, že průměrný nápad na jeden úřad byl asi 36 věcí. To je samozřejmě velmi málo. Snažíme se tyto věci vyhodnotit, abychom si mohli eventuálně vyjednat, pokud to bude možné, takové podmínky, aby soudní exekutor neměl, alespoň za začátku pocit, že na tom snad tratí.

V případě zavedení krajské místní příslušnosti bychom patrně se vším všudy kopírovali slovenskou variantu. Zaznamenal jsem ale také hlasy, podle kterých by měly být v tomto případě pohledávky veřejnoprávních korporací, zejména tedy platby zdravotního a sociálního pojištění, přidělovány takzvaným kolečkem, v ostatních věcech by platila volná soutěž. Bude záležet na zákonodárcích a také na tom, jak se Ústavní soud postaví k čerstvě podanému návrhu 25 senátorů ohledně místní příslušnosti.

Respektujete tedy rozhodnutí vašeho sněmu ohledně místní příslušnosti, ale chcete zavést co nejvýhodnější podmínky, na kterých by exekutoři netratili?

Určitě. Opravdu se snažíme od Slováků učit. Liší se v tom, že mají paradoxně vyšší počet soudních exekutorů, přes 300, a o to méně práce. Pokud bude mít ministryně Žitňanská pravdu, musíme ale na vyhodnocení ještě rok počkat.

Na Slovensku se ale už nyní mluví například o technických problémech s evidencí exekucí…

Je to technická věc, dá se to řešit. Na Slovensku totiž k 1. dubnu nejen že zavedli místní příslušnost, ale také datové schránky a evidence exekucí fungovala jen velmi krátce. Vše se zamíchalo dohromady. My už evidenci exekucí provozujeme téměř 10 let a technické problémy jsme schopni operativně řešit. Tam problém nevidím, jde ale o to, abychom v rámci komory našli konsenzus, aby nikdo neměl pocit, že na novém systému prodělává. Pokud dojde k přerozdělení trhu, velké úřady patrně budou muset propouštět část zaměstnanců, a vyplácet odstupné. A to jim těžko zaplatí stát. Malé úřady naopak budou muset přijímat nové zaměstnace a jejich zaplacení nebude při rozjezdu žádná „procházka růžovou zahradou”, soudní exekutoři na to budou muset nejdříve vydělat.

Bylo by podle vás vhodnější zavedení okresní, nebo krajské místní příslušnosti?

Okresy jsou u nás obsazeny dost disproporčně, například v Praze působí 40 exekutorů, ale třeba v Berouně nebo v Lounech jen jeden exekutor. V případě zavedení okresní příslušnosti by muselo ministerstvo spravedlnosti stanovit formou vyhlášky nebo instrukce pravidlo, podle kterého by došlo k rovnoměrnému rozložení exekutorských úřadů.

Druhým problémem jsou zaniklé exekutorské úřady. Třeba kvůli tomu, že se soudní exekutor dostal do insolvence. Nikdo z uchazečů je nechce obsadit, podle rozhodnutí jednoho vyššího soudu totiž musí za tyto dřívější problémy odpovídat i do budoucna. To je nemyslitelné. Moje představa by byla taková, že by ministr spravedlnosti rozhodl o zrušení tohoto úřadu s likvidací a podle potřeb regionu zvážil, zda neotevřít v regionu další úřad s čistým štítem. To by bylo elegantní a hlavně praktické řešení.

Kdy by tedy podle vás mohla být místní příslušnost zavedena? Už během příštích tří let, kdy bude mít mandát nové vedení Exekutorské komory?

Tři roky jsou reálné. Je ale otázka, jak se k věci postaví Ústavní soud. Myslím si totiž, že bude muset přehodnotit to, co tvrdil od roku 2006. Že jsme podnikateli se všemi riziky. Ale protože máme kárnou odpovědnost jako soudci či státní zástupci a Nejvyšší soud také koncem roku 2015 judikoval, že jsme úředními osobami, což stanoví také trestní zákoník, je tady určitá disproporce. U Ústavního soudu by tak mělo prostřednictvím posouzení předběžné otázky dojít k revizi tohoto názoru. Ústavní soud ale není povinen se komukoliv zpovídat, může jít tedy i o cestu zákonodárné iniciativy.

Pokud tedy bude zavedena místní příslušnosti, exekutoři už by neměli být chápáni jako podnikatelé?

Rádi bychom viděli, byť minimální, ohodnocení u neúspěšných exekucí. Nabízí se analogie s notáři. U bezvýsledného dědictví dostávají 400 korun bez DPH. Není to samozřejmě závratná částka, ale je to alespoň něco. My jsme v situaci, kdy někdy nedostaneme nic.

A nevymožitelných exekucí přibývá…

…no, přibývá… Například Mapa exekucí není podle mě zcela vypovídající. Vychází z evidence trvalého pobytu, který často nekoresponduje s faktickým pobytem dlužníka. Přečteme si, že existuje 900 tisíc exekucí, na druhou stranu ale máme průměr tři exekuce na fyzickou osobu. To číslo tak musíte vydělit třemi. Navíc tam jsou statistické vyjímky, víme třeba o jednom povinném, který má 240 exekucí. I to je nutné brát v úvahu.

Říkáte tedy, že ta situace není tak hrozná, jak se společensky traduje?

Jsem přesvědčen, že není tak hrozná. A že je na ní často poukazováno čistě účelově z politických důvodů. To je můj názor. S čísly bych byl opravdu opatrný. Souběžně existuje ještě mnoho exekucí podle správního řádu nebo také exekucí daňových. Tato čísla my neevidujeme, ale například dlužník může mít v celním skladu zabavené zboží, protože je na něj vedena exekuce pro nezaplacené clo a související náklady.

Kandidujete na člena prezidia Exekutorské komory ještě s dalšími tématy?

Chtěl bych nadále prosazovat větší využití stávající úpravy další činnosti soudního exekutora. Soudy například vůbec nevyužívají už 18 let existující možnosti, podle které nás mohou pověřovat konkrétními úkony ve výkonu rozhodnutí za úplně jiný tarif než proti soukromým osobám. Nepověřují nás doručováním, což je také velká škoda. Obrací se například na policii, ale ta často doručování odmítá, například kvůli nedostatku pohonných hmot pro služební vozidla. Pokud exekutor doručuje ve svém obvodu, vše zná a ví, kam jít.

Pak jde o věci, které byly donedávna sporné, například depozitní činnost. Jsme mobilnější, tuto službu nabízíme i o víkendu. Můžeme také na pokyn státního zástupce nebo soudce zajišťovat a spravovat majetek pro účely orgánů činných v trestním řízení.

Po belgickém a francouzském vzoru bychom mohli rovněž zavést mnou citované předexekuční inkaso. Dlužník, který neplatí, ale ještě na něj není nařízená exekuce, se může dostavit k exekutorovi a za peníze věřitele celou věc projednat. Mohou se pak dohodnout na splátkách nebo na jiné formě řešení. Až pokud by to dlužník nepřijal, zahájilo by se exekuční řízení. Velmi bychom tím pomohli soudům snížit nápad ve vykonávacím řízení.

Snažil byste se tedy získat pro exekutory další práci a čelit současným společenským problémům předcházením exekucím?

Ano, šlo by nejdříve o jakousi speciální formu mediace mezi věřitelem a dlužníkem. Jsme schopni pro stát pracovat, jsme připraveni už od roku 2001, kdy naše profese vznikla. Proto nás třeba mrzí, že některé exekuce chce exekutiva svěřovat orgánům celní správy. Jsem přesvědčen, že celníci nebudou tak úspěšní. Riziko vidím i v tom, že tyto posty nebudou u nich obsazeny tolika lidmi s úplným vysokoškolským právnickým vzděláním magisterského studijního programu.

Není ale pro tyto další plány limitem špatná pověst exekutorů?

Mohl bych oponovat tím, že je podstatně lepší, než třeba před šesti nebo deseti lety. Kolegové mohou mít různé názory, ale považuji za důležité je navenek zastupovat jako jednotnou a sebevědomou komoru. Největší riziko vidím v případných vnitřních sporech, ty komoru rozkládají. To je ke škodě všech.

Mluví se také o novém exekučním řádu. Měl by podle vás vzniknout?

Pokud by byl, přimlouval bych se za to, aby byl osamostatněn od občanského soudního řádu. Aby exekuční řízení upravoval od začátku do konce, abychom v různých věcech nebojovali s analogiemi. Současný exekuční řád totiž obsahuje pravidlo, že když v něm něco není uvedeno, vychází se z občanského soudního řádu a to je komplikace.

Na závěr se podívejme ještě na jednu konkrétní věc. Podle informací INFO.CZ má člen prezidia Exekutorské komory Petr Polanský uzavřenou smlouvu s jednou společností, které vyplácí určitou částku z peněz, kterou v některých případech dostane. Je to podle pravidel Exekutorské komory v pořádku?

Prioritně je potřeba zvážit, zda toto není otázka pro kolegu Polanského namísto pro mě. Za druhé je také nutno posoudit relevanci pravdivosti této informace. Už jsem se za 17 let své profesní kariéry soudního exekutora setkal s tím, že docházelo k falzifikaci i nejrůznějších smluvních agend za účelem třeba nějaké dehonestace nebo konkureční boje. To je opravdu spíše otázka pro pana magistra Polanského, on nám může říct, zda je to pravda, nebo není. Mám osobně problém této informaci uvěřit, protože právě jmenovaný je veřejným kritikem takových postupů. Pokud by to pravda byla, byl by to problém, protože by asi byl v některých ustanoveních porušen Etický kodex Exekutorské komory.

Ale v obecné rovině, jaká by soudní exekutor v podobné situaci porušoval konkréní ustanovení etického kodexu?

Jde o dumping, konkrétně porušení článku 15 Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže soudních exekutorů (Etický kodex). Pokud se týká kárné odpovědnosti, posuzuje se od roku 2009 u Nejvyššího správního soudu v případě, že by kárný žalobce podal proti konkrétnímu soudnímu exekutorovi kárnou žalobu. U nás jde ze zákona o správní delikt, soudní exekutor odpovídá objektivně a i pokud by se prokázalo, že nějakou takovouto akvizici dělal jeho podřízený, riskuje samozřejmě kárný postih.

Řešila už Exekutorská komora něco podobného?

Je to v agendě naší kontrolní komise a podle našeho stavovského předpisu pracuje tato komise v autonomním režimu. Prezidium Exekutorské komory tak z podstaty věci nemá informace, kdo je jakkoliv posuzován z hlediska případné kárné odpovědnosti. Maximálně se pak dozvíme, že byla podána kárná žaloba, nebo že o tom Nejvyšší správní soud rozhodl. Máme sice právo účastnit se práce této komise, ale plány kontrol nebo obsah stížností samozřejmě nedostáváme.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud