PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Je mi líto, ale soudobé Česko je famózním příkladem státoprávních příšerností. Nemine týden, abychom pro toto tvrzení nedostali další pádné argumenty, ať už vezmeme – jen z posledních dní – nesrozumitelné hrátky kolem „správného počtu vyšetřovacích verzí“ v kauze Vrbětice, podivuhodné vývody čelných činitelů o rozpouštění Poslanecké sněmovny, principiální (a permanentní) porušování dělby moci, nebo třeba prakticky nerealizovatelný model předjíždění velocipédistů, což je vskutku přesně zásadní problém hodný řešení v okamžicích, kdy nás dusí nejrůznější krize. Jak by řekl Josef Švejk, drahou vlast vovinuly mraky.
Nosníky našeho formálně demokratického právního státního chrámu vypadají jako podseknuté májky, které nepadly na náves jen proto, že se zachytily v drátech vysokého napětí. Je to už jen chatrná stavba, ale její pověření správci se chovají, jako by byli zhypnotizováni. A český politický svět se točí v obřím víru chaosu, kde – zjednodušeně a s nadsázkou řečeno – nikdo nedělá pořádně to, co je jeho úkolem, ale všichni „chodí na brigádu“ fušovat na cizí zahrádky.
