Jak se po 25 letech osvědčují podmínky pro zavedení eura? Cesty k Evropě 8 profesora Michala Tomáška | info.cz

Články odjinud

Jak se po 25 letech osvědčují podmínky pro zavedení eura? Cesty k Evropě 8 profesora Michala Tomáška

Dnem 1. listopadu 1993 vstoupila v platnost maastrichtská smlouva. Dobře si i po čtvrtstoletí vybavuji, jak jsme do Prahy posílali depeše, šifrované i in claris, abychom zevrubně informovali o tomto přelomovém dokumentu evropské integrace. Překvapovalo nás, že se ohlasy z domova soustřeďovaly na tak „zásadní“ věci, že se Evropská společenství budou jmenovat Evropská unie, Komise ES bude Evropská komise a Rada ES překvapivě změní název na Radu EU. Jako by podstata a význam unikaly.

Dnes se zdá být povědomí o maastrichtské smlouvě hlubší a vyspělejší. Přesně na den jejího 25. výročí jsem byl pozván do České televize, kde věcné otázky přesně vystihovaly podstatu dokumentu. Byl jsem zvědav, co dnes novináře na tomto textu nejvíce zajímá a byla to po právu maastrichtská konvergenční kritéria, neboli podmínky pro zavedení eura.

Ve studiu jsme se shodli, že byla nastavena v euforii z tehdejší vynikající ekonomické kondice ES. Dnes se jejich vypovídací hodnota limitně blíží nule, ale změnit je nelze, protože jsou součástí primárního práva. Určitě nebylo vyvážené, že maastrichtská smlouva nastavila pro společnou měnu jednotnou měnovou politiku, kdežto politiky rozpočtové ponechala v rukou členských států. Byť s jistou mírou koordinace. Konstatoval jsem ovšem, že jiné politické shody tehdy dosáhnout asi nešlo.

Varovný signál fungování měnové unie se rozsvítil už v srpnu 1993. Protože v diplomacii vždy neplatí, že dovolenkový srpen je politicky okurková sezóna, i tehdy bila Rada ES na poplach. Do krize se dostalo srdce budoucí měnové unie, totiž Evropský měnový systém.

Podle principu „had v tunelu“ měla být kurzová výchylka účastnických měn minimální, konkrétně do 2,25 %, a v případě přesahu tohoto tunelu měly intervenovat centrální banky zainteresovaných zemí. Počátkem roku 1993 se v ES uvolnil volný pohyb kapitálu, čehož využili měnoví spekulanti k útokům na slabší měny systému.

Centrální banky nestačily intervenovat, a tak byla na 1. a 2. srpna svolána do bruselského centra Borschette mimořádná Rada ministrů financí (Ecofin). Netuše, že měnová politika EU bude jednou mým denním chlebem, sledoval jsem blížící se kolaps celého systému s napětím. Když už se zdálo, že se z Borschettu rozejdeme, abychom informovali svá ústředí, že se podstatná část přicházející maastrichtské smlouvy, tedy měnová unie, nekoná, přišel s geniálním návrhem předseda německé Spolkové banky Hans Tietmeyer: rozšiřme hadovi tunel na plus, minus 15 % a bude po starosti. Princip zůstane zachován, ale parametr umožní takové výkyvy, které snese každý.

Tento tzv. Bruselský kompromis byl první krok oslabující maastrichtská konvergenční kritéria. Následovaly další: tolerance nadměrných veřejných dluhů, falšování řeckých makroekonomických údajů atd. I to je historický odkaz právě připomínaného výročí.

Autor je proděkanem Právnické fakulty Univerzity Karlovy a vedoucím katedry evropského práva.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud