Havel, Klaus a Zeman se před 20 lety hádali o ČNB. Rozsoudil je až Ústavní soud | info.cz

Články odjinud

Havel, Klaus a Zeman se před 20 lety hádali o ČNB. Rozsoudil je až Ústavní soud

NOVÉ CESTY K EVROPĚ MICHALA TOMÁŠKA | Proděkan pražské právnické fakulty a vedoucí katedry evropského práva profesor Michal Tomášek glosuje v 16. díle seriálu INFO.CZ nazvaném Nové cesty k Evropě počátky českého bankovnictví a přípravy jednotné evropské měny. V tomto dílu se vrací k „soubojům“ tehdejšího prezidenta Václava Havla a předsedů stran ČSSD a ODS Miloše Zemana a Václava Klause o pravomoci související s Českou národní bankou, které rozhodl až Ústavní soud.

Přesně před 20 lety se odehrál legislativní a politický spor o nezávislost centrální banky, jmenovitě České národní banky (ČNB). Způsob, jakým byla ve Smlouvě o ES vymezena nezávislost Evropské centrální banky (ECB), tehdy vyvolával názory, že získává naprosto výsadní a nekontrolovatelné postavení a zavedení takové koncepce ve vnitrostátním režimu by vedlo k vytvoření jakési čtvrté moci ve státě. Přesto byl v étosu evropského práva, jemuž jsme se chtěli přibližovat, připraven návrh novely zákona o ČNB, který začala v létě 2000 projednávat Poslanecká sněmovna.

I v podmínkách zdánlivě klidných vod opoziční smlouvy mezi Václavem Klausem a Milošem Zemanem došlo k ostrým politickým bojům mezi oběma politickými stranami, ODS a ČSSD, o poměrně klíčová ustanovení novely zákona. Na prvním místě o to, kdo má jmenovat guvernéra a členy bankovní rady. Náš model je v evropském kontextu unikátní, neboť výlučnou pravomoci jmenovat kohokoliv bez ohledu na číkoliv názor má kromě našeho prezidenta v EU jen belgický král. Podle novely přijaté Sněmovnou 14. července 2000 měla prezidentu Václavu Havlovi soupisy členů bankovní rady dodávat vláda.

Druhým kamenem sváru byla kontrola rozpočtu ČNB. Prošel návrh ODS, aby byl tento rozpočet schvalován Poslaneckou sněmovnou, byť v jeho provozní části. V rozhlasové debatě s ministrem financí Pavlem Mertlíkem jsem ještě téhož dne takový systém kontroly rozpočtu označil za problematický z pohledu evropského práva. Varoval jsem též před formulacemi, že ČNB může „konzultovat“ s vládou cílování měnové politiky.

Osud této kontroverzní novely zákona o bankách byl ovšem spletitý. Hned 4. srpna ji odmítl Senát, který byl 27. října Sněmovnou přehlasován, aby ji vzápětí vetoval prezident republiky Václav Havel. Dne 31. října 2000 rezignoval dlouholetý guvernér centrální banky Josef Tošovský a hned nazítří jsem byl opět pozván do studia Radiožurnálu, abych tam spolubesedoval s viceguvernérem ČNB Oldřichem Dědkem a předsedou rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny, poslancem ODS Vlastimilem Tlustým. Tomu se velmi zalíbila moje poznámka, že náš způsob jmenování guvernéra má obdobu jen v monarchiích. Kdyby už v té době vládl nástupce Václava Havla, patrně bych tak úspěšný nebyl. Naopak jsme se neshodli na mechanismu kontroly rozpočtu ČNB Poslaneckou sněmovnou. Přizvukoval mi Oldřich Dědek s tím, že v rámci takové instituce nelze jasně oddělit rozpočet na mytí oken od rozpočtu souvisejícího s měnově politickou funkcí ČNB. Upozornil jsem na rozpor se Smlouvou o ES, včetně možnosti nepříznivého vlivu na přístupový proces.

Buď jak buď, zákon nakonec vstoupil v platnost, což byl začátek dalšího dějství. To se odehrávalo u Ústavního soudu. Kontrolu rozpočtu ČNB Poslaneckou sněmovnou prohlásil za protiústavní. V platné dikci zákona o ČNB má Sněmovna posuzovat toliko závěrečnou zprávu o hospodaření centrální banky. Tuto skutečnost vytrvale kritizují orgány EU jako zásahy do nezávislosti ČNB spolu se skutečností, že podléhá kontrole Nejvyšším kontrolním úřadem. S prvním souhlasím, s druhým ne tak docela. Argument, že ECB také nekontroluje Účetní dvůr EU, nýbrž má toto na starost nezávislý auditor, je zavádějící. Jmění ECB je totiž složeno z úpisů centrálních bank členských zemí, takže kontrola jiným než unijním orgánem je logická.

Ústavní soud potvrdil výlučnou pravomoc prezidenta republiky jmenovat guvernéra a členy bankovní rady. Osobně jsem v té době zastával a šířil názor, že naše silná autonomie prezidenta při jmenování funkcionářů ČNB není rysem apolitičnosti. Prezident, tehdy volený parlamentem, může být, a také byl politickou osobou. Proto jsem považoval a považuji za vhodnější, aby se na ustanovování orgánů ČNB podílelo více ústavních orgánů. Za nejvhodnější se mně jevil a jeví Senát, protože jeho politické složení se každé dva roky mění, a tudíž se politické vlivy na šestileté funkční období guvernéra a členů bankovní rady minimalizují. Ani zavedení přímé volby prezidenta na tomto mém názoru příliš nemění. I prezident zdánlivě apolitický může za své zvolení vděčit mnoha pomocníkům a těžko pak odolává tlakům ty nejzasloužilejší nějak odměnit.

Prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc. je proděkanem pražské právnické fakulty a vedoucím její katedry evropského práva. V Komerční bance působil v letech 1995 až 2002.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud