Jak vypadala Sbírka zákonů před 50 lety? Vyšly první předpisy po okupaci, nijak na ni ale nereagovaly. Právní osmičky 1 | info.cz

Články odjinud

Jak vypadala Sbírka zákonů před 50 lety? Vyšly první předpisy po okupaci, nijak na ni ale nereagovaly. Právní osmičky 1

Napadlo vás někdy podívat se do historické Sbírky zákonů? Třeba na to, co v ní vycházelo před 50 lety? Tedy v roce 1968, jen krátce po sovětské okupaci? A nebo jít ještě dále, řekněme o dalších 50 let a procházet první zákony nově vzniklého Československa? Pracovat s původními zákony a vracet se do naší minulosti právě prostřednictvím právních předpisů může být poučné, ale i zavádějící. V novém seriálu vám INFO.CZ nabídne postupně několik tipů, jak se na letošní jubilejní osmičkový rok podívat i právním pohledem.

Rok 2018 totiž představuje lahůdku i pro právní historiky. Únor roku 1948 přinesl i zcela novou ústavu, která dostala přízvisko 9. května. Mohli bychom rozebírat třeba právní souvislosti Pražského jara 1968. Ta nejdůležitější jubilea budou ale logicky spojena právě s druhou polovinou roku.

Vydatný bude samozřejmě říjen, ale zejména pak listopad a prosinec, kdy po vzniku republiky spatřovaly světlo světa první československé zákony.

V našem seriálu ale začneme skutečně tím, co se odehrálo před 50 lety a protentokrát se přidržíme přísné optiky Sbírky zákonů Československé socialistické republiky. Po sovětské okupaci vyšly první právní předpisy, nesoucí čísla 122 až 125, až 20. září, a to v částce 35. V elektronické podobě jsou dobře dohledatelné například na webových stránkách Ministerstva vnitra ČR.

Co řešil první zákon po okupaci?

Nepoučeného badatele, který by se spokojil jen s pohledem do socialistické Sbírky a měl k dispozici pouze osamocené vydání z onoho 20. září, by patrně ani nenapadlo, v jak složité situaci se celá republika nacházela a jak obrovskou frustraci a znepokojení lidé prožívali.

První pookupační právní předpisy totiž tuto situaci zatím vůbec neodrážely, a to ani v negativním slova smyslu. Mezi čtyřmi zmíněnými normami (které v dané částce doplňuje ještě oznámení o vydání obecných právních předpisů) byl pouze jeden zákon, a to zákon Slovenské národní rady č. 123/1968 Sb., o náhradách a některých dalších poměrech členů-neposlanců Slovenské národní rady. Tento předpis byl navíc po necelých čtyřech měsících zrušen.

Zákon ze 6. září téhož roku, přijatý tedy až po sovětské okupaci, měl pouhých šest paragrafů. První z nich stanovil, že členové Slovenské národní rady, kteří nejsou poslanci, „nesmí být pro výkon své funkce zkráceni na právech ani na nárocích vyplývajících z pracovního nebo z obdobného poměru”. Dále platilo, že: „Organizace je svému pracovníku, který je členem Slovenské národní rady, povinna umožnit výkon funkce a poskytnout mu k tomu cíli potřebné pracovní volno.”

Druhý paragraf pak upravoval jejich nároky na stravné, nocležné a také cestovné, třetí pak náhradu výdělku. Následující paragrafy řešily další souvislosti činnosti těchto členů Slovenské národní rady.

Od kdy se smí uzavírat manželství?

Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 124/1968 Sb. pak uvozuje Úmluvu o souhlasu k manželství, nejnižším věku pro uzavření manželství a registraci manželství. Jde o mezinárodní úmluvu Organizace spojených národů, platnou od prosince roku 1964. Tento právní předpis, který se v československé socialistické Sbírce objevil téměř před 50 lety, je mimochodem stále platnou součástí českého právního řádu.

Ani Úmluva není nikterak rozsáhlá, má pouhých 10 článků, jejího tématu se přitom týkají vlastně jen první tři, další řeší spíše různé technické souvislosti. Ani v oněch  třech však nejde o konkrétní pravidla či stanovení jasně přípustného nejnižšího věku, od jehož dosažení bude možné vstupovat do manželství. Jak již ale vyplývá z preambule, úmluva se měla vymezit například proti dětským sňatkům či zásnubám.

Podívejme se na jednotlivé články, tak jak je například uvádí web Zakonyprolidi.cz, konkrétně. První článek stanovuje za prvé, že: „Nebude právně uzavřen žádný sňatek bez úplného a svobodného souhlasu obou stran, vyjádřeného osobně po patřičném zveřejnění, v přítomnosti orgánu, příslušného k provedení svatebního obřadu a svědků, předepsaných zákonem.”

A za druhé, že: „Nehledě na ustanovení odstavce 1 není nutné, aby jedna ze stran byla přítomna, když je příslušný orgán přesvědčen, že jde o výjimečné okolnosti a že strana před příslušným orgánem a způsobem, předepsaným zákonem, vyjádřila a neodvolala svůj souhlas.”

Navazuje druhý článek: „Smluvní státy přijmou zákonodárná opatření stanovící nejnižší věk pro uzavření manželství. Nebude právně uzavřen žádný sňatek jakoukoliv osobou, která tohoto věku nedosáhla, kromě případů, kdy příslušný orgán povolí z vážných důvodů výjimku, pokud jde o věk v zájmu nastávajících manželů.”

A konečně třetí: „Všechny sňatky budou příslušným orgánem registrovány v příslušné úřední matrice.”

A zbylé předpisy?

Vyhláška ministerstva financí, nesoucí číslo 125/1968 Sb., se týká zdaňování podílů na hospodářských výsledcích a odměn a darů poskytovaných při významných pracovních a životních výročích pracovníků.

Konečně prostřednictvím usnesení Národního shromáždění ze dne 26. srpna, ve Sbírce vydané pod číslem 122/1968 Sb., došlo ke schválení zákonných opatření předsednictva Národního shromáždění. Týkaly se vytvoření několika okresních národních výborů, opatření v soudnictví a ve státním notářství a také náhrad a některých dalších poměrů členů České národní rady.

Kdy tedy vyšly pookupační zákony?

O šest dnů později, 26. září, už vyšly ve Sbírce zákonů daleko temnější právní předpisy. Týkaly se cenzury i dalších opatření. Těm se ale budeme věnovat až ve 2. díle tohoto seriálu.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud