Januš: První obětí ministryně Benešové bude Jan Sváček. Stane se z něj justiční smolař desetiletí? | info.cz

Články odjinud

Januš: První obětí ministryně Benešové bude Jan Sváček. Stane se z něj justiční smolař desetiletí?

KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová se příští týden s největší pravděpodobností stane novou ministryní spravedlnosti. Spekuluje se o tom, nakolik její jmenování ovlivní další osudy těch nejvýše postavených státních zástupců. Vzhledem k pozornosti, která je na ně upřena, jsou ale hájeni. První obětí Benešové tak bude úplně někdo jiný. Dřívější výrazný šéf Městského soudu v Praze Jan Sváček. Ten může nejspíše zapomenout na to, že by se příští rok postavil do čela pražského Vrchního soudu. Veřejné mínění to nedovolí, i kdyby byl zcela ideálním kandidátem na tuto funkci.

Veřejným prostorem už se nese další spekulace: Benešová si kvůli kauzám souvisejícím s premiérem Andrejem Babišem (ANO) a okolím prezidenta Miloše Zemana brousí zuby nejen na státní zástupce, ale rovněž na šéfy některých důležitých soudů. Do karet jí má nahrávat to, že většině z nich v příštích měsících končí funkční období. Týká se to například i pražského Vrchního soudu, v jehož čele stojí od roku 2013 bývalý ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš.

Toho mohl přesně do minulého čtvrtka, kdy Andrej Babiš oznámil instalaci Marie Benešové do funkce, nahradit současný místopředseda tohoto justičního tělesa Jan Sváček. O tom, že by se právě dlouholetý šéf největšího soudu v zemi, tedy Městského soudu v Praze, a rovněž dvojnásobný neúspěšný kandidát na ústavního soudce, mohl stát po Burešovi novým předsedou, se v poslední době občas spekulovalo. Nahrával tomu i Sváčkův letošní postup, s účinností od začátku roku jej totiž loni jmenoval ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (za ANO) a  po dlouhých peripetiích mu oficiálně svěřil trestní úsek. Tedy funkci, jíž Sváček už nějakou dobu fakticky vykonával, post mu ale do té doby nenáležel.

Soudce má totiž, mimo právní kruhy, poměrně špatnou pověst. To, že je tomu tak s největší pravděpodobností nezaslouženě, už moc lidí nezajímá.

Limitace Jana Sváčka

Letos dvaašedesátiletý kariérní soudce, který v justici působil už před rokem 1989, stál v čele pražského soudnictví 14 let. Mimo jiné byl i u vybudování velkolepého Justičního areálu Na Míčánkách. Mezi kolegy patří k respektovaným právníkům, působí rovněž na pražské právnické fakultě. A vzhledem k tomu, jak dobře fungování justice zná a jak schopným justičním manažerem je, by bylo jen logické, aby jej resort využil na další misi.

Jeho úspěchy ale překrývají dohady o tom, zda se stýkal s některými lobbisty a zda náhodou nebyl zapojen do určitých nepravostí. To, že nikdy nebyl stíhán, působí jako jasný fakt, dodnes jsou ale dohledatelné otevřené dopisy, které proti němu směřovaly právě ve chvílích, kdy se měl na kariérním žebříčku posunout někam dál.

Třeba ten, který dostala v roce 2014 tehdejší ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO) právě kvůli možnému jmenování Sváčka místopředsedou Vrchního soudu v Praze. V něm jsou konkrétně popsány i jeho údajné hříchy. „V médiích byly zdokumentovány podezřelé kontakty JUDr. Sváčka s lidmi, kteří jsou zapojeni do klientelistických vazeb (např. kontakty s lobbistou Tomášem Hrdličkou, jméno JUDr. Sváčka figuruje v telefonních hovorech členů konkursní mafie soudce Berky a v záznamech stíhaných manažerů Komerční banky, přičemž je o něm hovořeno jako o člověku, s nímž tito lidé mohou projednat „své problémy“),“ zní jeden z nich.

„JUDr. Sváček působil ve sboru právních poradců prezidenta Václava Klause, přičemž dosud není známo, s kterými svými právními poradci prezident Václav Klaus konzultoval skandální amnestii, která vedla k omilostnění nejzávažnějších hospodářských zločinů s miliardovými škodami,“ dočteme se pak dále. Právě tento bod, vypadající jako opravdu velmi divoká spekulace, dobře ilustruje, jak moc Sváček vadí.

Soudce samozřejmě všechna nařčení odmítá. „Pokud jde o mé členství v KSČ, tak jak už jsem říkal senátorům, na to nemám žádné vysvětlení ani omluvu, byl jsem půl roku členem KSČ. No, a co se týče toho kontaktu s panem Hrdličkou, jenom zopakuji, já jsem se s ním setkával opakovaně asi před 7 lety, kdy působil ve funkci místostarosty na městské části v Praze 10, řešili jsme dislokaci bytů pro zaměstnance soudu, pak jsem ho asi 7 let neviděl a poté jsem mu odpověděl na pozdrav v kavárně,“ popisoval například Sváček v Českém rozhlasu v roce 2012, kde vysvětlil rovněž to, proč si s Hrdličkou tyká.

A řekl rovněž, že nebyl dlouholetým poradcem Václava Klause: „Pan prezident si nás svolal někdy v roce 2003, sešli jsme se asi dvakrát nebo třikrát a trvalo to asi rok a půl a poté již k žádným schůzkám nedocházelo, nicméně musím říct, že ty schůzky byly velmi přínosné. My jsme se tam bavili například o milostech, amnestiích a mně je velmi sympatické, že pan prezident se drží těch domluv, které jsme tam společně učinili.“

Všechny tyto dohady, které by Sváčka v jeho povýšení limitovaly i za ministrování Jana Kněžínka, budou ve chvíli, kdy se do čela resortu postaví Marie Benešová, zcela neprůchozí.

Sváček se tak bez svého vlastního přičinění stává první obětí nástupu nové ministryně. A když si uvědomíme, co všechno v uplynulých letech prožil, dost možná i justičním smolařem desetiletí.

Právníci justici ohlídají

Zamýšlené jmenování Benešové má ale v tomto ohledu i pozitivní rozměr. Noví předsedové soudů, mimo těch nejvyšších, se totiž v poslední době příliš neřešili. A nyní se evidentně a rozhodně řešit budou. Což je dobře.

Připomeňme, že základní mechanismus jejich výběru stanoví zákon o soudech a soudcích. „Předsedu vrchního soudu jmenuje z řad soudců na návrh ministra spravedlnosti prezident republiky. Místopředsedy vrchního soudu jmenuje z řad soudců na návrh předsedy vrchního soudu ministr spravedlnosti,“ zní například první odstavec jeho 103. paragrafu.

Není to ale tak jednoduché, Benešová nemůže jmenovat do funkce kohokoliv, by chtěla. Běžně totiž probíhá výběrové řízení, do něhož se musejí zájemci o funkci přihlásit. A jmenování pak doporučuje výběrová komise. Tu sice rovněž vybírá ministr spravedlnosti – v tomto případě to bude Benešová – ale historicky v těchto orgánech zasedají ti nejrespektovanější právníci a reprezentanti jednotlivých profesních komor.

A ti by, soudě z jejich dosavadního chování, žádné účelové změny, i pokud by je kdokoliv zamýšlel, neměli připustit.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud