Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Jak je to s povinným připoutáním se v autě? Syndrom bezpečnostního pásu komentuje Karel Havlíček

Jak je to s povinným připoutáním se v autě? Syndrom bezpečnostního pásu komentuje Karel Havlíček

K typickým vlastnostem tuzemského lidu (železná košile zvyku svádí napsat prostě: tohoto národa, což by nepochybně bylo přesnější, leč zase politicky nekorektní) patří věčné remcání proti všelikým zákazům a příkazům, jež zdají se být pro běžný život poněkud peklotvornými. Čarodějnice nebyly snad ani za největší slávy Saxaniny tak sledovány jako před pár týdny, kdy je doprovodil zákaz pálení. Svatá práva nás, kuřáků, se stávají centrálním neuralgickým bodem jednání parlamentu i Ústavního soudu kvůli (pro nekuřáky – díky) zákazu kouření v restauracích. Zákaz řízení ukazuje se být trestem dnes málem stejně účinným jako kdysi exkomunikace z kmene. Máme tu celé normativní sestavy unikátních zákazů, které si už vysloužily svá křestní jména: pamlsková vyhláška, náhubkový zákon a tak dále.

Není to ovšem nic zvláštního. Pohnutá historie této země čerpá z nepominutelných byrokratických zálivek desetiletí, kdy se to zákazy vstupu, pobíhání psů, dotýkání se na zem spadlých drátů vysokého vedení a dalších činností jen hemžilo, a s příkazy to rozhodně nebylo jiné. Nutno ovšem uznat, že někdy i zákaz nějakého jednání dříve povoleného nebo příkaz jednání druhdy nevyžadovaného má svůj smysl. Patřím k té generaci, která zažila zakotvení povinnosti používat bezpečnostní pásy v autě, a jako pamětník mohu ubezpečit, že nadáváme-li na toto opatření dnes (dámě se zmačká sváteční kostýmek, pánovi je pás těsný přes břicho), není to nic proti tomu špačkování, jehož se dostalo normotvůrcům tehdy. Pak ale přijde havárie a zapnutý bezpečnostní pás může zachránit život. Vlastně jsme se s tím nějak sžili – možná ne všichni srdcem, ale většina aspoň rozumem.

To je ovšem „jenom“ ta běžná, všední, každodenní stránka věci. Obyčejného smrtelníka by sotva napadlo, že bezpečnostní pás může přijít na pořad dne i u Ústavního soudu. Stalo se, že řidič automobilu pod vlivem alkoholu nepřizpůsobil řízení stavu vozovky, v nepřiměřené rychlosti nezvládl průjezd zatáčkou a havaroval. Na místě zemřel spolujezdec sedící na předním sedadle, zatímco řidič a další spolujezdec vyvázli pouze s lehčími zraněními. Řidič byl pravomocně a citelně potrestán odnětím svobody a zákazem činnosti a rozhodl se bránit u Ústavního soudu. Mezi argumenty, které po celou dobu, kdy běžela soudní řízení, opakoval, zdůrazňoval jako zásadní, že pokud by spolujezdec byl připoután, nedošlo by k jeho usmrcení, ale utržil by přinejhorším lehčí újmu na zdraví. A k tomu přidával výtku z hlediska právního, neboť tvrdil, že „povinnost být připoután je primární povinností spolujezdce a řidič nemůže být za porušení této povinnosti sankcionován.“

Zde ovšem Ústavní soud narazil na pozoruhodný rozpor v interpretaci práva v praxi soudů obecných. V trestních věcech zastávalo kolegium Nejvyššího soudu právní názor, že z toho, že zákon o provozu na pozemních komunikacích ukládá povinnost připoutat se přepravované osobě, nutně nevyplývá, že by stejná povinnost nevznikala i řidiči. A jestliže se spolujezdec připoutat odmítne, nemá řidič podle Nejvyššího soudu vůbec zahajovat jízdu. Naproti tomu v civilních věcech podle názoru druhého kolegia Nejvyššího soudu řidič zásadně neodpovídá za splnění uvedené povinnosti podle zákona o provozu na pozemních komunikacích přepravovanou osobou, tedy zásadně nelze dovozovat řidičovu povinnost zajistit připoutání se spolujezdce bezpečnostním pásem (až na výjimky, kdy by to vyžadoval např. zdravotní stav či věk přepravované osoby). Je tedy jasné, že existuje podstatný rozdíl mezi přístupem senátů občanskoprávního a obchodněprávního kolegia Nejvyššího soudu a jeho trestněprávního kolegia.

Ústavní soud k tomu ve svém nálezu ze 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, poznamenává: „Dovozuje-li judikatura trestního kolegia Nejvyššího soudu, že povinnost připoutání přepravovaných osob primárně tíží řidiče, a to s oporou o ustanovení § 5 odst. 1 písm. i) zákona o provozu na pozemních komunikacích, ukládajícího řidiči zajistit bezpečnost přepravovaných osob, je tento výklad ve zjevném rozporu s textem i účelem relevantních ustanovení zákona. Jestliže totiž tento zákon obsahuje zvláštní úpravu ukládající řidiči motorového vozidla povinnost poučit přepravované osoby o jejich povinnosti použít zádržný bezpečnostní systém a povinnost řidiče zajistit použití tohoto systému přepravovanými osobami pouze v určitých zvlášť vymezených případech, je zřejmé, že nelze dovodit identické povinnosti řidiče i ve všech zbývajících případech extenzivním výkladem obecně formulované povinnosti řidiče zajistit bezpečnost přepravovaných osob. Tím by se totiž ze zvláštních povinností staly povinnosti zcela obecné, což by popíralo textaci i účel těchto zvláštních povinností. Pokud by zákonodárce zamýšlel uložit řidiči takto zcela obecnou povinnost zajistit, nezaváděl by zvláštní úpravu týkající se povinnosti řidiče zajistit použití zádržného bezpečnostního systému přepravovanou osobou v některých specifických případech. To, že tak učinil, svědčí tedy pro závěr, že zavést tuto povinnost řidiče jako zcela obecnou nezamýšlel.“

To je dobrá zpráva, i když v tak dramatických souvislostech o dobrých zprávách těžko mluvit. Ještě lepší zprávu však Ústavní soud podle mne vysílá v dalším textu nálezu, kde praví: „V současném pojetí materiálního právního státu nese odpovědnost za svou vlastní bezpečnost v první řadě sám každý dospělý plně svéprávný jedinec, má-li k tomu v dané situaci dostatečné informace, aby se mohl kvalifikovaně rozhodnout, a dostatečnou faktickou možnost, aby svou bezpečnost mohl zajistit.“

Myslím, že v tomto ohledu platí můj oblíbený a častokrát opakovaný motýlí efekt: tak jako mávnutí křídel motýla nad amazonskými pralesy může na konci zřetězení příčin a následků rozkolísat tokijskou burzu, je třeba vnímat i vztah mezi rozhodnutími a činy jedince (samozřejmě – dospělého a plně svéprávného) a jeho odpovědností. Leckdo (normotvůrce i orgán rozhodující v konkrétním případě) nám může stanovit různé zákazy a příkazy, může nám nařizovat použití nejrozličnějších bezpečnostních pásů, ovšem odpovědnost za to, jak jejich nepříjemnost i dobrodiní sneseme či využijeme, má ležet jen na každém z nás. Typicky české remcání přitom není (ba nesmí být) zakázáno, avšak v okamžiku činu by měl vždy nabýt převahy rozum.

A mimochodem, když jsme u těch bezpečnostních pásů: Ústavní soud také upozornil, že zákon o provozu na pozemních komunikacích ukládá sice spolujezdci povinnost dbát pokynů řidiče, má to ovšem jednu drobnou vadu – neupravuje žádný právní následek neuposlechnutí takového pokynu. Řidič tedy nemá žádné právní kladivo, jímž by si mohl vynutit splnění svého pokynu, aby se spolujezdec připoutal, nemá však ani žádnou právní povinnost nezahájit jízdu či jízdu přerušit, nejsou-li jeho pokyny respektovány, jíž se dovolává judikatura trestního kolegia Nejvyššího soudu. To jen pro pořádek.

JUDr. Karel Havlíček je zakladatelem Stálé konference českého práva, nakladatelem právnické literatury a zabývá se filozofií státu a práva.

 

Většinu velkých měst získalo ANO, neovládlo ale Prahu. Významně ztratila ČSSD

Hnutí ANO získalo v letošních komunálních volbách nejvíce velkých měst. Ztratilo ale Prahu, kde vyhrála ODS před Piráty, ANO tam skončilo páté. V Brně, Ostravě a řadě dalších měst však zvítězilo. Významné ztráty zaznamenala sociální demokracie. V celé republice pak tradičně nejvíce zastupitelských křesel získala nejrůznější místní sdružení nezávislých kandidátů. Volební účast se pohybovala mírně nad 47 procenty, což je zhruba o tři procentní body víc než v roce 2014. Vyplývá to z údajů na volebním serveru.

Občanští demokraté sice v Praze vyhráli, ale mohou i tak skončit v opozici. O koalici chtějí totiž další subjekty, jež v hlavním městě uspěly - hnutí Praha Sobě a Spojené síly pro Prahu (TOP 09, STAN a KDU-ČSL) - jednat s Piráty. Do pražského zastupitelstva se poprvé od roku 1990 nedostanou zástupci ČSSD a KSČM. Sociální demokraté nebudou poprvé od roku 1990 ani v zastupitelstvech některých dalších měst, kde dosud měli vliv na chod radnic. Platí to například pro Hradec Králové, Ústí nad Labem a Zlín.

ODS, která v Praze vyhrála komunální volby, získala v 65členném zastupitelstvu 14 mandátů. Druzí Piráti mají 13 mandátů stejně jako třetí Praha Sobě a čtvrtá koalice TOP 09 a STAN. Hnutí ANO, jež mělo v minulém období primátorku, v Praze skončilo na pátém místě. Bude mít 12 křesel.

Volby

V Brně vyhrálo hnutí ANO s 23,03 procenta voličů a v pětapadesátičlenném zastupitelstvu získalo 18 mandátů. Na druhém místě skončila ODS s podporou Svobodných s výsledkem 18,55 procenta, což znamená zisk 14 mandátů. Primátor a lídr ANO Petr Vokřál jednal už s jedničkou ODS Markétou Vaňkovou. Ani jeden spolupráci nevyloučil, ale ani ji nepotvrdil.

V Ostravě vyhrálo ANO s velkým náskokem. Získalo 32,72 procenta hlasů a 21 mandátů v zastupitelstvu, které má 55 členů. Na druhém místě skončilo hnutí Ostravak, volilo ho 11,49 procenta lidí a má sedm mandátů. Ostravský primátor a lídr vítězného hnutí ANO Tomáš Macura už před volbami tvrdil, že by uvítal pokračování nynější koalice s hnutím Ostravak, ODS a lidovci. Dnes ČTK řekl, že to platí.

ANO zvítězilo ve valné většině krajských měst, na prvním místě skončilo také v Plzni, Olomouci, Jihlavě, Hradci Králové, Karlových Varech, Ústí nad Labem, Pardubicích, Českých Budějovicích a Zlíně. V Liberci skončilo ANO druhé, vyhráli tam Starostové pro Liberecký kraj.

Link

Z dalších statutárních měst zvítězila například v Karviné a ve Frýdku-Místku ČSSD. V Třinci vyhrálo sdružení Osobnosti pro Třinec, v Kladně Volba pro Kladno a v Mostě hnutí ProMOST. Občanští demokraté zvítězili v Jablonci nad Nisou, Mladé Boleslavi a Teplicích. ANO vyhrálo v Chomutově, Přerově, Prostějově, Havířově, Děčíně a Opavě.

Drahoš a Čunek se můžou smát, o Senát zápolí ODS s ANO. Rath s Paroubkem propadli>>>

Premiér a předseda ANO Andrej Babiš označil výsledky v krajských a okresních městech za úspěch. ANO podle něj mění Česko k lepšímu. Pražský výsledek předseda ANO a premiér považuje za důsledek toho, jaké bylo působení zástupců hnutí v hlavním městě v uplynulých čtyřech letech. Neočekává, že by výsledek voleb ovlivnil fungování koaliční menšinové vlády ANO a ČSSD.

Podle předsedy ODS Petra Fialy občanští demokraté ve volbách jasně posílili a ukazuje se, že strana jde krok po kroku správným směrem. V příštích volbách do Poslanecké sněmovny by podle něj měla ODS bojovat o směřování Česka proti "levicovému hnutí ANO". Babiš předtím při hodnocení voleb levicovou orientaci svého hnutí odmítl a Fialu kvůli podobným vyjádřením kritizoval.

Link

Předseda ČSSD Jan Hamáček bere výsledek voleb jako signál, že se sociální demokracie už odrazila ode dna, na které dopadla v loňských sněmovních volbách. Úspěchy se dostavily tam, kde je strana konsolidovaná, řekl. Vyzdvihl výsledky v Karviné, Frýdku-Místku či Náchodě, naopak pro velká města chce hledat nová témata, za vhodné považuje dostupné bydlení.

Volby se podle komisí obešly bez větších problémů. V Ústeckém kraji ale policie přijala několik podnětů kvůli podezření z možného pokusu o ovlivnění voleb, všemi se zabývá. Kriminalisté zasahovali ve volebních místnostech v Ústí nad Labem a Bílině na Teplicku, podrobnosti ale zatím policie sdělovat nebude.

Sto třicet mega v hajzlu a Prahu nemáme. Komentář čtěte zde>>>

Po volbách už padají hlavy. Rezignovat se chystá místopředseda ČSSD Foldyna>>>

-1