Hájila Palacha, riskovala život kvůli vězni. Burešová byla statečnější, než jsme tušili | info.cz

Články odjinud

Hájila Palacha, riskovala život kvůli vězni. Burešová byla statečnější, než jsme tušili

6. DÍL SERIÁLU ADVOKÁTI PROTI TOTALITĚ | Životní osudy „první dámy českého advokacie“ Dagmar Burešové, které se loni bohužel uzavřely, vydají na celou knihu. Vždyť jen příběh jejího statečného zastupování matky Jana Palacha a boj o jeho čest se nevešel do jednoho filmu, ale rovnou do minisérie Hořící keř. Burešová odvahu prokazovala celý život. Už jako studentka schovala na konci 40. let svého spolužáka Jana Tumlíře, který utekl z komunistického vězení, za což mohla být odsouzena i k trestu smrti. Nezalekla se ani obhajoby disidentů a po sametové revoluci, kdy se stala ministryní spravedlnosti, oponovala Václavu Havlovi.

Na právě probíhající výstavě Advokáti proti totalitě, která je součástí projektu České advokátní komory, jehož je INFO.CZ mediálním partnerem, připomíná Dagmar Burešovou nejen posmrtná maska Jana Palacha od Olbrama Zoubka, ale rovněž její brýle, šperky i výrazné rtěnky, vyznamenání a také množství dokumentů.

Ty skrývají donedávna neznámé skutečnosti, které hrdinství Burešové posouvají ještě o kus dál. Mezi rozličnými listy papíru jsou totiž také dopisy od jejího spolužáka Jana Tumlíře. A ty odhalují, jak zjistil hlavní autor projektu Petr Toman při přípravě knihy Advokáti proti totalitě, patrně vůbec největší hrdinský skutek Dagmar Burešové.

Uprchlý vězeň

Porevoluční ministryně spravedlnosti a předsedkyně České národní rady totiž Jana Tumlíře ukrývala při útěku z komunistického vězení. „Ten se příběh se začal psát 8. července 1949. Ten den utekl z vinařické věznice poblíž Kladna třiadvacetiletý vězeň Jan Tumlíř. Ve věznici byl už přes rok a další rok ho čekal. Utíkal směrem k Praze a doufal, že tam se někde ztratí,“ popisoval na konferenci Advokáti proti totalitě Petr Toman.

Tumlíř se totiž pokusil i se svou rodinou emigrovat, přechod hranice se ale zrovna jemu nepovedl a skončil tak v kriminálu: „Zatelefonoval své kamarádce z dětství, protože se znali ještě ze statku v Předboji, a současně bývalé spolužačce z právnické fakulty Dáše. A zde se začal odvíjet příběh neskutečné odvahy a přátelství. Dagmar Burešová, tehdy ještě devatenáctiletá, svobodná studentka práv Dagmar Kubištová, jej schovala v bytě jejího známého. Pomáhal jim v tom další kamarád, básník, překladatel a pozdější signatář Charty 77 Petr Kopta.“

O Tumlíře se podle Tomana starali měsíc, sháněli mu také převaděče přes hranice a 40 tisíc korun na jeho odměnu. Tumlíř následně skutečně opustil Československo, v srpnu už byl v Mnichově. A Burešová tímto svým jednáním riskovala podle Tomana i trest smrti.

Pomoc horníkům

K jejím blízkým přátelům patřil rovněž předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, který na ni pro INFO.CZ zavzpomínal: „Dášu Burešovou jsem znal již od dětství – tenkrát jako zářivou a veselou účastnici všech deblových turnajů advokacie ve volejbale, které na pražském Albertově organizoval můj otec. Postupem času se náš věkový rozdíl poněkud vyrovnával, a když jsem po roce 1965 začal působit nejdříve v justici a posléze na Právnické fakultě, nebylo možné přehlédnout působení Dáši jako advokátky zastupující soustavně horníky z Ostravska při obraně jejich zájmů.“

„Šlo o množství sporů na spravedlivé odškodnění jejich pracovních úrazů a nemocí z povolání, které Dáša úspěšně vedla proti silnějšímu soupeři. Zasvětila celý svůj život ochraně těch nejslabších a nejohroženějších. Po celá desetiletí se jako advokátka věnovala zastupování lidí, kteří neměli na růžích ustláno. Lidí, ke kterým se nejen osud, ale i minulý režim obracel zády. Lidí, kteří v náročných povoláních utrpěli těžké pracovní úrazy a nemoci z povolání. A tak advokátka JUDr. Dagmar Burešová řadu let cestovala z Prahy k soudům po celé republice, nejčastěji do Ostravy, kde se pro ně snažila vybojovat důstojné zabezpečení v těch nejtěžších etapách jejich života,“ shrnuje další působení Dagmar Burešové Pavel Rychetský.

„Její životní osudy ukazují, že řada pracovněprávních sporů stejně měla výrazné politické konotace. Pomohla řadě lidí, kteří byli propuštěni při čistkách v období tzv. normalizace. Na žádost Libuše Palachové hájila také čest jejího syna Jana,“ uvedl pak v nedávném rozhovoru pro INFO.CZ odborný garant projektu Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Čest Jana Palacha i Kundera a Medek

Podle Pavla Rychetského totiž bylo logické, že po srpnové okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy Dagmar Burešová „převzala zastupování v desítkách případů pracovních sporů lidí vyhozených z politických důvodů ze zaměstnání“.

Právě případ Libuše Palachové, která bojovala o památku svého statečného syna, zachycuje třídílní televizní film Agniezsky Holland a Štěpána Hulíka Hořící keř, v němž ztvárnila hlavní roli Táňa Pauhofová.

„Ujala se obhajoby pronásledovaných disidentů včetně pozůstalé rodiny Jana Palacha, který chtěl obětí vlastního života probudit hrdost a důstojnost svého okupovaného národa,“ říká Pavel Rychetský a dodává: „Neohroženě zastupovala Milana Kunderu, Karla Kyncla, Ivana Medka a desítky dalších. Její nasazení při obhajobách disidentů neustalo, ani když byla soustavně pronásledována Státní bezpečností, opakovaně vyslýchána a odposlouchávána, byl jí odebrán cestovní pas a její blízcí byli vystavení soustavné šikaně ze strany komunistického režimu. Nemá cenu posuzovat, kdy se nejvíce projevila její odvaha – statečnost ji provázela po celou dobu jejího života.“

Pane Václave, to nemůžete!

Po sametové revoluci se Burešová na krátko zapojila, podobně jako řada jejích přátel, do politiky. Stala se ministryní spravedlnosti a následně předsedkyní České národní rady. „Dagmar Burešová, moje první ministryně spravedlnosti, byla vůbec mezi prvními, kteří vstoupili, které jsme postrčili, do mocenského hřiště. 5. prosince 1989, první ministři české vlády, krok do neznáma, mezi nimi Dagmar Burešová,“ zavzpomínal na ni na zmíněné konferenci tehdejší předseda vlády Petr Pithart.

„Koncem toho měsíce se Dáša předvedla ve své slávě. Ještě nezvolený prezident Václav Havel nám nechal k posouzení svůj novoroční projev a pamatuji si, jak Dáša vyletěla jako čert z krabičky: Pane Václave, to nemůžete. Vy tady říkáte, pokleslá justice. To nemůže, přece, to není pravda. Nebyla celá justice pokleslá. A začala jmenovat soudce, kteří obstáli i v těžkých zkouškách,“ vyprávěl dále Petr Pithart.

„To byl projev statečnosti i v nové době. Bohužel musím konstatovat, že Václav Havel, který měl za sebou trojí věznění, na svém setrval, takže to v tom projevu najdete,“ dodal někdejší šéf Senátu.

„Chci poděkovat všem, kteří o mojí mámě vždycky tak hezky mluvili. A chci říct, že ona taková doopravdy byla. Byla strašně fajn,“ uvedla pak dcera Dagmar Burešové Zuzana Špitálská, když za svou matku přebírala v úterý večer vyznamenání od České advokátní komory.

>>> Advokáti proti totalitě na INFO.CZ <<<

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud