Jak se manipuluje u ruských soudů? Skokan je tak mrazivý, až je k neuvěření. Právní tipy na léto 1 | info.cz

Články odjinud

Jak se manipuluje u ruských soudů? Skokan je tak mrazivý, až je k neuvěření. Právní tipy na léto 1

O právu se nemusíme poučit jen z paragrafů, nabízí se i přístupnější možnosti. Během léta vás tak budeme upozorňovat na zajímavé knihy a filmy o právu a právnících, které mohou právě k tomuto dobře posloužit. Začneme ohlédnutím za letošním ročníkem Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Například film Skokan, který dostal Zvláštní uznání hlavní poroty, je totiž mrazivou kritikou ruského justičního systému. Jasné právní přesahy ale měly i další promítané snímky.

Příběh Skokana, na kterém se podílela také Litva, Irsko a Francie, vlastně není až tak důležitý, ale začněme oficiální festivalovou synopsí od Sandry Hezinové: Stejně jako v předchozím snímku Zoologie zkoumá nezaměnitelný Ivan I. Tverdovskij život osamělého člověka, jemuž se nedaří plně včlenit do společnosti. Její pokřivený systém kritizuje skrze osud křehkého Denise, jehož jako nemluvně mladá Oksana odložila do babyboxu. O šestnáct let později s ním utíká z dětského domova, aby mu vynahradila zanedbanou mateřskou péči. Denis však netuší, čím bude matčina přízeň vykoupena. Má totiž jednu atypickou vlastnost, kterou se luxusu chtivá Oksana nebojí využít. Soustředěně vyprávěné drama vybízí k metaforickému čtení a je podnětným zamyšlením nad hodnotovým řádem ruské společnosti.”

Na první pohled to nevypadá, že půjde o film o právu. Možná je to ale jeho hlavní linka.

Co všechno je v Rusku možné?

Z našeho pohledu jde totiž především o to, že se ve Skokanovi opakovaně manipuluje se soudními řízeními. Za fingované nehody mají pykat nevinní řidiči, kterým hlavní postava schválně skáče pod auta. Režisér a scénárista Ivan I. Tverdovskij se přitom v tomto inspiroval skutečnými případy. Podle mého výzkumu jsou celkem běžné, a to nejen v Rusku,” řekl Tverdovskij v propagačním rozhovoru k filmu.

Ve filmu se tak děje kvůli dokonalému” korupčnímu provázání policisty, stále se opakujících svědků, státního zástupce, obhájkyně i soudkyně a její zapisovatelky. Kdo mašinérii odmítne zaplatit, má problém. Ze skleněné klece v jednací síni musí přihlížet lžím svědků i apatii vlastní obhájkyně, která na jeho obhajobu neřekne ani slovo. Stále se opakující aranžmá diváka vybízí k otázce, zda je opravdu až takto do očí bijící manipulace a korupce vůbec možná.

Kritiku ruského justičního systému snímek ale ještě vystupňuje, když nechá zkorumpovanou soudkyni povýšit. Ostatní z toho mají samozřejmě radost, jejich nepravosti může přikrýt ještě na vyšší úrovni. Další stupínek justice jim také umožňuje rozjet jejich rejdy ještě ve větším.

Korupčníci se ostatně chovají tak, jako by se neměli čeho bát. Policista mluví o svých praktikách do megafonu, je mu jedno, že ho slyší celá ulice. Advokátka žije se státním zástupcem a všichni se potkávají na bujarých večírcích. Pokud by film ilustroval současnou justiční situaci v Rusku jen z malé části, stejně by to bylo strašidelné.

Odtažití právníci na Islandu

Kritikou právního systému je také islandský film A dýchejte klidně, jehož autorka Ísold Uggadóttir si už odnesla cenu za režii z filmové festivalu Sundance. Zatímco Lára, svobodná matka vyléčená z drogové závislosti, bojuje s tíživou životní situací, Adja se snaží nelegálně dostat přes Island za dcerou do Kanady. Když se osud žen protne u pasové kontroly, ani jedna netuší, jak důležitou roli pro sebe budou později mít. Společenskokritické drama o životě na periferii upomíná na tradici evropského realismu, jež se hluboce noří do každodenního života postav a přibližuje jejich boj se společenskou determinací i vlastními slabostmi. Ísold Uggadóttir získala za silný příběh, mimo jiné o důležitosti pomáhat druhým, cenu za režii na Sundance, a její debut se tak stal prvním oceněným islandským snímkem v historii festivalu,” dočteme se tentokrát v oficiální anotaci Sandry Hezinové.

Těžko uvěřitelný příběh celnice a migrantky, snažící se vyjet na falešný pas do Kanady, vypichuje odosobnění azylových pravidel, stejně jako netečnost těch, kteří by měli lidem v nesnázích pomáhat. Advokát se stará spíše o to, co si dá k večeři, než o probíhající proces. Za obhajobu si sice nechá zaplatit, ženě ale nedokáže odpovědět ani na jednu otázku.

Vězení pro mladistvé i právnická dýdžejka

V letošním programu najdeme ale i další filmy s právním přesahem. Třeba soutěžní turecký snímek Ömüra Ataye Bratři, na kterém se podílelo rovněž Německo a Bulharsko, o rodinném zločinu a vězení pro mladistvé.

Sedmnáctiletý Jusuf se vrací po čtyřech letech z polepšovny ke své rodině. Jeho návrat mezi členy rodiny, a zejména u jeho staršího bratra Ramazana, znovu zpřítomní čin, k němuž rodinní příslušníci, hnáni rigidní tradicí, nejmladšího syna dotlačili. Ömür Atay ve svém pevnou rukou zrežírovaném komorním debutu prostřednictvím pečlivě dávkovaných informací postupně odhaluje před divákem rodinnou tragédii, která navždy narušila vztahy mezi jejími jednotlivými členy, a velmi precizně vykresluje rozpolcenost mladého Jusufa mezi pokrevními pouty a tradicí na jedné straně a tím, co vnitřně považuje za morálně správné, na straně druhé,” zní festivalová synopse od Lenky Tyrpákové. 

Naopak odlehčení přináší třeba Křišťálová labuť, film natočený v koprodukci Běloruska, Německa, USA a Ruska, o mladé právničce, jež ale chce dělat úplně něco jiného: být dýdžejkou.

A také o právu je vlastně i vítězný film letošního ročníku „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři”, autorský film Radua Judea. Ten je totiž tak mnohovrstevnatý, že má i právní přesahy.

Řada filmů z letošního karlovarského festivalu se postupně objeví jak v běžné distribuci, tak třeba i na DVD nebo na televizních obrazovkách. Tak si pohlídejte, zda půjde i o ty právnické.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud