Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Jak předat rodinné podnikání? Využijte osvobození od darovací a dědické daně, radí expert

Jak předat rodinné podnikání? Využijte osvobození od darovací a dědické daně, radí expert
 

V předávání rodinných firem nejde jen o právo, ale mnohem častěji o psychologii a o zamezení konfliktům, které vycházejí třeba z nevraživosti mezi sourozenci. Podle advokáta Stanislava Servuse, jenž o rodinných firmách přednáší na Vysoké škole ekonomické a provozuje tematický server Majitelefirem.cz, tomu mohou dobře posloužit například rodinné ústavy. „Nastavují pravidla a principy chování tak, aby rodina i byznys přežily. Aby rodina neskončila jako v seriálu Dallas a v obrovském konfliku,” říká partner kanceláře Dvořák Hager & Partners v rozhovoru pro INFO.CZ o novém fenoménu advokátního byznysu.

V poslední době se intenzivněji mluví o předávání českých rodinných firem. Skutečně k němu, soudě z vaší praxe, teď dochází častěji?

Podnikatelé začali zakládat firmy mezi lety 1990 až 1995. Dnes jim je tak mezi 50 a 70 lety, mnohdy jsou vyčerpaní a uvažují tak o předání. Dříve firmy primárně prodávali, většinou totiž nevěděli, jak to udělat jinak. Postupně se ale vyprofilovala řada rodin, které mají nástupce, nebo je u nich možné zvolit jiné rodinné řešení. Předávání firem tak postupně začalo nabývat na významu, jde o trend zejména posledních zhruba pěti let.

Problémem však je, že první generace má málokdy čas a prostor připravovat na převzetí další generaci. U řady rodin se to zasekne také na tom, že nemají manažersky schopné nástupce. Řeší se tak různé možnosti předání, nastavení rozličných struktur, včetně svěřenských fondů, nebo se sepisují například rodinné ústavy, která nastavují pravidla pro další generace a připravují je na jejich budoucí vlastnickou a správcovskou roli v rodinné firmě.

Existují tedy dvě možnosti, jak s rodinnou firmou naložit: prodat ji, nebo ji předat další generaci. Jsou v zahraničí ještě jiné možnosti?

V zásadě ne. Třetí cestou je ještě oslovení dalšího investora a budování firmy společně, ale rodinnou firmu si buď necháte, nebo nenecháte. Jde také o to, že mezi první a třetí generací přežije jen 10 až 15 procent firem. Souvisí to ale s tím, že firmy dost často končí bez ohledu na to, jestli jsou v rukách rodiny. Záleží na tom, jaký vztah rodina k firmě má. Pro řadu majitelů jde vlastně o jejich dítě, o smysl a účel života, a proto je pro ně i proces generační výměny, tedy jejich odchod z firmy, tak náročný.

Je české právní prostředí předávání firem a nástupnictví nakloněno, nebo by byly třeba změny k lepšímu?

Většinou tam problém není, myšleno tedy v převodu vlastnického titulu k podílu či k akciím. Podstatně náročnější otázkou je rozhodnutí, kdo případně povede rodinnou firmu v manažerské roli či v pozici statutárního orgánu. Převod podílů dokážete upravit poměrně jednoduše, můžete nastavit strukturu, ve které se podíly v určitých fázích předávají. Tak může například zakladatel blokovat převod rozhodující části až do chvíle, než jeho nástupce na tuto funkci dle jeho názoru dozraje, či se splní určité podmínky. Někdo volí závět a říká, že dokud je naživu, podíly nepředá. Může ale například syna jmenovat jednatelem a zapojit ho do vedení. S právním řádem souvisí také poměrně dobrý daňový rámec. V rámci nejbližší rodiny nemáme žádnou dědickou nebo darovací daň, při prodeji se to dá využít také.

Což je velký rozdíl oproti zahraničí…

Přesně tak, v Americe nebo v Anglii s tím souvisí i oblíbenost trustů. Tyto struktury se tam volí především z daňových důvodů. Je tam dosti vysoká darovací a dědická daň při převodech majetku v rámci rodiny, obecně tam není osvobození tak, jak to známe u nás. Z právního a daňového hlediska se tak u nás dá převod majetku, respektující a chránící pozici zakladatele či dalších členů rodiny, velmi dobře strukturovat.

Prospěl tomuto prostředí nový občanský zákoník a některé nové instituty, které přinesl? Třeba svěřenské fondy?

Právo je flexibilnější, velkou roli mohou hrát různé druhy akcií a podílů, se kterými jsou spojena rozdílná práva. Můžete například dávat větší a menší hlasovací práva a kombinovat je tak, aby určité osobě umožňovaly kontrolu.

Svěřenské fondy neochraňují ani tak rodinu, jako spíše majetkový celek. Do fondu lze vložit rodinnou firmu nebo třeba nemovitý majetek či peníze, jde o zvlášť vytvořený soubor majetku, který nemá právní subjektivitu. Majetek pak drží svěřenský správce a je na zakladateli, jaká pro něj nastaví pravidla. Pokud se ale například majitel bojí svých rozhazovačných dětí, pak svěřenský fond může být vhodným nástrojem, musí se však velmi pečlivě nastavit, a to zejména s ohledem na velmi silnou pozici správce a nutnost jeho vhodné kontroly. Zahraniční praxe však ukazuje, že tento instrument konflikty stejně neeliminuje.

České právo neobsahuje definici rodinné firmy, respektive v občanském zákoníku je definován rodinný závod. Bylo by vhodné, aby tato definice vznikla?

Rodinný závod je použitelný jen například na malou restauraci nebo na rodinnou farmu, kde spolu funguje určitá skupina osob a spolu se podílí na určité činnosti, chrání i lidi mimo rodinu. Co vím, ve většině vyspělých ekonomik, jako je třeba USA a Německo, žádná zákonná definice rodinné firmy neexistuje. Otázka správného vymezení rodinné firmy je velmi náročná a pohledů je celá řada. Například na úrovni EU vytvořila pracovní skupina Evropské komise velmi širokou definici rodinné firmy, kam spadají jak malé rodinné firmy, tak například také giganti typu farmaceutické firmy Merck. Je tedy hlavně nutné si říci, k čemu by měla definice sloužit a jak široce, nebo úzce má rodinnou firmu vymezovat.

Právníci definici rodinné firmy samu o sobě nepotřebují, může se ale hodit například pro statistické účely. Jestliže by však došlo k politickému rozhodnutí, že se mají rodinné firmy nějakým způsobem stanoveným zákonem podporovat, například formou určitých daňových výhod, bude samozřejmě třeba rodinné firmy pro tyto účely vymezit. Definici rodinného podniku v současné době připravuje Asociace malého a středního podnikání a myslím, že tam bude ještě další diskuse.

Zmínil jste rodinné ústavy. O co konkrétně jde?

Při nástupu dalších generací postupně stoupá počet členů rodiny, kteří podnik ovládají. Děti a jejich manželé a manželky, jejich děti a jejich manželé a manželky a tak dále. A jde pak o vztahy, problémy mezi sourozenci táhnoucí se od dětství a podobně. Zahraniční zkušenosti ukazují, že větší rodiny mívají problém s komunikací a mají také zcela jiné představy o tom, jak má podnik fungovat do budoucna. Jde také o typologii majitelů. Propojujete systém rodiny a systém podniku. Pokud je firma úspěšná, roste, věnuje se více věcem a také zaměstnává další lidi. Jedná se tedy o určitý společenský celek či skupinu, které však většinou chybí nastavení základních pravidel či principů, což může vést k chaosu a konfliktům.

Rodinná ústava tak nastavuje pravidla a principy chování, včetně určitých institucí rodiny, jako je například rodinná rada, tak, aby rodina i byznys přežily své vzájemné působení. Aby rodina neskončila jako v seriálu Dallas a v obrovském konfliktu. Každý má nějaké očekávání a právě přípravou rodinné ústavy a nastavení určitých pravidel a struktur ho můžeme předcházet. Jinak rodinná ústava je pouze hlavním dokumentem tzv. systému family business governance, což lze přeložit jako systém dobré správy rodinné firmy.

Není to ale právní dokument, není tedy vymahatelný…

Je to spíše morální kodex, je nevymahatelný, do určité míry ale eliminuje konflikt a připravuje rodinu na nástupnictví a dlouhodobé společné vlastnictví majetku. Na rodinnou ústavu navazují další dokumenty, které už mají právní závaznost, třeba takzvané akcionářské dohody. Jde například o pravidla, za jakých podmínek mohu vystoupit z rodinné firmy a prodat svůj podíl, či pravidla o rozhodování v orgánech společnosti či o zaměstnávání. Zásadní je ale proces přípravy a komunikace, až tehdy si totiž rodina velmi často uvědomí řadu věcí, na které se má připravit. Důležité také je, že rodina nastavená pravidla respektuje a udržuje v životě. Každá rodinná ústava je pak individuální a odpovídá konkrétní rodině a jejím představám a určité rodinné a podnikatelské kultuře.

Jaké známé podnikatelské rodiny rodinnou ústavu využívají?

Z velkých zahraničních rodin si dovoluji uvést německé firmy Merck či Haniel.

Osobně jsem se podílel například na přípravě rodinných ústav pro Gumex či Hopi. Připravujeme také dědické či krizové plány, to je vlastně pojistka. Obecně jde o dlouhodobé projekty, neřeší se tak urgentně, jako například prodeje firem.

Samostatným tématem je nástupnictví v advokacii a předávání advokátních kanceláří. V čem je to specifické?

Je to ještě složitější, jako s jakýmkoliv řemeslem nebo svobodným povoláním. Souvisí to totiž se schopnostmi a vlastnostmi daného člověka. Advokátní kancelář navíc právně nelze převést na někoho, kdo není advokátem. U některých řemesel a svobodných povolání to samozřejmě může právně fungovat. Nepřevedete ale schopnost vést kancelář. Pokud můj syn a nebo dcera nebude mít dostatečné právní znalosti a expertízu a nebudou uznávaní, tak kancelář skončí. Už jen kvůli tomu, že většina schopných zaměstnanců odejde. A to si řada firem bohužel neuvědomuje. Úspěšné advokátní kanceláře tak v zahraničí existují spíše jako partnership, kam vstupujete a vystupujete v závislosti na svém přínosu pro danou firmu, ne jako korporace.

Tématu rodinných firem se věnujete i akademicky, přednášíte na Vysoké škole ekonomické…

Dlouho tady neexistovala žádná škola, která by se tímto tématem do hloubky zabývala. Až nedávno se tomu začali věnovat na půdě VŠE, kde profesor Hnilica z Podnikohospodářské fakulty, který vede katedru strategie, minulý rok otevřel kurz s názvem strategie rodinných firem, na kterém se společně s ním podílím. Na VŠE bylo zároveň vytvořeno Centrum pro rodinné firmy, jehož jsem také členem. Rodinným firmám se začala věnovat také Technická univerzita v Liberci a Vysoká škola finanční a správní. Na VŠE se nyní připravuje i vedlejší specializace, která se týká rodinných firem.

Jako reakci na to, že tu nebylo jedno místo, které by se tomuto tématu více věnovalo, jsem také založil server Majitelefirem.cz. A společně s Tomášem Horáčkem a Davidem Elischerem z pražské právnické fakulty teď připravujeme knihu o nástupnictví, která by měla vyjít v druhém pololetí tohoto roku.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 5044, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30000, date: '2018-05-12 14:19:00', body: '

Podle webu Daily Mail se 20 stop dlouhá stvůra objevila u města San Antonio v pátek 11. května. Okamžitě se k ní začali stahovat místní obyvatelé a zatímco někteří se s pozůstatky fotili, jiní neskrývali obavy, že se blíží velká katastrofa. „Na provincii se řítí zemětřesení,“ cituje britský bulvár slova jednoho z místních.

HTML box

Matka dvou dětí Imelda říká, že sama nechtěla věřit tomu, co vidí. „Nikdy jsem nic podobného nepozorovala, Bože, byla jsem šokovaná a děti byly vyděšené.“ 

Experti na mořský život odebrali vzorky, které teď budou analyzovat. Předběžně se domnívají, že se jedná o velrybu, ale její druh zatím neurčili. Nebylo by to poprvé, kdy se beztvará hmota vyvržená mořem ukáže být velrybou v rozkladu. Takřka vždy to vzbudí podobně velké pozdvižení.

Link

Jisté je jedno: ať už přihlížející mají celou událost za zajímavé zpestření nebo za předzvěst něčeho špatného, musejí bez výjimky snášet příšerný puch, který i sami zoologové v nadsázce popisují „jako z jiného světa“.

„Když jsem si dal sprchu, začalo to být lepší, ale stále ten zápach cítím,“ dodává k tomu jeden z pracovníků, který osobně odebíral vzorky. Útěchou jemu i místním může být, že vláda by v průběhu dneška měla nechat mršinu odstranit.

', perex: '

Pozdvižení na jedné z filipínských pláži vzbudil nález pozůstatků neidentifikovaného zvířete, které tam vyplavilo moře. Nevábná organická masa pokrytá jakýmsi „vlasy“ láká vědce. Místní se mezitím bojí, že je to znamená blížící se pohromu. Informují o tom dnes britské bulvární deníky.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4967749-img-filipiny-v0.jpg?v=0', views: 4756, title: 'Moře na Filipínách vyplavilo záhadnou stvůru. Místní se v panice báli, že nastal soudný den', imgCount: 1, type: 'wide image', url: 'https://www.info.cz/magazin/more-na-filipinach-vyplavilo-zahadnou-stvuru-mistni-se-v-panice-bali-ze-nastal-soudny-den-30000.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4400, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);