Kdy a jak můžete žádat náhradu škody kvůli pandemii podle krizového zákona? | info.cz

Články odjinud

Kdy a jak můžete žádat náhradu škody kvůli pandemii podle krizového zákona?

ANALÝZA LINDY MARŠÍČKOVÉ | V důsledku kroků přijatých ze strany státu v souvislosti s výskytem koronaviru je jedním z klíčových témat to, jak se vypořádat s negativními dopady omezujících opatření na české podnikatele. Kromě daňových úlev a různých forem podpor se uvažuje rovněž o možnosti požadovat náhradu škody od státu podle krizového zákona. Jestliže v důsledku krizového opatření skutečně vznikla škoda vyjádřitelná v penězích, doporučujeme tento nárok uplatnit u ministerstva vnitra bez zbytečného odkladu, jakmile se o ní poškozený dozví a bude ji schopen určitým způsobem kvantifikovat. S ohledem na možné trvání současné situace pak bude pravděpodobně nezbytné již podané žádosti „doplňovat“ o nově vzniklé zjištěné škody.

 

Kdy k této situaci dochází?

Dle krizového zákona stát skutečně speciální odpovědnost za škodu v určitých situacích má. K úspěšnému uplatnění nároku na náhradu škody je nicméně zapotřebí, aby byla naplněna tři základní kritéria

1. Došlo k provedení krizového opatření

2. Právnické či fyzické osobě vznikla škoda

3. Existuje zde příčinná souvislost mezi krizovým opatřením a vznikem škody

Zavinění ze strany státu (např. z důvodu nezákonnosti či nesprávnosti postupu) se naopak nevyžaduje (jedná se o tzv. objektivní odpovědnost), na druhou stranu stát povinnost k náhradě nemá do té míry, do jaké si ji způsobila poškozená osoba sama. Splnění zákonných předpokladů pro vznik nároku na náhradu škody musí prokázat poškozený. 

Lze tedy ve stávající situaci uplatnit nárok škody podle krizového zákona?

Jsme toho názoru, že stávající kroky státu lze nepochybně označit za „krizová opatření” a první kritérium je splněno. Složitější otázka však vyvstává u dalších dvou kritérií. Oprávněnému subjektu totiž musí vzniknout škoda právě v důsledku přijatého krizového opatření. Obecně platí, že se kompenzuje skutečná škoda (tj. ztráta na majetku) a ušlý zisk. V případě předmětných opatření tedy přichází v úvahu např. škoda v podobě nerealizovaných tržeb či nákladů vynaložených v souvislosti s přijatými opatřeními.

Jak vznik a výši škody, tak i příčinnou souvislost s přijatým krizovým opatřením bude nezbytné v případě uplatnění nároku dostatečným způsobem prokázat. Zároveň je nezbytné zdůraznit, že každý by měl v rámci své obecné prevenční povinnosti učinit maximum možných kroků k zabránění vzniku škody, popř. její minimalizaci. Toto pravidlo je nejenom obecné vodítko pro vhodný postup v určitých situacích, ale rovněž poskytuje státu i možnost uplatnit shora uvedený liberační důvod.

Podnikatelé tedy musí shromažďovat a uchovávat veškeré podklady prokazující vznik škody, stejně jako i dokumentovat preventivní opatření učiněná s účelem zmírnit dopady krizových opatření a minimalizovat tak škody.

Jak lze nárok uplatnit?

Konkrétní postup stanoví pro tento případ § 36 odst. 5 krizového zákona, dle něhož platí: „Nárok na náhradu škody s uvedením důvodů uplatňuje právnická nebo fyzická osoba písemně u příslušného orgánu krizového řízení do 6 měsíců od doby, kdy se o škodě dozvěděla, nejdéle do 5 let od vzniku škody, jinak právo zaniká“.

Z platné právní úpravy lze dovodit, že v případě krizových opatření bude „příslušným orgánem krizového řízení” Ministerstvo vnitra ČR (MVČR) jakožto ústřední orgán státní správy pro vnitřní věci, zejména pro krizové řízení, civilní nouzové plánování, ochranu obyvatelstva a integrovaný záchranný systém. Že má žádost o kompenzaci směřovat právě na Ministerstva vnitra ČR bylo potvrzeno i několika rozhodnutími Nejvyššího soudu ČR.

Právo na náhradu škody musí být uplatněno do šesti měsíců od doby, kdy se tato osoba o škodě dozvěděla, nejdéle však do pěti let od vzniku škody. Jedná se o tzv. prekluzivní lhůtu, jejímž marným uplynutím právo na náhradu škody dle krizového zákona zaniká a nebude možné ji tedy jakkoli vymáhat.

Je jasné, že v některých případech mohou „dozvuky“ určitého krizového opatření nastat až s delším odstupem. Z dosavadní judikatury přitom plyne, že počátek běhu šestiměsíční lhůty je potřebné vztáhnout k okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu, kterou je možné objektivně vyjádřit v penězích a důvodně uplatnit u soudu. Počátek běhu subjektivní doby však nezávisí na tom, zda a kdy si poškozený opatří dostatek důkazů pro prokázání vzniku škody. Oproti tomu není nutné přesné vyčíslení škody například na základě odborného posudku.

Jestliže tedy v důsledku krizového opatření skutečně vznikla subjektu škoda vyjádřitelná v penězích, doporučujeme tento nárok uplatnit u MVČR bez zbytečného odkladu, jakmile se o ní poškozený dozví a bude ji schopen určitým způsobem kvantifikovat. S ohledem na možné trvání současné situace pak bude pravděpodobně nezbytné již podané žádosti „doplňovat“ o nově vzniklé zjištěné škody.

Co by mělo být obsahem žádosti? Samozřejmě musí být dostatečně identifikována osoba uplatňující svůj nárok (tj. jméno a příjmení/firma, datum narození/IČO, místo pobytu/sídlo). Ústřední bod žádosti musí tvořit definice nároku. Zejména tedy (i) popis vzniku nároku na náhradu škody a jeho výši, a (ii) zdůvodnění, proč a v jaké výši nárok v důsledku krizového patření vznikl.

Současně je žádoucí podložit svou žádost veškerými důkazními prostředky podporujícími uplatněný nárok. Konkrétní podoba těchto důkazních prostředků pak bude záviset případ od případu, ale s ohledem na prekluzivní lhůtu (viz výše) platí dvě základní poučky:

1. lepší více než méně, ale ne nadbytečně tj. všechny důkazy by měly být vztaženy k danému nároku

2. lepší nekompletně než pozdě, neboť i dokonalé podklady budou zcela zbytečné, dojde-li k marnému uplynutí prekluzivní lhůty

Vzhledem k první poučce tedy opět doporučujeme vzniklé škody bedlivě evidovat a uchovávat si veškeré dokumenty podporující případný nárok (vč. interních opatření, přehledů vývoje tržeb, e-mailové komunikace apod.).

Mám reálnou šanci na odškodnění?

Na první pohled se zdá, že současná právní úprava krizového zákona otevírá širokému okruhu fyzických i právnických osob možnost požadovat po státu náhradu škody vzniklé v důsledku vládních opatření přijatých v souvislosti s bojem proti koronaviru.

V této době ale čelíme zcela výjimečné situaci, jejíž vývoj není snadné predikovat. Stejně tak ani to, jak se s jejími následky vypořádá nejen MVČR jakožto příslušný orgán, ale zejména pak české soudnictví, neboť lze očekávat eskalaci nároků. Výklad ustanovení krizového zákona totiž nikdy vystaven opatřením, které by měly takto plošný dopad. Na pořadu dne rovněž bude „vyvažování“ následků přijatých kroků ve srovnání se situací, kdyby tyto kroky nebyly učiněny. 

Linda Maršíčková je advokátkou kanceláře PwC Legal.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud