Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Josef Baxa se začíná loučit. Správní soudy mohou omezovat aroganci a svévoli, říká

Josef Baxa se začíná loučit. Správní soudy mohou omezovat aroganci a svévoli, říká

Josef Baxa stráví v pozici předsedy Nejvyššího správního soudu posledního zhruba čtvrt roku. Není tak divu, že nejen v rozhovorech, ale také ve svých veřejných vystoupeních začal určité věci rekapitulovat a výrazněji než dříve mluví i o budoucnosti správního soudnictví. Varuje přitom dokonce před jeho morálním selháním. Vzhledem k autoritě, kterou Baxa zaslouženě požívá, stejně jako k zahlcení správního soudnictví, které je na tom nejhůře v zemi, bychom měli brát jeho slova velmi vážně.

Josef Baxa, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský a předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal jednali tento týden s prezidentem Milošem Zemanem. Podobné schůzky nebývají veřejné a z logiky věci veřejné většinou nebývají ani všechny informace, které si na nich jejich aktéři vymění.

O to zajímavější může být Baxovo nedávné vystoupení na konferenci Karlovarské právnické dny, protknuté náznakem smutku i obavy nad dalším vývojem správního soudnictví. Podle brzy končícího předsedy Nejvyššího správního soudu totiž správní justici, která by měla být sebevědomými soudy do nepohody, teprve čekají zátěžové zkoušky.

Co všechno dělají správní soudy

Jak totiž Baxa připomněl, právě správní soudy například přezkoumávají, kdo a co má platit do veřejného rozpočtu a co z něj má být vyplaceno, ukládají sankce a tím trestají, jsou určitým regulátorem ekonomiky, rozhodují v případě daní, cel a poplatků či ochraňují veřejné statky, například životní prostředí, kulturní památky nebo přírodu a její bohatství.

Baxa mluvil také o tom, jak se správní soudy dostávají do jádra ústavního systému, když rozhodují například o politických stranách, volbách, pravidlech svobody projevu, práva na informace či ve věcech shromažďovacích a sdružovacích. Jsou tak podle něj spolutvůrcem řádu a mají prostor pro interpretaci jeho šedých zón. Mohou tak i omezovat aroganci a svévoli veřejné moci a být občas brzdou a někdy protiváhou moci zákonné a výkonné.

Správní justice by tak podle něj měla dbát na to, aby si jí veřejnost vážila, rozuměla jejím rozhodnutím a důvěřovala jí. Jak křehké je rozdělení moci ve státě, totiž podle předsedy Nejvyššího správního soudu ukazuje vývoj v Polsku a v Maďarsku. Nutné tak podle něj bude usilovat i o to, aby se správní soudy nestaly motorem změn k horšímu.

V Praze si počkáte dva roky

Správní soudnictví ale není v dobré kondici, pokud jde o jeho rychlost. Ministerstvo spravedlnosti nedávno prezentovalo aktuální statistiky, podle nichž správní řízení u krajského soudu trvá v mediánu 397 dní; Praha je na tom ale daleko hůř, když u Městského soudu v Praze činí tato doba 615 dní. V praxi to znamená, že když někdo napadne rozhodnutí  úřadu, které má své sídlo právě v hlavním městě, což jsou například všechna ministerstva, počká si na rozhodnutí prvního článku správní justice zhruba dva roky.

Situace může být ještě horší. Když Robert Pelikán (ANO) daná čísla zhruba před dvěma týdny ještě jako ministr spravedlnosti představoval, říkal, že se tento druh soudnictví rozvíjí a lidé rozhodnutí správních úřadů žalují stále častěji.

Končící ministr tehdy nabídl i legislativní řešení, respektive omezení možnosti podat správní žalobu: „Jsem přesvědčen o tom, že je potřeba razantnějších zásahů, zejména že asi bude namístě uvažovat o tom, zda možnost správní žaloby v určité míře neomezit. Je paradoxní, že když dostanete pokutu dva tisíce korun za parkování, tak máte k dispozici více opravných prostředků, než když dostanete podmíněný trest odnětí svobody jeden rok, protože jste někde něco ukradli,” uvedl Pelikán, který se domnívá, že pro zcela bagatelní věci je možná plný systém správního soudnictví zbytečným luxusem a je namístě zamyslet se nad tím, zda tady přístup k soudu poněkud neomezit. 

Kdy se půjde obrátit na Nejvyšší správní soud?

A podobně přemýšlí o budoucnosti správního soudnictví i Josef Baxa. Podle něj je otázkou, zda nerozšířit důvody nepřijatelnosti kasační stížnosti, kterou je možné se obrátit právě na Nejvyšší správní soud. Tato možnost by podle něj totiž měla být mimořádná a pravidla by měla umožnit soudcům Nejvyššího správního soudu, aby se koncentrovali jen na stovky rozhodnutí a nikoliv na tisíce, jako je tomu v současnosti.

Navíc krajský model podle něj není ideální, udržuje totiž vícerychlostní justici. Správní soudnictví by tak podle Baxy bylo vhodné koncentrovat do méně článků na krajských soudech, které by byly personálně posíleny.

Hvězdy mezi soudci

Baxova slova nejsou jen prázdnými frázemi a měli bychom je brát velmi vážně. Společně s místopředsedou Nejvyššího správního soudu Michalem Mazancem se mu totiž podařilo vybudovat hvězdný soud, u kterého chce soudit řada nejlepších právníků v zemi.

Není náhodou, že hned tři soudci Nejvyššího správního soudu jsou v současnosti členy toho Ústavního. Jde o Kateřinu Šimáčkovou, Vojtěcha Šimíčka a Miladu Tomkovou. Miloslav Výborný zase po své neúspěšné kandidatuře na druhý mandát u Ústavního soudu nastoupil jako soudce Nejvyšší správního soudu. Jan M. Passer se stal soudcem evropského Tribunálu, Zdeněk Kühn zase patří mezi nové profesory, kteří byli tento týden jmenováni. Nejvyšší správní soud, k jehož soudcům stále ještě patří také prezidentka Soudcovské unie ČR Daniela Zemanová, je lákadlem třeba i pro advokáty, například loni k němu zamířil bývalý šéf kanceláře Wolf Theiss Tomáš Rychlý.

Navíc o Nejvyšším správním soudu mluví velmi hezky třeba i advokáti, zvláště ti, kteří se věnují daňovému právu a často se přou například s finanční správou. Soud podle nich do těchto komplikovaných otázek vrací zdravý rozum.

„Soudy samozřejmě celou věc posuzují v mantinelech daných českou a evropskou právní úpravou. Oceňuji ale, že v některých případech vnášejí do celé věci zdravý rozum. Například tím, že říkají, že není možné, aby podnikatelé kontrolovali všechny subjekty ve stejném dodavatelsko-odběratelském řetězci a aby bez dalšího odpovídali za to, že někdo z nich neodvede DPH,” uvedla v rozhovoru pro INFO.CZ třeba advokátka z Deloitte Legal Jiřina Procházková.

Baxa na závěr svého vystoupení dokonce varoval před morálním selháním správního soudnictví. V příštích třech měsících bychom tak měli dohlédnout na to, koho prezident Miloš Zeman do čela Nejvyššího správního soudu vybere.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744