Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Josef Baxa se začíná loučit. Správní soudy mohou omezovat aroganci a svévoli, říká

Josef Baxa se začíná loučit. Správní soudy mohou omezovat aroganci a svévoli, říká

Josef Baxa stráví v pozici předsedy Nejvyššího správního soudu posledního zhruba čtvrt roku. Není tak divu, že nejen v rozhovorech, ale také ve svých veřejných vystoupeních začal určité věci rekapitulovat a výrazněji než dříve mluví i o budoucnosti správního soudnictví. Varuje přitom dokonce před jeho morálním selháním. Vzhledem k autoritě, kterou Baxa zaslouženě požívá, stejně jako k zahlcení správního soudnictví, které je na tom nejhůře v zemi, bychom měli brát jeho slova velmi vážně.

Josef Baxa, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský a předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal jednali tento týden s prezidentem Milošem Zemanem. Podobné schůzky nebývají veřejné a z logiky věci veřejné většinou nebývají ani všechny informace, které si na nich jejich aktéři vymění.

O to zajímavější může být Baxovo nedávné vystoupení na konferenci Karlovarské právnické dny, protknuté náznakem smutku i obavy nad dalším vývojem správního soudnictví. Podle brzy končícího předsedy Nejvyššího správního soudu totiž správní justici, která by měla být sebevědomými soudy do nepohody, teprve čekají zátěžové zkoušky.

Co všechno dělají správní soudy

Jak totiž Baxa připomněl, právě správní soudy například přezkoumávají, kdo a co má platit do veřejného rozpočtu a co z něj má být vyplaceno, ukládají sankce a tím trestají, jsou určitým regulátorem ekonomiky, rozhodují v případě daní, cel a poplatků či ochraňují veřejné statky, například životní prostředí, kulturní památky nebo přírodu a její bohatství.

Baxa mluvil také o tom, jak se správní soudy dostávají do jádra ústavního systému, když rozhodují například o politických stranách, volbách, pravidlech svobody projevu, práva na informace či ve věcech shromažďovacích a sdružovacích. Jsou tak podle něj spolutvůrcem řádu a mají prostor pro interpretaci jeho šedých zón. Mohou tak i omezovat aroganci a svévoli veřejné moci a být občas brzdou a někdy protiváhou moci zákonné a výkonné.

Správní justice by tak podle něj měla dbát na to, aby si jí veřejnost vážila, rozuměla jejím rozhodnutím a důvěřovala jí. Jak křehké je rozdělení moci ve státě, totiž podle předsedy Nejvyššího správního soudu ukazuje vývoj v Polsku a v Maďarsku. Nutné tak podle něj bude usilovat i o to, aby se správní soudy nestaly motorem změn k horšímu.

V Praze si počkáte dva roky

Správní soudnictví ale není v dobré kondici, pokud jde o jeho rychlost. Ministerstvo spravedlnosti nedávno prezentovalo aktuální statistiky, podle nichž správní řízení u krajského soudu trvá v mediánu 397 dní; Praha je na tom ale daleko hůř, když u Městského soudu v Praze činí tato doba 615 dní. V praxi to znamená, že když někdo napadne rozhodnutí  úřadu, které má své sídlo právě v hlavním městě, což jsou například všechna ministerstva, počká si na rozhodnutí prvního článku správní justice zhruba dva roky.

Situace může být ještě horší. Když Robert Pelikán (ANO) daná čísla zhruba před dvěma týdny ještě jako ministr spravedlnosti představoval, říkal, že se tento druh soudnictví rozvíjí a lidé rozhodnutí správních úřadů žalují stále častěji.

Končící ministr tehdy nabídl i legislativní řešení, respektive omezení možnosti podat správní žalobu: „Jsem přesvědčen o tom, že je potřeba razantnějších zásahů, zejména že asi bude namístě uvažovat o tom, zda možnost správní žaloby v určité míře neomezit. Je paradoxní, že když dostanete pokutu dva tisíce korun za parkování, tak máte k dispozici více opravných prostředků, než když dostanete podmíněný trest odnětí svobody jeden rok, protože jste někde něco ukradli,” uvedl Pelikán, který se domnívá, že pro zcela bagatelní věci je možná plný systém správního soudnictví zbytečným luxusem a je namístě zamyslet se nad tím, zda tady přístup k soudu poněkud neomezit. 

Kdy se půjde obrátit na Nejvyšší správní soud?

A podobně přemýšlí o budoucnosti správního soudnictví i Josef Baxa. Podle něj je otázkou, zda nerozšířit důvody nepřijatelnosti kasační stížnosti, kterou je možné se obrátit právě na Nejvyšší správní soud. Tato možnost by podle něj totiž měla být mimořádná a pravidla by měla umožnit soudcům Nejvyššího správního soudu, aby se koncentrovali jen na stovky rozhodnutí a nikoliv na tisíce, jako je tomu v současnosti.

Navíc krajský model podle něj není ideální, udržuje totiž vícerychlostní justici. Správní soudnictví by tak podle Baxy bylo vhodné koncentrovat do méně článků na krajských soudech, které by byly personálně posíleny.

Hvězdy mezi soudci

Baxova slova nejsou jen prázdnými frázemi a měli bychom je brát velmi vážně. Společně s místopředsedou Nejvyššího správního soudu Michalem Mazancem se mu totiž podařilo vybudovat hvězdný soud, u kterého chce soudit řada nejlepších právníků v zemi.

Není náhodou, že hned tři soudci Nejvyššího správního soudu jsou v současnosti členy toho Ústavního. Jde o Kateřinu Šimáčkovou, Vojtěcha Šimíčka a Miladu Tomkovou. Miloslav Výborný zase po své neúspěšné kandidatuře na druhý mandát u Ústavního soudu nastoupil jako soudce Nejvyšší správního soudu. Jan M. Passer se stal soudcem evropského Tribunálu, Zdeněk Kühn zase patří mezi nové profesory, kteří byli tento týden jmenováni. Nejvyšší správní soud, k jehož soudcům stále ještě patří také prezidentka Soudcovské unie ČR Daniela Zemanová, je lákadlem třeba i pro advokáty, například loni k němu zamířil bývalý šéf kanceláře Wolf Theiss Tomáš Rychlý.

Navíc o Nejvyšším správním soudu mluví velmi hezky třeba i advokáti, zvláště ti, kteří se věnují daňovému právu a často se přou například s finanční správou. Soud podle nich do těchto komplikovaných otázek vrací zdravý rozum.

„Soudy samozřejmě celou věc posuzují v mantinelech daných českou a evropskou právní úpravou. Oceňuji ale, že v některých případech vnášejí do celé věci zdravý rozum. Například tím, že říkají, že není možné, aby podnikatelé kontrolovali všechny subjekty ve stejném dodavatelsko-odběratelském řetězci a aby bez dalšího odpovídali za to, že někdo z nich neodvede DPH,” uvedla v rozhovoru pro INFO.CZ třeba advokátka z Deloitte Legal Jiřina Procházková.

Baxa na závěr svého vystoupení dokonce varoval před morálním selháním správního soudnictví. V příštích třech měsících bychom tak měli dohlédnout na to, koho prezident Miloš Zeman do čela Nejvyššího správního soudu vybere.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

Praha Brno Ostrava

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Zoufalec týdne: Piráti. Komentář Petra Holce

Ani topení počítačem nebo neschopnost pozvat elektronicky někoho na poslanecký výslech vám o Pirátech neřekne tolik jako projev jejich šéfa Ivana Bartoše na nedělním pirátském happeningu k internetu, jak jinak. Evropský parlament bude 12. září hlasovat o směrnici k autorskému právu, která má mimo jiné omezit internetové pirátství velkých firem jako Google na účet tradičních médií. A Pirátům se to nelíbí.

Jako správní piráti chtějí pirátství se vším všudy, něco jako v Somálsku. „Připravovaná legislativa a zejména její články 11 a 13 představují skutečnou hrozbu. A já bych skutečně nerad sledoval to, jak příběh George Orwella začíná nabírat reálné obrysy, kdy se historie a realita nebude přepisovat, ale z internetu mohou pod různými záminkami mizet informace, které prostě už nikdy běžný člověk nedohledá a o jejichž existenci nebude ani vědět,” řekl Bartoš na akci.

Fakt? Piráti, samozvaní guruové „digitálu“, se hlásí o státní funkce ohledně e-governmentu, zatímco sami shání odborníky na e-government. Prostě Piráti, i když teď kluci oblékli saka. Nejen Bartoš jako by spal v idylických 90. letech, kdy nás web měl osvobodit od všeho zlého. Pamatujete? Informace zdarma potečou jak voda a svět bude najednou lepší, svobodnější a demokratičtější.

Link

Ještě tehdy neexistoval Facebook, Twitter ani Instagram a málokdo tušil, že z nás právě internet vytáhne to nejhorší. Dejte někomu prostor pustit svou fantazii a uděláte Donalda Trumpa prezidentem. Většina z nás předtím pořád žila v reálném světě a virtuální realita patřila do sci-fi. Internet to ale i s pomocí sociálních sítí, z nichž se mezitím stala spíš antisociální černá díra plná falše a narcisismu, dokázal rychle otočit: ze sci-fi dělá stále sofistikovaněji realitu ohrožující nejen naši příčetnost, ale i demokracii.

Osvobozuje nás od svobody a sám se mění v Orwella. Přiznal si to dokonce už i Facebook, cynický pionýr toho všeho, a začal proto sám sebe radši cenzurovat. Což vám mimochodem o závažnosti problému řekne vše, co jste (ne)chtěli vědět. Evropská směrnice samozřejmě internet neomezuje ani necenzuruje, ostatně i v Bruselu se v pracovní době rádi věnují vlastnímu Facebooku, Twitteru nebo Instagramu.

Například Bartošem zmiňovaný článek 11 má tradiční media chránit před pirátstvím firem typu Google, které na webu zobrazují linky na mediální články a umožňují náhled obsahu. Je to obchodní model á la Somálsko: zadarmo si „vypůjčíme“ váš obsah, za který jste zaplatili, a za to shrábneme většinu peněz z reklamy. A vy si přežívejte, jak chcete.

Link

Evropská směrnice chce proto tradiční vydavatele chránit před tímto pirátstvím aspoň tím, že jim umožní účtovat za odkazy nebo náhledy jejich vlastního obsahu poplatek. Vlastně to není nic moc revolučního – nebo aspoň v nepirátské části světa: směrnice v podstatě jen říká, že za zboží někoho jiného máte zaplatit. Všechno všech totiž nakonec nebylo ani v komunismu, což si ovšem většina kluků z Pirátů nepamatuje.Článek

Korunu všemu ale nasadil pirátský kandidát na pražského primátora Zdeněk Hřib. Ten se zasnil a řekl, že nás právě neregulovaný internet „chrání před autoritativními tendencemi ve společnosti”. A sakra! To nikdy neslyšel o Putinových trollech? Nebo o guruovi falešného strachu jménem Tomio Okamura, který se i díky vlastním webovým fake news teď s Piráty pere o titul třetí nejsilnější politické strany?

Ale dost zoufalství. Piráti a zvlášť jejich šéf Bartoš umí rozdat i naději a optimismus. Třeba když se ho server Novinky.cz zeptal, jestli už jsou Piráti zralí na to vést Prahu, kde si čtyři roky trénují politické pirátství. „Taková otázka mi připadá dost vtipná. Když si vzpomenu, s jakými zkušenostmi do vedení města nastoupila Adriana Krnáčová… I tady v poslaneckém klubu, i v rámci strany máme lidi vzdělané a bystré a méně vzdělané a méně bystré. To je normální. Myslím, že jsme kompetentní. Rozumíme financování města,“ odpověděl Bartoš. A jejda!

-1