Kdo šéfoval komunistické justici a prokuratuře? Některá jména byla neznámá, říká badatel | info.cz

Články odjinud

Kdo šéfoval komunistické justici a prokuratuře? Některá jména byla neznámá, říká badatel

V Ústavu pro studium totalitních režimů vychází Lexikon nejvyšších představitelů československé justice a prokuratury v letech 1948 – 1989 hlavních autorů Adama Zítka a Jaroslava Pažouta. „Zajímavý je vliv politických procesů v 50. letech na pozdější kariéry daných osob. Například krajský prokurátor v Hradci Králové Josef Ptáček tvrdil, že mu bylo vyhrožováno kárným řízením na základě zákona o soudních rehabilitacích. Ptáček byl v roce 1968 z funkce dočasně odvolán a převeden na okresní prokuraturu, ale již v roce 1969 se stává náměstkem generálního prokurátora,“ popisuje pro INFO.CZ Adam Zítek z Národního archivu. 

Jak vás napadlo takovýto lexikon sestavit?

Lexikon je součástí projektu Ústavu pro studium totalitních režimů, v rámci něhož jsme společně s kolegy, zejména s Jaroslavem Pažoutem a Tomášem Bursíkem z Archivu bezpečnostních složek, mapovali československou justici a prokuraturu v letech 1948 až 1989 a její roli v trestněprávní perzekuci občanů. Soustředili jsme se zejména na Generální prokuraturu, tento orgán byl totiž zcela nezávislý na resortu justice, a tak stál stranou badatelského zájmu.

Generální prokurátoři a jejich náměstci představují velkou část z osob, které v lexikonu jsou. Věnovali jsme se rovněž Státnímu soudu a Státní prokuratuře, zejména vzhledem k jejich roli v zakladatelském období komunistického režimu, Nejvyššímu soudu a také ministerstvu spravedlnosti. Po federalizaci země v roce 1969 pak sleduje i nejvyšší představitele republikových nejvyšších soudů, generálních prokuratur a ministerstev spravedlnosti. Lexikon je koncipován jako odrazový můstek pro další výzkum této problematiky. 

V lexikonu je obsaženo zhruba 100 jmen. Nevybrali jste si tedy přímo je, klíčem bylo jejich postavení ve zmíněných institucích?

Přesně tak. Jde o představitele institucí, které jsme vybrali. Nelze ani říci, zda jsou všichni, zejména u Státního soudu je to velmi těžké, ale předpokládáme, že by složení, které představujeme, mohlo být kompletní. 

Jde o jména, která nejsou příliš známá, na související odborné konferenci jste říkali, že ani odborné veřejnosti. Čím to je?

Chyběly práce, jako je tato, které by předkládaly ucelenější přehled osob, které stály v čele těchto orgánů. Známe například ministry spravedlnosti, kompletní přehled jejich náměstků ale k dispozici nebyl. U generálních prokurátorů je situace ještě horší a o jejich náměstcích ani nemluvě. 

Jak je tedy pro badatele náročné zmapovat takováto jména?

V případě známých osob, jako byli ministři Alexej Čepička nebo Štefan Rais, je základní informace poměrně snadné získat. Nedávno vyšel například slovník představitelů KSČ, ze kterého jsme ale příliš nečerpali, protože jsme v té době měli práci už hotovou, ale samozřejmě jsme jej zohlednili. U převážné většiny osob ale bylo nutné provést archivní výzkum, rešerši velkého množství archivních materiálů a z nich získávat životopisné údaje. 

A jak se tohle konkrétněji dělá?

Když známe jméno, hledáme prostřednictvím rejstříků či funkcí. Pokud jsme ale některé náměstky vůbec neznali, stopovali jsme jména tak, jak se ve funkcích po sobě střídali. 

Co jste se díky tomuto výzkumu o komunistickém režimu dozvěděli?

Zajímavý je vliv politických procesů v 50. letech na pozdější kariéry daných osob. Jde o poměrně nové informace a bylo by zajímavé, kdyby se jim ještě někdo badatelsky věnoval. Je to vidět zejména u náměstků generálních prokurátorů, jak se revize politických procesů odrážejí v jejich kariérních vzestupech či sestupech. 

Například v případě krajského prokurátora v Hradci Králové Josefa Ptáčka se hovořilo o kárném řízení na základě zákona o soudních rehabilitacích z roku 1968. Ptáček byl v roce 1968 z funkce dočasně odvolán a převeden na okresní prokuraturu, ale již v roce 1969 se stává náměstkem generálního prokurátora. 

V lexikonu se objevuje i prokurátor Josef Urválek, který figuroval v procesech s Miladou Horákovou či Rudolfem Slánským. Co nového jste o něm zjistili?

Nový je předložený přehled jeho kariérního působení. Jde o známou postavu, seznam organizací, jejichž byl postupně členem, ale neexistoval.

U jednotlivých lidí jste mapovali rovněž jejich publikační činnost. Výběrově, nebo jste se snažili o kompletní údaje?

Lexikon ukazuje, jak různorodí lidé na špici tehdejší justice a prokuratury působili. Od rolníků a dělníků, kteří absolvovali zrychleně právnickou školu pracujících a stali se dělnickými prokurátory. Aniž bych se chtěl kohokoliv dotknout, jejich intelektuální schopnosti nebyly na patřičné výši. Až po skutečné odborníky z oblasti justice či kriminologie, jejichž publikační činnost byla nesmírná. Publikovali jak v domácích odborných periodikách, tak v zahraničí. Postihnout publikační činnost těchto osob kompletně bylo prakticky nemožné.

Vycházeli jsme jednak z veřejných zdrojů, z databází knihoven a podobně, jednak z archivních dokumentů a rešerší ve vybraných časopisech, Socialistické zákonnosti, Právném obzoru, Prokuratuře a Věstníku generálního prokurátora.

Budete na práci na lexikonu dále navazovat?

Připravujeme studie, které se týkají generální prokuratury, revizí politických procesů a rehabilitací jejich obětí. Některé životopisy, které jsou v lexikonu obsaženy, chceme uvést do širšího kontextu a podrobněji je rozvést. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud