Jak prezident stříká zahrádku. Aneb nová interpretace ústavy

PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | V neděli pan prezident lakonicky, to jest stručně, rázně a s kategoričností hodnou posvátných pravd, oznámil paní moderátorce Tománkové a jejím prostřednictvím národu, že navrhne-li mu Poslanecká sněmovna třípětinovou většinou všech poslanců své samorozpuštění, může ji rozpustit, bude-li chtít. A protože chtít nebude, mohou poslanci na takové řešení zapomenout.

Jakmile se prezident republiky pustí do interpretačních úvah o svých pravomocích, nastává v tuzemsku proces, který sice není zakotven v konstitučních textech, ale vzhledem k tomu, že funguje s železnou neodvratností, dalo by se říci, že se stal téměř jádrem ústavnosti zemanovského období. Proces má tři neodmyslitelné části:

1. Politický protest. Nejprve se zvedne vlna antizemanovského odporu, do níž se neprodleně zapojí všechny politické kruhy, kterým tento prezident leze na nervy. K nim se přidají ideologicky levicové aktivistické síly, jež sjednocuje sarkasmus, ironie, arogance a politická nekorektnost hlavy státu, a ideologicky pravicové aktivistické síly, kterým vadí jakési indiferentní reálně socialistické fluidum bafuňáře, které obestírá celý Hrad. To vše doplní média, se kterými se první muž země momentálně nebaví (tzn. téměř všechna).

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Jaký proces nastane, když se Miloš Zeman pustí do interpretačních úvah o svých pravomocích?
  • A přečetl si prezident vůbec pozorně článek 35 odst. 2 Ústavy?
sinfin.digital