Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Klíčová změna pro vaše osobní údaje je na spadnutí. Polovina lidí ale o GDPR ještě vůbec neslyšela

Klíčová změna pro vaše osobní údaje je na spadnutí. Polovina lidí ale o GDPR ještě vůbec neslyšela

Už příští týden se začne postupovat podle evropského obecného nařízení o ochraně osobních údajů, známého pod zkratkou GDPR. Advokátní kancelář Taylor Wessing však představila průzkum, podle kterého na přelomu dubna a května o tomto nařízení neslyšela ještě více než polovina oslovených lidí. Asi čtvrtina dotázaných naopak uvedla, že přesně ví, o co se v případě GDPR jedná. Zhruba stejný podíl respondentů o existenci nařízení ví, ale nemá k němu další informace. Nemusí to ale být tak zdrcující zpráva, podle eurokomisařky Věry Jourové je totiž v souvislosti s GDPR potřeba aplikovat zdravý rozum, a to i při udělování sankcí.

Více než polovina z 502 dotázaných, konkrétně 52 procent, na otázku Víte, co je GDPR, setkal/a jste se s touto zkrakou? uvedla, že neví a slyší ji poprvé. Povědomí o novém předpisu tak bylo zjevně nižší, než by krátce před jeho uvedením do praxe mělo být.

Nicméně partnerka Taylor Wessing Praha Karin Pomaizlová hodnotí výsledky průzkumu i tak kladně: „Je velice pozitivní, že skoro polovina respondentů měla povědomí o GDPR. Toto nové nařízení přináší jak povinnosti firmám, tak i práva každému jednotlivci, která zejména využije ve svém soukromém čase při surfování na internetu a využívání služeb, které nabízí.”

„Nicméně ze své praxe vím, že skutečně podrobná znalost toho, v čem spočívá ochrana osobních údajů a práva a povinnosti s tím spojené, je stále nízká. Domnívám se, že je zde stále prostor pro další iniciativy a prohlubování informovanosti zejména ze strany menších a středních firem, mezi které patří například samostatní lékaři, konzultanti, IT specialisté, start-upy. Nicméně už i giganti internetu museli udělat mnohá opatření celosvětově, i když je to pouze nařízení EU. GDPR s sebou nevyhnutelně přináší mnoho výkladových otázek, které bude nutno v praxi vyjasnit,” dodává Pomaizlová.

Lidé se poučili i na sociálních sítích

Je přitom zajímavé, že nejvíce s GDPR obeznámených lidí (31,4 procenta) čerpalo informace od státu či z veřejnoprávních médií. Zhruba stejně respondentů se poučilo na sociálních sítích, což rovněž jasně vypovídá o tom, odkud lidé stále častěji berou informace. Osvědčily se například i pracovní školení, svou roli sehrály také rozhovory s přáteli či vlastní vyhledání informací.

Z šetření také vyplynulo, že jen 14 procent lidí si uvědomuje, že si firmy mohou pomocí internetu vytvořit detailní popis jejich chování a zvyklostí a zároveň o tom má podrobné informace či se chrání.

Naopak necelá čtvrtina respondentů o této hrozbě slyšela poprvé, zbytek lidí si tento problém uvědomuje, ale nic s ním nedělá. Přitom více než 80 procent lidí má podle průzkumu radost z toho, že na respektování soukromí se nyní klade větší důraz.

„Předpokladem zamýšleného efektu GDPR je mimo jiné zvýšení bezpečnosti osobních dat, protože to je komodita, která je obchodovatelná a v dnešní době moderních technologií velmi snadno zneužitelná proti každému z nás. Koncoví uživatelé, resp. subjekty údajů, jednotlivci, by měli profitovat z většího respektu k jejich soukromí a osobním údajům,” říká k tomu Pomaizlová.

Průzkum pro advokátní kancelář realizovala společnost STEM/MARK.

Jourová: Aplikujte zdravý rozum

Experti na ochranu osobních údajů přitom v poslední době často říkají, že změny, které nové nařízení přínáší, nejsou zase až tak zásadní. Jsou však spojeny s daleko citelnější hrozbou, než tomu bylo dříve. Za nedoržování pravidel totiž hrozí astronomické pokuty. Lze však očekávat, že minimálně ze začátku aplikace normy budou úřady přistupovat k případnému sankcionování spíše mírněji.

K používání zdravého rozumu ostatně nedávno na konferenci AI.cz - umělá inteligence jako příležitost pro českou a evropskou ekonomiku vyzývala i česká eurokomisařka Věra Jourová. Zdravý rozum by se podle ní měl používat i při udělování sankcí. Ochranu soukromí ale považuje i ona za zásadní, každý člověk by totiž podle ní měl mít svou identitu a své intimní a osobní informace pod kontrolou.

Advokáti mají na GDPR zvláštní sekci

Na GDPR se intenzivně připravují také advokáti. „GDPR se pochopitelně vztahuje i na advokáty, přičemž při implementaci GDPR je nutno zohlednit specifika advokátní profese, zejména garantovanou povinnost mlčenlivosti,” píše vedení komory na svém webu v nově spuštěné sekci věnované právě evropskému nařízení a jeho souvislostem.

Česká advokátní komora také rozeslala svým členům do datových schránek příslušný manuál a ve zmíněné sekci bude například zodpovídat nejčastější otázky. Nabízí také související vzory a odkazy.

„Samozřejmě počítáme s průběžnou aktualizací a doplňováním zveřejněných materiálů, zejména s ohledem na očekávaný vývoj právní úpravy (přijetí nového zákona o zpracování osobních údajů), stanoviska WP29 (či od května Evropského sboru pro ochranu osobních údajů) i doporučení a stanovisek Úřadu pro ochranu osobních údajů,” dočteme se rovněž na webu České advokátní komory.

Advokáti ale k GDPR přistupují i s humorem. Například tento vtip sdílela na Facebooku bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová: Stojí učitelka před třídou prvňáčků, v ruce drží dort a říká: „Dnes popřejeme vaší spolužačce k narozeninám. Bohužel vám nemůžu říci, která to je."

V čem spočívá GDPR a jaké změny přinese? 10 věcí, na které byste se měli připravit>>>


 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 4503, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4390, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);