GLOSA VÁCLAVA VLKA | Současné aprílové počasí je stoprocentně aprílové. Vedro a pak zase sněží. Připomínám to tady proto, aby si čtenář mohl učinit obraz o tom, jak se asi cítí právníci při normotvorbě parlamentu. Nevíte, co si vzít na sebe ven, protože vlastně nevíte vůbec, co platí. Aplikace právních předpisů pak není znalost, ale pouze takový kvalifikovaný odhad. Ostatně, jak to s normotvorbou vypadá, nám dokonale předvedl nejnovější ministr zdravotnictví, který dokázal zpochybnit platnost omezení nebo omezení platnosti shromažďování od pátku do pondělí asi třikrát. Tak aby se v tom koza vyznala.
Hlavním posláním mého sloupku je glosovat justici, tak se do toho pojďme vrhnout. Častokrát jsem zaznamenal ve veřejném prostoru přání, že by se soudci měli vyjadřovat k věcem, které se dějí okolo nich, a aby takzvaně nehovořili jenom svými rozsudky. Odskočíme si zde do Polska. Tamní ústavní soudkyně Krystyna Pawlowiczová zveřejnila na sociální síti příspěvek, ve kterém upozorňovala – s uvedením jména a dalších osobních údajů – na případ transgenderového dítěte, oslovovaného ve škole na přání rodičů jako dívka. Po dvou dnech příspěvek smazala a omluvila se.
Označení člověka v souladu s jeho pohlavím je náhle součástí kulturní války mezi pobožnými konzervativci a liberály. Rád bych na tomto místě zdůraznil, že rozhodně souhlasím s tím, že otázka pohlavní identity je pro minoritu lidu, kteří s tím nejsou souladní, tedy s tím, v jakém těle se narodili, opravdu problém. Je potřeba (nebo spíše naprosto normální) je respektovat. Ale v konkrétní věci se spíše podává, že jde o přání rodičů než jejich dítěte. Opusťme však podstatu případu a vraťme se k tomu, co je zaznamenáníhodné. Ústavní soudkyně se vyjádřila přesně tak, jak se očekává v duchu moderním, tedy ohledně svého vlastního vnitřního přesvědčení a dostala strašně přes prsty. Když si k věci dáme opačné měřítko, tak co uděláme s Pavlem Rychetským, který se vyjadřuje způsobem stejným, nikoli o transgenderové problematice, ale o roztomilém dědečkovi na hradě a jeho politických názorech? Už se vám jeví vyjadřování soudců jinak než prostřednictvím rozhodnutí jako dobrý nápad, a nebo obráceně? Ponechám na vás…
