„Daj ti kulku do hlavy a je konec.“ Eva popsala strach a drsné týdny poté, co její manžel odkryl obří korupci

Ondřej Neumann

Začala jsem se bát po prvním telefonátu od policie: ‚Tak co, seš spokojenej? Seš hrdina, viď? Takže budeš za dvě hodiny u Billy, půjdeš k výslechu.‘ Když mi to manžel řekl, polilo mě horko. Asi poprvé v té věci jsem řekla své: ‚No to v žádným případě! Odvezou tě někam k Postoloprtům, tam ti daj kulku do hlavy a konec‘,“ popisuje v rozhovoru pro HlídacíPes.org Eva Steinerová Kočinová, co také přináší život po boku whistleblowera (oznamovatele korupce).

Leo Steiner jako ředitel Odboru řízení programu ROP Severozápad v polovině roku 2012 veřejně vystoupil s tím, že program disponující 19 miliardami korun je dopředu vymyšlený a zorganizovaný tunel na evropské dotace.

Začal kolotoč policejního vyšetřování, mediálního zájmu i msty ze strany politiků Ústeckého kraje. Ale i ocenění za občansky odpovědný postoj – Nadační fond proti korupci Leo Steinerovi udělil Cenu za odvahu pro rok 2014

O korupci, policii a nejkrušnější chvilce

Jak jste se dozvěděla, co se váš muž chystá udělat?

Cestou ze Slovenska. Muž mluvil o různých věcech a pak přišel s tím, že by se mě chtěl zeptat. Nebo spíš – že by se mnou chtěl o něčem mluvit. A pověděl mi, jak se rozhodl zveřejnit věci, které se dějí u něj v práci, které se týkají dotací a řízení a fungování úřadu ROP Severozápad. Spadla mi brada.

Byla to pro vás úplná novinka? Doma o tom nikdy nemluvil?

Nemluvil.

Ani nenaznačoval?

On je v tom zvláštní. Mnoho věcí doma neříká, a tak jsem se to naučila brát. Byla jsem tím samozřejmě překvapená. Ale zároveň jsem věděla, že to nemůže udělat jinak. Že si to nemůže nechat pro sebe. Ani by mě nenapadlo. A to je taková smyčka, protože bylo jasné, že říct, nebo řešit se to musí. A zároveň mi bylo jasné, že to asi bude svým způsobem rizikové. Potom se ukázalo, že to je ještě navíc nebezpečné, když opravdu vyšlo najevo úplně všechno…

Takže strach o manžela?

Měla jsem obavy, že si to nenechají líbit. Proč by si ti, kterých se to týkalo, měli nechat něco líbit? A navíc jsem si říkala: „Určitě to nemusí být hned, ale někdy to prostě přijde…“ Nevěřila jsem, že to zůstane bez reakce. Naštěstí – snad – to šlo všechno rovinou právní. Ano, bála jsem se, že mu někdo ublíží. Už i kvůli tomu, že od známých, kteří vidí do policejní práce, jsem zaslechla pár takových poznámek, jako jestli se o něj nebojím. Nebo že mu někdo ustřelí cosi a tak. Takže bylo jasný, že to není úplná legrace.

A reakce okolí?

Spousta lidí kolem si myslela, že to dělá „aby se ukázal“. Plus takové řeči, jakože vlastně i škodí. Bylo pár lidí – na mé gusto docela až málo, a nebyli to vesměs místní – kteří se ozvali a řekli: „Hele on je dobrej, držíme mu palce“. Nebo: „To je super, že vůbec je někdo schopný to takhle říct a jít do toho. A nemít z toho žádný prospěch.“ Ale víc bylo těch, co mlčeli. Téměř bych řekla taktně. Protože mě znali a tak radši mlčeli, ale možná si za rohem řekli, že fakt je „divný“. A proč to dělá? A co z toho asi má?

Jaká chvíle byla nejkrušnější?

Velmi nemile mě zasáhlo první setkání s policií. Když o poměrech na ROPu poprvé veřejně promluvil, říkala jsem mu: „Tebe když někdo někam odveze, já ani nebudu vědět kam, kdo to byl… Zavře se za tebou voda a já nebudu nic vědět.“ Takže jsem chtěla od první chvíle alespoň vědět, kam jede, alespoň do kterého města. Abych měla nějakou minimální představu, kde je.

A do toho přišel první kontakt s policií. Já už dneska nevím jméno toho člověka, ani odkud byl, protože těch policejních útvarů bylo několik. Těch, které se na něj obracely. Ten první mu volal: „Tak co, seš spokojenej? Seš hrdina, viď? Takže budeš za dvě hodiny u Billy, půjdeš k výslechu.“ Když mi to muž řekl, polilo mě horko. Asi poprvé v té věci jsem řekla své: „No to v žádným případě! Odvezou tě někam k Postoloprtům, tam ti daj kulku do hlavy a konec.“

Co jste udělala?

Volala známému na policii, jestli Leo musí k výslechu, nebo jestli ho může jako svědek odmítnout. Nikam nejel. Naštěstí tahle šílená zkušenost s policií byla jediná.

sinfin.digital