PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | V týdnu, kdy se média strefí do klíčového tématu, stojí někdy za to zamyslet se nad komentáři víc než nad samotnými událostmi. Musím přiznat, že anketa zveřejněná ve středu na portálu Seznam Zprávy mi v té záplavě historizujících, adoračních i ideologicky kritických článků k výročí 17. listopadu, promísené víceméně žabomyším zpravodajstvím o formování vlády a posypané hustou drobenkou covid-reportingu s rekordními čísly, připadala jako očistná lázeň rozumu. Zažímalová, Sylla, Komárek, Vácha, Nitsche, Bělohradský. Můžete nesouhlasit, můžete se rozčilovat, ale nemůžete spravedlivě říct, že jsou to hlouposti. Kolik takových příležitostí člověka v poslední době potká?
Je tu ale háček. Základní otázku si totiž většina oslovených přeložila takto: povinné očkování, nebo svoboda? Co je prioritní? V tom vidím podstatný problém, v němž se soudobá (ještě ne postmoderní, ale obávám se, že už ani moderní, nýbrž jen módní a v mnoha ohledech plytká) společnost ocitla tím, jak hluboko ocelovými radlicemi sociálně inženýrských pluhů přeorala státotvorný koncept lidských a občanských práv, jenž je základem demokracie a právního státu, v podivný konstrukt utopických úmyslů – tak vynikajících, že jeden znemožňuje uplatnit druhý a vice versa.
Cítí to pravděpodobně Ronald Němec, který v anketě přichází s tezí, že je nutno rozlišovat „opravdu podstatná, bytostná“ základní práva od „nepodstatných“. Existují vskutku základní práva „podstatná“ a „nepodstatná“? Mohou „nepodstatná“ práva být zároveň právy základními? Může vůbec být cosi „nepodstatného“ současně tím „základním“? Jádro té otázky, zdánlivě „jen“ filozofické či státoprávně teoretické, není samo o sobě žádnou novinkou. Už pozapomenutý K. Vašák se pokusil stratifikovat základní práva do tří generací, z nichž první reprezentuje myšlenku svobody (obsahuje práva lidská, občanská a politická), druhá ideu rovnosti (do ní Vašák řadí práva ekonomická, sociální a kulturní) a třetí představu bratrství (všelidské solidarity). Generační teorii základních práv vyznávají i někteří z dnešních předních českých filozofů a teoretiků.
