KOMENTÁŘ MARTINA KOUDELKY | Již 12. července tohoto roku se stane přímo použitelným přelomový právní předpis, Nařízení EU 2019/1150, které si bůhvíproč zasloužilo prakticky nezapamatovatelný název „o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb“. Evropská unie tak začne aktivně a cíleně regulovat obchodní vztahy mezi online platformami (a částečně též internetovými vyhledávači) a jejich podnikatelskými uživateli, tj. podnikateli, kteří v EU přes platformy nabízejí své zboží a služby. Dle ambiciózních průvodních vyjádření se jedná o první obdobnou regulaci na světě a současně o další krok na cestě k jednotnému evropskému digitálnímu trhu. Svým způsobem by tak mohl nastat podobně zásadní posun, jaký v minulosti vyvolala legislativa na ochranu spotřebitelů. Té se ostatně Nařízení v některých ohledech podobá.
A přece si tato co do platnosti a účinnosti již téměř rok stará právní úprava dosud nezasloužila větší pozornost. Byla tak dosud přehlížena ve značné míře nejen v odborné literatuře, ale též ze strany orgánů veřejné moci, které by ji měly naplnit a vymáhat. Takovému nezájmu nezabránila ani skutečnost, že se nová pravidla dotknou v České republice přinejmenším desetitisíců a po celé EU přinejmenším statisíců subjektů a právních vztahů.
Na první pohled zaráží zejména skutečnost, že Evropská komise dosud nezveřejnila příslušné soft law, jak jej Nařízení výslovně předpokládá. Dotyčné dokumenty by přitom měly zejména blíže osvětlit některé požadavky, jež Nařízení klade na platformy a internetové vyhledávače v oblasti transparence rankingu. V čele fronty na ně tak stojí zejména poradci pro optimalizaci online publicity (SEO, SMO atp.). Leč kromě shromáždění relevantních názorů z řad veřejnosti a jejich publikace na svých internetových stránkách Komise s dalšími kroky v této oblasti zatím otálí, jak ostatně na témže místě nedávno sama přiznala.
