KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | V tomto týdnu patrně skončí poslední letošní schůze Poslanecké sněmovny. Jak se ukazovalo po celý rok 2019, jde o sněmovnu nesmírně pomalou a neefektivní, která je spíše politickým kolbištěm než klíčovým schvalovatelem nových zákonů. Pokud bychom tak s koncem roku řešili, o čem jsme ve společnosti v souvislosti s právem letos nejvíce slýchávali, nebyly by to ani tak nové předpisy jako jména Andreje Babiše, Marie Benešové či Pavla Zemana.

Právě vzhledem k jejich angažmá a jednotlivým krokům někteří lidé v průběhu roku 2019 nejen demonstrovali, ale rovněž řešili témata, o která by nikdy dříve ani nezavadili. Kdy má státní zástupce zastavit trestní stíhání? Jakou roli v tom může sehrát ministr spravedlnosti? Co pak může podniknout nejvyšší státní zástupce? Má mít soudní soustava v České republice tři nebo čtyři stupně? Jak se mají obsazovat vedoucí funkce ve státním zastupitelství? A mohli bychom dále pokračovat.

Těžko říct, zda to vlastně bylo k něčemu dobré. Netroufám si tvrdit, že se díky tomu alespoň zvýšilo právní povědomí obyvatelstva, spíše se šířila schizofrenní atmosféra, že je s českým soudnictvím něco v nepořádku, aniž by kdokoliv přišel s opravdu hmatatelným zdůvodněním takovéhoto postoje.

Benešová: V zákonu o státním zastupitelství dolaďujeme poslední aspekty s Pavlem Zemanem

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital