Kauza Altner vs. ČSSD je excesem justice. Plynou z ní ale poučení pro nás všechny | info.cz

Články odjinud

Kauza Altner vs. ČSSD je excesem justice. Plynou z ní ale poučení pro nás všechny

ANALÝZA JANA JANUŠE Kauza Altner versus ČSSD, která se po dnes zveřejněném rozsudku Nejvyššího soudu znovu vrací před pražský obvodní soud, naplňuje všechny symptomy toho nejsložitějšího možného sporu. Exponovaný žalovaný, obří suma peněz, nejasnosti ohledně toho, co vlastně bylo domluveno, smrt žalobce, změny soudce a spravedlnost, na kterou se čeká roky. Zdání, že něco takového je pro české soudnictví typické, by ale bylo liché. Svým způsobem jde o ojedinělý případ, který trvá tak dlouho právě kvůli své složitosti a komplexnosti. Neznamená to však, že bychom na něm nemohli ilustrovat několik obecných pravd, které se v české justici přece jen opakovaně objevují.

1. Pozdní spravedlnost není spravedlnost

Jak české, tak evropské statistiky opakovaně potvrzují, že pokud jde o rychlost civilních soudů, které řešily i tuto kauzu, patří Česká republika k těm nejlepším zemím v Evropě. V soukromých sporech nemá, na rozdíl od těch správních, žádné větší problémy.

Občas se ale objeví kauza, která získává svou nestandardností velkou mediální pozornost. Ta se kvůli své složitosti vleče opravdu nadprůměrně dlouho. Loni šlo o případ H-Systemu, letos o spor mezi advokátem Zdeňkem Altnerem, respektive jeho dědici a ČSSD, který se táhne už od 90. let. Vzhledem k prostoru, který je případu věnován, se snadno navodí zdání, že jde o něco typického. Ale nejde.

Samozřejmě není v pořádku, aby se na verdikt v jakékoliv věci čekalo tak dlouho. Ústavní soud dokonce začátkem letošního roku judikoval, že „přijde-li spravedlnost pozdě, je to totéž, jako by byla odmítnuta“. Tehdy se spor týkal fatální věci, zdravotní pojišťovna odmítala proplácet účinnou léčbu. A Zdeněk Altner se spravedlnosti osobně nedočkal, i když by se mu páteční verdikt Nejvyššího soudu jistě nelíbil.

Znovu ale zopakujme, že jde o exces, jiné kauzy netrvají obvykle tak dlouho, i když i ony vydají na roky. Upřímně si také musíme přiznat, že těmto excesům nikdy zcela nezabráníme, a to ani když přijmeme třeba zcela novou úpravu civilního procesu, jak se o tom již několik let mluví. A tak se raději zaměřme na následující body.

2. Složitosti českého práva

České právo je velmi složité, komplikované a mnohdy nejasné. Na to ostatně na těchto místech poukazujeme dlouhodobě a opakovaně. Není pak divu, že když mezi sebou někdo uzavře smlouvu a ne všechno se v ní úplně jasně vysvětlí, mohou nastat problémy. Zvláště když má jít o poměrně hodně peněz a všechno vypadá tak nějak nestandardně. Stačí se podívat na to, co teď napsal Nejvyšší soud.

Z této kauzy by tak pro všechny mělo pramenit i další poučení. Není důležité, nakolik si třeba při společném byznysu s druhou stranou věříme. Když jednou dojde ke sporu, měli bychom mít všechno podchycené. Nestačí přitom jen ústní domluva, byť ji občanský zákoník ve většině případů posvěcuje jako dostatečnou. Písemná smlouva je pořád písemná smlouva. Zvláště když potřebujete něco dokázat.

3. Lepší je se nesoudit

Aby spravedlnost byla skutečně spravedlností, musí přijít v odpovídajícím čase. Později už je jen relativní. U trestných činů se s plynoucím časem snižuje potřeba postihnout pachatele. Pokud dlouho čekáte na své peníze, nebo naopak nevíte, zda nebudete muset něco zaplatit, má to i své přímé důsledky. Nemůžete žít tak, jak byste žili, kdyby už bylo rozhodnuto.

Každý si musí uvědomit, že pokud do svého sporu zatáhne soudy, nejen že poběží několik let, ale budou stát peníze a celé to bude i poměrně psychicky náročné. Protože jak Ústavní soud rovněž judikoval, „normální je nesoudit se“.

Pokud to tak jen trochu jde, vždy je lepší dohodnout se přímo, bez státní ingerence. Když už nejsou osobní jednání možná, existuje v českém prostředí třeba mediace, během níž se snaží najít pro obě strany uspokojivé řešení na to vyškolený odborník.

4. Úlevy nemá mít nikdo. Bez nich to ale nejde

Celý spor Altner versus ČSSD je nestandardní a opakovaně se do něj vkrádá i otázka, nakolik jej ovlivňuje fakt, že se na straně žalované nachází vládní ČSSD. Kdysi nejsilnější česká politická strana, jejíž problémy v posledních letech stále rostou a která se, i přes svou aktuální účast v kabinetu Andreje Babiše (ANO), nebo právě pro ni, propadá posledními volebními úspěchy do historie.

Jistě, právo musí všem měřit stejně, úlevy nejsou v zásadě možné. Přesto je zcela na místě se ptát, zda by tento spor probíhal úplně stejně, i kdyby se Zdeněk Altner soudil například s nějakou nevýznamnou firmou. Je dost možné, že pak by probíhal rychleji.

Ale jde o konstatování, které opět platí pro české právo obecně. Pokud bude soud například rozhodovat, zda má nějakou společnost za trest zrušit, vezme v úvahu i fakt, kolik má zaměstnanců. Když jich bude pár a prohřešky budou opravdu zásadní, pravděpodobně to udělá. Pokud jich ale budou tisíce, ke stejnému kroku se spíše neodhodlá.

Je to ale dobře. Právo nemůže platit ve vakuu a jeho aplikace má mít i společenský rozměr.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud