Informace o trestních kauzách? Zvědavost ani bulvární zájem nestačí, vzkazuje Lenka Bradáčová | info.cz

Články odjinud

Informace o trestních kauzách? Zvědavost ani bulvární zájem nestačí, vzkazuje Lenka Bradáčová

Policie i státní zástupci informují veřejnost o probíhajících trestních kauzách. Rovněž ale musí informace chránit. V konkrétních případech se tak posuzuje, které právo převažuje. Ve hře je totiž nejen právo na informace či zájem na zdárném dotažení trestní kauzy, ale například i ochrana soukromí nebo presumpce neviny. Jak bude v těchto případech postupovat pražské vrchní státní zastupitelství, naznačila v pátek na konferenci Karlovarské právnické dny šéfka tohoto úřadu Lenka Bradáčová. Lze předpokládat, že i do budoucna tak například nařídí stažení určitých článků.

„Právo informovat veřejnost a právo veřejnosti být informována se může dostat do kolize se stejně důležitými veřejnými a soukromými zájmy, které jsou chráněny zákazem zveřejňování důvěrných informací o trestním stíhání,“ uvedla v této souvislosti pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Autorita a nestrannost soudní moci, účinné vyšetřování trestných činů či právo obviněného na presumpci neviny a ochranu jeho soukromého života totiž podle ní nejsou zájmy nižší hodnoty.

Má mít tedy veřejnost nárok na co nejvíce informací o probíhajícím trestním řízení? Podle Lenky Bradáčové nestačí, aby informace měla uspokojit jen občanskou zvědavost, nebo měla být čistě bulvární. Zjednodušeně řečeno, tato kritéria totiž nenaplňují podle pražské vrchní státní zástupkyně parametry veřejného zájmu.

Bradáčová přitom argumentuje zejména rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva v kauze Bédat. Soud posuzoval případ švýcarského novináře a jeho textu, za který byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši čtyři tisíce švýcarských franků. Zažaloval však Švýcarsko a tvrdil, že ho jeho země omezuje ve svobodě projevu.

Mantinely tak následně určil až právě Evropský soud pro lidská práva, který dal ale Švýcarsku fakticky za pravdu. Nastavil přitom pravidla pro posuzování práce médií a také informací uváděných ve veřejném zájmu.

Co je nutné posuzovat?

„Tisk hraje v demokratické společnosti zásadní roli. Ačkoliv nesmí překročit jisté hranice, zejména v souvislosti s pověstí a právy ostatních, a v souvislosti s ochranou důvěrných informací, je jeho úkolem zprostředkovat - způsobem, který je v souladu s jeho povinnostmi a odpovědností - informace o všech věcech veřejného zájmu,“ popisovala Bradáčová obecné úvahy soudu, s nimiž souhlasí.

„Ochrana podle čl. 19 Úmluvy poskytnutá novinářům je podmíněna tím, že jednají v dobré víře s cílem poskytovat přesné a spolehlivé informace v souladu s principy odpovědné žurnalistiky,“ dodala další rozměr této úvahy soudu Bradáčová. Jak popsala, koncept odpovědné žurnalistiky zahrnuje také zákonnost jednání novináře, skutečnost, že novinář porušil zákon, je však při posuzování, zda jednal odpovědně, důležitým, ale ne rozhodujícím hlediskem.

Bradáčová v této souvislosti rovněž připomněla, že je nemyslitelné, aby neexistovala diskuse o soudních řízeních, která by jim předcházela nebo probíhala současně s nimi. Nejen totiž, že média mají za úkol o nich informovat, ale veřejnost má právo na tyto informace.

„Je třeba, aby novináři měli při komentování probíhajících trestních řízení na paměti, že meze povoleného informování nelze vztahovat na zprávy, které by mohly, ať úmyslně, nebo neúmyslně, zasáhnout právo osoby na spravedlivý proces nebo narušit důvěru veřejnosti v roli soudů v trestním soudnictví,“ uvedla další ze závěrů soudu Lenka Bradáčová.

Informace může i provokovat

Dodala, že nutné je tak podle Evropského soudu pro lidská práva posuzovat, jak novinář získal předmětné informace, obsah článku nebo jeho přispění k diskusi ve veřejném zájmu a rovněž vliv článku na trestní řízení a také jeho zásah do soukromého života obviněného. Po vyhodnocení těchto otázek mohou, nebo nemohou být informace zveřejněny. Určující ale přitom nutně není, pokud novinář získal informace protiprávním způsobem. Soud přitom podle Bradáčové uznal například i to, že se novinář může uchýlit k jisté míře přehánění, nebo dokonce provokace.  

„Způsob, jakým citoval výňatky z odposlechů a jakým popisoval dopisy, které obžalovaný posílal soudci, ukazují na motivy autora napadaného článku,“ uvedla v tomto ohledu zásadní konstatování evropského soudu Bradáčová.

Novinář se totiž podle jejích slov a soudu „omezil na senzacechtivost, jeho modus operandi byl zaměřen výhradně na uspokojení relativně nezdravé zvědavosti, kterou je každý náchylný ohledně podobných případů pociťovat. Čtenáři si vytvořili názor a předjímali budoucí výsledek soudního řízení bez sebemenšího respektu k zásadě presumpce neviny.“

Bradáčová tak celou věc shrnula tak, že svoboda slova není absolutním právem, v souvislosti s trestním řízením je omezena například zájmem na řádném vyšetření trestných činů, dodržením pravidel řádného procesu včetně respektování presumpce neviny a ochranou osobnostních práv  dotčených, zejména jejich soukromí.

Zvědavost minimálně na začátku trestního řízení neobstojí

Právě tím, že šlo jen o bulvární informace, která měla potenciál ovlivnit trestní řízení, Bradáčová zdůvodnila i požadavky na stažení konkrétních článků, který loni adresovala některým médiím. Občanská zvědavost totiž podle ní nemůže minimálně na začátku trestního řízení při posuzování protichůdných zájmů proporčně obstát a minimálně v této fázi by neměla být chráněna.

I do budoucna se podle ní bude pražské vrchní státní zastupitelství podobnými situacemi zabývat. Podle slov jeho šéfky k nim bude přistupovat podobně jako v tomto popsaném případě.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud