GLOSA JANA PALIČKY | Co je horší: činy, nebo slova? Prokopnutá lebka, nebo urážka, k níž možná ani nedošlo? Pokud jste fotbalová asociace UEFA, pak neomylně rozhodnete, že horší je jednoznačně násilí verbální. Se spravedlností to má sice pramálo společného, ale aspoň to naštve všechny zúčastněné svou donebevolající směšností.
Člověk nemusí být úplně fotbalovým fanouškem, aby se k němu dostalo, co se událo ve vyhroceném zápasu Slavie Praha proti Glasgow Rangers. Brankář
pražského týmu Ondřej Kolář z něj odešel s prokoplou lebkou,
jeho spoluhráč Ondřej Kúdela se měl dopustit rasistické urážky
záložníka Rangers Glena Kamary a následně za to byl napaden v
útrobách stadionu. V dnešní době politicky korektní byl hned
oheň na střeše. Internetoví válečníci za sociální
spravedlnost měli okamžitě jasno, že největším problémem je
pochopitelně to, co zaznělo, nebo možná také nezaznělo, na adresu
fotbalisty tmavé pleti.
Kolář se se svým zraněním vyrovnal nejsportovněji, nechal se ošetřit a v dalších zápasech nastoupil do brány s chráničem hlavy. Slovní přestřelka, ve které kromě jejích aktérů, z nichž každý tvrdí něco úplně jiného, nikdo jiný pořádně neví, co vlastně bylo řečeno, nabrala dramatičtější spád. Kúdelovi chodí výhrůžky fyzickou likvidací a Kamara v roli oběti obchází média a stupňuje to, jak moc byl vlastně dotčen a uražen. Jak už to v civilizovaném světě bývá, když se dva nedohodnou, měl by jejich spor rozsoudit třetí, nezávislý subjekt, který pro to má autoritu. V tomto případě fotbalová asociace UEFA. A tak se i stalo, ale ne že by to příliš pomohlo.
