Januš: Vězení je u Ratha zbytečné. Měl mu propadnout majetek a mohl zametat ulice | info.cz

Články odjinud

Januš: Vězení je u Ratha zbytečné. Měl mu propadnout majetek a mohl zametat ulice

KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | David Rath je vinný, rozhodl pražský Vrchní soud. Bývalého středočeského hejtmana poslal na sedm let do vězení, nařídil mu rovněž peněžitý trest ve výši 10 milionů korun. Je to ale skutečně efektivní? Nepostačovalo by, čistě v teoretické rovině, postihnout ho na majetku a poslat ho třeba zametat ulice? Česká trestní politika potřebuje koncepci a výrazné změny. Právě alternativní tresty jsou tresty budoucnosti.

Podstatná část veřejnosti byla celých těch sedm let, které už uplynuly od zadržení Davida Ratha policií, přesvědčená, že je bývalý sociálnědemokratický hejtman a někdejší ministr zdravotnictví vinný a že by měl skončit za mřížemi. Díky tomu, že je Česká republika právní stát a uznává presumpci neviny, mu ale museli případné prohřešky dokázat před soudem státní zástupci. Nyní se tak pravomocně stalo v první části celé kauzy, neznamená to však, že tím alespoň tato zcela končí. Ve hře je zejména dovolání k Nejvyššímu soudu.

Na tom, že proces trval tak dlouho, nesou vinu přímo David Rath a jeho advokáti, kteří celou věc evidentně zdržovali. Danou strategii jim ale nelze vyčítat. Minimálně směrem k veřejnému mínění ale žádné pozitivní body nepřinesla, což se projevilo třeba i u nedávných evropských voleb, kde Rath zcela propadl. „Každý obviněný se snaží zabránit tomu, aby byl odsouzen,“ uvedl ostatně na nedávné konferenci Karlovarské právnické dny věnované obstrukcím předseda Nejvyššího soudu a profesor trestního práva Pavel Šámal.

Svůj podíl na délce procesu má i státní zastupitelství, jehož některé důkazy nebyly, procesně a formálně vzato, zrovna neprůstřelné.

Obecně vzato, všechno to může hrát roli i v soudním verdiktu. K tomu, jak potrestat pachatele trestného činu, totiž nabízí právní teorie řadu vodítek. Toho, kdo se přizná, zpytuje svědomí a snaží se své prohřešky odčinit, většinou čeká mírnější trest. A naopak, což tedy byl případ i Davida Ratha.

Důležité ale rovněž je, jak dlouhá doba uplynula od zahájení trestního stíhání až po vynesení rozsudku. S plynoucím časem totiž rovněž klesá potřeba pachatele potrestat, snižuje se totiž společenská nebezpečnost jeho činu.

Davida Ratha policisté chytili v květnu roku 2012. Jak je oněch sedm let dlouhá doba, můžeme ilustrovat tím, jak moc se proměnily poměry v České republice. Tehdy vládla ODS, premiérem byl Petr Nečas a šéfkou sněmovny Miroslava Němcová. K smutně proslulému zásahu na Úřadu vlády mělo dojít až o rok později. Hnutí ANO tehdy existovalo zhruba šest měsíců, Andrej Babiš byl jeho lídrem, ale fakticky ještě stál mimo politiku. A konečně Lenka Bradáčová, která byla do Rathovy kauzy přímo zapojená, tehdy působila jako státní zástupkyně v Ústí nad Labem.

Nestačilo postihnout majetek?

Pokud nyní soud pravomocně rozhodl, že je David Rath vinný, samozřejmě si zaslouží trest. Jen je otázkou, zda by vzhledem k době, která od jeho trestné činnosti uplynula a také vzhledem k jejímu charakteru, nepostačovalo postihnout jeho majetek, klidně i jeho propadnutím. Pokud by to nemělo stačit, ke slovu by mohl přijít další „nevězeňský trest“. To v ideálním případě, pokud by už soudci i žalobci mysleli moderněji a legislativa jim k tomu nabízela funkční cesty.

Kombinace vězení a placení, k němuž Vrchní soud bývalého hejtmana odsoudil, takovýmto ideálem není. Rath evidentně usiloval o to, aby si díky úplatkům finančně přilepšil. Nikoho nezavraždil, neoloupil a ani neznásilnil. Společnost jej tak nemusí za každou cenu izolovat. Nehrozí, že by někomu fyzicky ublížil. Dalším vězením se mu není třeba ani mstít.

Mířil-li k obohacení, patrně nejvíce by ho zasáhlo, kdyby o všechen majetek přišel. Takový trest by skutečně pocítil a výchovně by působil také na zbytek společnosti. Tím, že by nešel do vězení, by z ní navíc nebyl vydělen. Naopak, mohl by třeba dál pracovat, starat se sám o sebe a platit za svůj vlastní život. Za jeho život ve vězení naopak budeme platit my všichni.

Právě to je podstata alternativních trestů. Odlehčit ve vhodných případech věznicím a novodobé viníky postihovat, pokud to jen trochu jde, novodobými tresty. Nejde přitom jen o majetek ale třeba i o domácí vězení či obecně prospěšné práce. Ostatně představme si Davida Ratha, jak zametá ulice.

Problém však je, že právě pro ukládání alternativních trestů existuje až příliš legislativních i technických omezení, a tak nejsou v České republice využívány tak často, jak by v 21. století mohly být. Během léta se právě na tyto tresty budoucnosti zaměříme i ve velkém seriálu INFO.CZ.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud