Havlíček: Jak jsme ve veřejné správě předhonili Američany a předešli shutdownu | info.cz

Články odjinud

Havlíček: Jak jsme ve veřejné správě předhonili Američany a předešli shutdownu

Měl jsem dnes takovou příjemnou návštěvu ve své nakladatelské kanceláři. Přišla velmi milá a chytrá advokátka, se kterou jsme měli projednat nějaký článek k publikaci. Znáte to, jak na začátku obě strany vplouvají do hovoru nějakými těmi nezávaznými řečmi. Britové, jestli si v této identitární době lze dovolit takové škatulkování, vypálili dříve hned s pozdravem něco štěpného o počasí, až snad na Skoty, kteří preferovali šetření. To se samozřejmě změnilo, teď jdou bez okolků na brexit. Eskymáci si nejprve třeli nosy a potom zapředli debatu o kvalitě sněhu, dokud nepřišlo to zatracené celosvětové oteplování. Kanaďané vstoupili do místnosti s burácivou ódou na hokej. Těm to možná zůstalo, ale je jen otázkou času, kdy je zase začneme porážet, a bude po tématu.

Dlouho jsem měl zato, že Češi jsou mnohem vynalézavější a že naše škála je pestrá jako rozkvetlá jarní louka. Už dávno vím, že to byl jen projev nemístné národní nafoukanosti, a doufám, že – když jsem se k tomuto prohřešku tak otevřeně přiznal – nebudu nařčen z nějakého diskriminujícího přístupu. Jak říkám, všechno se mění. S vrstevníky, ač národů jsme třeba různých, dnes zahajujeme zpravidla o nemocích a když se sem tam stane nějaký úraz (pochopitelně – se šťastným koncem), cítíme se neuvěřitelně osvěženi.

A ta milá chytrá mladá advokátka pravila: „Já bych chtěla umět to jako Američani! Jak se máte? Skvěle! A co vy? Všechno je v nejlepším pořádku!“

Načež jsem si v duchu řekl: „Jestlipak se Američani také nezměnili, když jim Donald nechce podepsat výplaty?“ A tu mi došlo, jak jsme Ameriku předběhli! Léta se to nedařilo – a už je to tady! Tuším, v čem to tkví. Nevím sice, jestli je to původní zdejší vynález (spíš bych tipoval na nějakou dobře promyšlenou evropskou inspiraci), ale tiše, tichnouce chystá se u nás revoluce.

Od pololetí letošního roku je konec chaotické byrokracii a začne se tvrdě a systémově makat! Američani ještě možná budou obcházet Bílý dům s hesly, tamní úřednictvo bude oprávněně lkát nad prázdnými peněženkami a nad otravnými kreditními kartami, které – vsunuty do bankomatů – budou místo „OK, great a all right“ jen sípat „sorry“ a těm tvrdošíjnějším suše sdělovat, že jejich konto je přečerpáno, zatímco tuzemská administrativa si vydechne: „Jak se máme? Skvěle!“

Přitom je to tak jednoduché. Stačilo vládní nařízení o dvou odstavcích jednoho paragrafu. Když si je přečtete, možná na první pokus neporozumíte tak úplně. Státní zaměstnanec, který ke dni nabytí účinnosti tohoto nařízení vykonával státní službu v oboru státní služby podle nařízení vlády č. 106/2015 Sb., o oborech státní služby, uvedeném ve sloupci A přílohy č. 2 k tomuto nařízení, vykonává ode dne nabytí účinnosti tohoto nařízení státní službu v oboru státní služby uvedeném na stejném řádku ve sloupci B přílohy č. 2 k tomuto nařízení, říká první odstavec.

Dobře, není to jako od Hemingwaye, ale však to také není celé. Ještě se tam praví: Osoba, která přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení úspěšně vykonala zvláštní část úřednické zkoušky pro obor státní služby podle nařízení vlády č. 106/2015 Sb. uvedený ve sloupci A přílohy č. 2 k tomuto nařízení, se dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení považuje za osobu, která úspěšně vykonala zvláštní část úřednické zkoušky pro obor státní služby uvedený na stejném řádku ve sloupci B přílohy č. 2 k tomuto nařízení. A teď mi řekněte, že jste tomu pořád ještě nepřišli na kloub!

Vysvětlím vám to tedy polopatisticky. Paní Nováková úřaduje v oboru „ochrana kulturního dědictví, státní památková péče a péče o sbírky muzejní povahy“. Paní Novotná má štempl na obor „kulturně výchovná činnost, správa ve věcech knihovnických a informačních služeb“. Od 1. července se jim změní život: obě se stanou činnými v oboru „kultura, církve a náboženské společnosti“! Chápete? Jsme svědky zásadní proměny české administrativy! Na počátku všeho – tedy i každé pořádné změny – je slovo. Pokud je součástí nařízení vlády, je to prostě boží!

Kdyby američtí úředníci pořád jen nemrmlali kvůli penězům, možná by jejich prezident také spíš přemýšlel, jak zlepšit činnost aparátu nějakým podobným sofistikovaným způsobem jako u nás. Ale to ne! On místo toho chce postavit zeď. Popravdě řečeno: není první ani poslední vladař, který věří, že se něco vyřeší zdí. Dokonce i suverénní vítěz anket o největšího Čecha (nepočítáme-li JdC) Karel IV. na to vsadil, ovšem pro něj to byl, myslím, jen císařský rozmar (jak jinak si vysvětlit, že chodil na petřínskou stavbu osobně na brigádu?).

Jenže když nefunguje úřednictvo, žádná zeď nepomůže, nemluvě o tom, že bez úřednictva ji ani nepostavíte. Namítnete možná, že by to šlo i jinak: zjednodušit doručování ve všech typech procesů správních i soudních, totálně překopat oslovskou úpravu veřejných zakázek, zjednodušit stavební řízení a tak dále. Určitě by bylo co dělat.

Transparency International před nějakou dobou uvedla, že podle mezinárodní studie konkurenceschopnosti (hodnoceno 142 zemí) jsme získali skutečně pěkná umístění: 123. příčka nám patřila v „klientelismu rozhodování vládních úředníků“, 117. v klání o „transparentnost tvorby vládní politiky“ a v hodnocení „plýtvání veřejnými prostředky“ jsme se dostali dokonce do top stovky (jsme 95.).

A že prý: „ve všech uvedených parametrech se postavení České republiky proti minulému roku zhoršilo.“ Jenže klid, dámy a pánové, to jsou pár let staré údaje a týkají se vlád, které už dávno vzal čas. Teď to jde mnohem lépe. A s tím novým nařízením vlády o oborech státní služby (č. 1/2019 Sb.) to pofrčí samo. Kam se hrabou Američani!

JUDr. Karel Havlíček je zakladatelem Stálé konference českého práva. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud