Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Jak se manipuluje u ruských soudů? Skokan je tak mrazivý, až je k neuvěření. Právní tipy na léto 1

Jak se manipuluje u ruských soudů? Skokan je tak mrazivý, až je k neuvěření. Právní tipy na léto 1

O právu se nemusíme poučit jen z paragrafů, nabízí se i přístupnější možnosti. Během léta vás tak budeme upozorňovat na zajímavé knihy a filmy o právu a právnících, které mohou právě k tomuto dobře posloužit. Začneme ohlédnutím za letošním ročníkem Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Například film Skokan, který dostal Zvláštní uznání hlavní poroty, je totiž mrazivou kritikou ruského justičního systému. Jasné právní přesahy ale měly i další promítané snímky.

Příběh Skokana, na kterém se podílela také Litva, Irsko a Francie, vlastně není až tak důležitý, ale začněme oficiální festivalovou synopsí od Sandry Hezinové: Stejně jako v předchozím snímku Zoologie zkoumá nezaměnitelný Ivan I. Tverdovskij život osamělého člověka, jemuž se nedaří plně včlenit do společnosti. Její pokřivený systém kritizuje skrze osud křehkého Denise, jehož jako nemluvně mladá Oksana odložila do babyboxu. O šestnáct let později s ním utíká z dětského domova, aby mu vynahradila zanedbanou mateřskou péči. Denis však netuší, čím bude matčina přízeň vykoupena. Má totiž jednu atypickou vlastnost, kterou se luxusu chtivá Oksana nebojí využít. Soustředěně vyprávěné drama vybízí k metaforickému čtení a je podnětným zamyšlením nad hodnotovým řádem ruské společnosti.”

Na první pohled to nevypadá, že půjde o film o právu. Možná je to ale jeho hlavní linka.

Co všechno je v Rusku možné?

Z našeho pohledu jde totiž především o to, že se ve Skokanovi opakovaně manipuluje se soudními řízeními. Za fingované nehody mají pykat nevinní řidiči, kterým hlavní postava schválně skáče pod auta. Režisér a scénárista Ivan I. Tverdovskij se přitom v tomto inspiroval skutečnými případy. Podle mého výzkumu jsou celkem běžné, a to nejen v Rusku,” řekl Tverdovskij v propagačním rozhovoru k filmu.

Ve filmu se tak děje kvůli dokonalému” korupčnímu provázání policisty, stále se opakujících svědků, státního zástupce, obhájkyně i soudkyně a její zapisovatelky. Kdo mašinérii odmítne zaplatit, má problém. Ze skleněné klece v jednací síni musí přihlížet lžím svědků i apatii vlastní obhájkyně, která na jeho obhajobu neřekne ani slovo. Stále se opakující aranžmá diváka vybízí k otázce, zda je opravdu až takto do očí bijící manipulace a korupce vůbec možná.

Kritiku ruského justičního systému snímek ale ještě vystupňuje, když nechá zkorumpovanou soudkyni povýšit. Ostatní z toho mají samozřejmě radost, jejich nepravosti může přikrýt ještě na vyšší úrovni. Další stupínek justice jim také umožňuje rozjet jejich rejdy ještě ve větším.

Korupčníci se ostatně chovají tak, jako by se neměli čeho bát. Policista mluví o svých praktikách do megafonu, je mu jedno, že ho slyší celá ulice. Advokátka žije se státním zástupcem a všichni se potkávají na bujarých večírcích. Pokud by film ilustroval současnou justiční situaci v Rusku jen z malé části, stejně by to bylo strašidelné.

Odtažití právníci na Islandu

Kritikou právního systému je také islandský film A dýchejte klidně, jehož autorka Ísold Uggadóttir si už odnesla cenu za režii z filmové festivalu Sundance. Zatímco Lára, svobodná matka vyléčená z drogové závislosti, bojuje s tíživou životní situací, Adja se snaží nelegálně dostat přes Island za dcerou do Kanady. Když se osud žen protne u pasové kontroly, ani jedna netuší, jak důležitou roli pro sebe budou později mít. Společenskokritické drama o životě na periferii upomíná na tradici evropského realismu, jež se hluboce noří do každodenního života postav a přibližuje jejich boj se společenskou determinací i vlastními slabostmi. Ísold Uggadóttir získala za silný příběh, mimo jiné o důležitosti pomáhat druhým, cenu za režii na Sundance, a její debut se tak stal prvním oceněným islandským snímkem v historii festivalu,” dočteme se tentokrát v oficiální anotaci Sandry Hezinové.

Těžko uvěřitelný příběh celnice a migrantky, snažící se vyjet na falešný pas do Kanady, vypichuje odosobnění azylových pravidel, stejně jako netečnost těch, kteří by měli lidem v nesnázích pomáhat. Advokát se stará spíše o to, co si dá k večeři, než o probíhající proces. Za obhajobu si sice nechá zaplatit, ženě ale nedokáže odpovědět ani na jednu otázku.

Vězení pro mladistvé i právnická dýdžejka

V letošním programu najdeme ale i další filmy s právním přesahem. Třeba soutěžní turecký snímek Ömüra Ataye Bratři, na kterém se podílelo rovněž Německo a Bulharsko, o rodinném zločinu a vězení pro mladistvé.

Sedmnáctiletý Jusuf se vrací po čtyřech letech z polepšovny ke své rodině. Jeho návrat mezi členy rodiny, a zejména u jeho staršího bratra Ramazana, znovu zpřítomní čin, k němuž rodinní příslušníci, hnáni rigidní tradicí, nejmladšího syna dotlačili. Ömür Atay ve svém pevnou rukou zrežírovaném komorním debutu prostřednictvím pečlivě dávkovaných informací postupně odhaluje před divákem rodinnou tragédii, která navždy narušila vztahy mezi jejími jednotlivými členy, a velmi precizně vykresluje rozpolcenost mladého Jusufa mezi pokrevními pouty a tradicí na jedné straně a tím, co vnitřně považuje za morálně správné, na straně druhé,” zní festivalová synopse od Lenky Tyrpákové. 

Naopak odlehčení přináší třeba Křišťálová labuť, film natočený v koprodukci Běloruska, Německa, USA a Ruska, o mladé právničce, jež ale chce dělat úplně něco jiného: být dýdžejkou.

A také o právu je vlastně i vítězný film letošního ročníku „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři”, autorský film Radua Judea. Ten je totiž tak mnohovrstevnatý, že má i právní přesahy.

Řada filmů z letošního karlovarského festivalu se postupně objeví jak v běžné distribuci, tak třeba i na DVD nebo na televizních obrazovkách. Tak si pohlídejte, zda půjde i o ty právnické.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744