Gerloch pro INFO.CZ: Mám čisté svědomí, s StB jsem nespolupracoval. Byl jsem reformní komunista | info.cz

Články odjinud

Gerloch pro INFO.CZ: Mám čisté svědomí, s StB jsem nespolupracoval. Byl jsem reformní komunista

Prorektor Univerzity Karlovy profesor Aleš Gerloch dnes předstupuje před senátní výbory, které doporučí senátorům, jak by měli příští týden rozhodnout o jeho nominaci na ústavního soudce. Na přetřes mohou přijít i otázky spojené s Gerlochovým předlistopadovým členstvím v KSČ či s jeho údajnými styky se Státní bezpečností, které bývalý děkan pražské právnické fakulty odmítá. Přinášíme druhou část rozhovoru pro INFO.CZ, kde Aleš Gerloch o své minulosti mluví.

Na serveru Česká justice vyšel článek o vaší minulosti před rokem 1989, který spekuluje o vašich údajných stycích se Státní bezpečností. Můžete toto komentovat? Vnímáte vaši historii jako určitou zátěž, pokud jde o kandidaturu na ústavního soudce?

Beru to jako silnou fabulaci a dezinformaci. V několika směrech je to velmi zavádějící. Především v tom, že jsem zastával či zastávám různé funkce, o kterých jsme se už zmiňovali, v nichž je vyžadováno negativní lustrační osvědčení. Musel jsem si je obstarat již jako člen Vědecké rady fakulty, obdržel jsem je už v polovině 90. let od tehdejšího ministra vnitra Jana Rumla.

Toto negativní osvědčení, podle něhož jsem nebyl spolupracovníkem Státní bezpečnosti, mám přes 20 let a doložil jsem ho i nyní. Nebyl jsem ani kandidátem tajné spolupráce jako někteří, kteří zastávali různé veřejné funkce. Ústavní soud již dávno vyslovil názor, že tito lidé do této kategorie nepatří, protože nešlo o vědomou spolupráci.

Jak to tedy před rokem 1989 s vámi bylo?

Byl jsem tzv. prověřovanou osobou, což jsem samozřejmě zjistil až po roce 1989, kdy mě na to někteří lidé upozornili. Sám jsem v tomto směru větší iniciativu neprojevoval. Ostatně jsem disponoval uvedeným negativním lustračním osvědčením.

To, co někteří uvádějí jako kontakty s StB, se týkalo toho, že jsem byl vyslechnut v Bartolomějské na základě sdělení, které musel učinit každý, kdo byl v zahraničí. Toto sdělení obsahovalo informaci o mém kontaktu se studenty z Čínské lidové republiky ve Švýcarsku. Následně mě v konzultačních hodinách navštívili dva příslušníci StB a s nimi jsem vedl zhruba dvacetiminutový rozhovor. A tím ten „kontakt“ skončil. Samozřejmě jsem projevil velmi rezervovaný, odmítavý vztah k tomu, že bych chtěl v nějakém takovémto kontaktu pokračovat. Dodatečně jsem zjistil, že mě vytipovali jako osobu, která by snad byla vhodná pro takovouto spolupráci, ale tím, že jsem o toto zájem neměl a nebyl v tomto směru na mě vyvíjen žádný tlak, tak jejich snaha skončila.

Jako omezení to tedy nevnímáte, protože máte čisté svědomí?

Přesně tak. I z toho, co bylo nyní zveřejněno, jednoznačně plyne, že jsem byl prověřovanou osobou, což bylo z různých důvodů mnoho lidí. Odborník na danou problematiku doktor Schovánek myslím tyto různé režimy vysvětluje v daném článku docela přesně. Toto prověřování skončilo s negativním závěrem a spis, který si vedli zcela nezávisle na mně, uložili do archivu a byl zveřejněn dávno po roce 1989.

Přirovnal bych to k tomu, že někdo byl účastníkem dopravní nehody, která byla vyšetřována a tvrdilo by se, že byl v kontaktu s policií.

Navíc se tato věc při mých předchozích kandidaturách do veřejných funkcí nikdy neřešila. Je tedy zřejmé, že jde o účelovou manipulaci.

Pro srovnání bych uvedl ještě jednu věc. Na základě sdělení České justice mě napadlo, že jsem byl kdysi v „kontaktu s vyšetřovateli Veřejné bezpečnosti“. Je to více než 40 let, kdy jsem byl účastníkem kurzu polského jazyka, jako student vysoké školy. A došlo k vraždě jednoho z účastníků. Všichni účastníci kurzu byli vyšetřováni. Brzy se ukázalo, že šlo o osobu s homosexuální orientací a že ho zavraždili nějací jeho společníci. A kvůli jeho sexuální orientaci byly všem mužům, kteří se účastnili tohoto kurzu odebrány otisky prstů.

Netýkalo se to tedy vás specifiky, ale všech účastníků? Někdo by to mohl totiž chtít i interpretovat tak, že jste byl podezřelý z vraždy.

Ano (smích). S kurzem polštiny to ale souviselo jen tím, že byl právě na něm onen zavražděný naposledy viděn. Osobně jsem s ním v žádném kontaktu nebyl. Chodil tam a prošetřovalo se tedy, zda s ním někdo z účastníků kurzu nebyl v bližším kontaktu. Samozřejmě se ukázalo, že ne. Pokud bychom to ale takto vzali, můžeme s tím začít pracovat, že jsem skutečně byl podezřelý z toho, zda jsem nespáchal vraždu nebo byl v kontaktu s orgány SNB a podobně. To je podobná metoda práce.

Předpokládáte, že v Senátu bude tématem vaše dřívější členství v KSČ?

Může to být. To již však bylo zveřejněno, nepatří to mezi údaje, které bych nějak utajoval. Není to ale věc, která je podle mého názoru významná. Není zde taková podmínka, nevyplývá ani ze zákona o protiprávnosti komunistického režimu. Uvažuji pro někoho možná příliš legalisticky, ale jsem na to za zhruba 40 let, co se zabývám právem, zvyklý.

Věcně bych řekl, že jsem patřil k reformním komunistům, zejména v 80. letech a vždy jsem se snažil, jak v pedagogické tak vědecké činnosti, prosazovat určité změny demokratizačním směrem. Připomněl bych, že se možnosti změn ve společnosti otevřely po nástupu Michaila Gorbačova, v období takzvané přestavby od roku 1985, které jsem podporoval. Nikdy jsem nepatřil ke stoupencům zachování neměnnosti systému. Nevystupoval jsem proti režimu a ani jsem věcně nebyl jeho odpůrcem, ale vycházel jsem z toho, že za Gorbačova dochází k významným změnám jak z hlediska fungování práva, tak z hlediska ústavního a politického systému. V tomto směru jsem napsal různé články, které vyšly v tehdejším odborném tisku, vedl diskuzi se studenty na vědeckém semináři...

Pokud si vzpomenu na předešlá jednání Ústavně-právního výboru Senátu, tak tam často padají otázky související s předchozím rozhodováním Ústavního soudu. Například na jeho přístup ke zdravotnictví a k regulačním poplatkům. Jak se k těmto otázkám stavíte vy?


Poplatky měly sice legální základ, ale z hlediska koncepce zdravotní péče nejsou legitimní. Měly by se definovat standardy. Listina počítá s tím, že péče může být hrazena, jen pokud je nadstandardní. Zákon může stanovit principy hrazení péče, ale domnívám se, že na základě rozlišení standardní a nadstandardní péče. Standardní by měla být bez jakýchkoliv podmínek bezplatná. Platí, že má být poskytnuta péče adekvátní poznání v době, kdy je péče poskytována. Toto se nepodařilo odlišit. Regulační poplatky nebyly spojeny s tímto základním předpokladem.


První část rozhovoru s Alešem Gerlochem vyšla na INFO.CZ včera.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud