Není na místě opětovně zakazovat exekuce, když sami dlužníci o odklad vůbec nežádají

Lukáš Jícha

KOMENTÁŘ LUKÁŠE JÍCHY | Naše země se již deset měsíců potýká s epidemií koronaviru. Vláda za tu dobu přijala řadu opatření vedoucích k omezení provozoven i svobod občanů. Ministerstvo spravedlnosti k tomu již v půlce března loňského roku přijalo stanovisko, že krizové opatření vlády o uzavření provozoven nedopadá na služby poskytované notáři, advokáty, soudními exekutory a insolvenčními správci. V odůvodnění uvedlo, že cílem krizového opatření je zamezit shromažďování většího množství osob a omezit tak šíření koronaviru. V rámci činnosti soudních exekutorů probíhající v jejich úřadech nedochází k shromažďování většího množství osob a nevzniká tak ani zvýšené riziko šíření infekce, jemuž má předejít krizové opatření. Zároveň je namístě přihlédnout k existenci zásadního veřejného zájmu na výkonu činnosti soudních exekutorů, jenž by byl aplikací krizového opatření na předmětné prostory zásadním způsobem narušen.

Parlament následně do činnosti soudních exekutorů zasáhl postupně dvěma zákony přijatými ve stavu legislativní nouze.

Prvním zákonem č. 191/2020 Sb. (Lex Covid Justice I) bylo zakázáno provádění exekuce prodejem movitých věcí a dražeb nemovitých věcí, které jsou obydlím povinného na dobu od 24. 4. 2020 do 30. 6. 2020. Druhým zákonem č. 460/2020 Sb. (Lex Covid Justice II) pak tato omezení byla prodloužena na dobu od 13. 11. 2020 do 31. 1. 2021.

Na rozdíl od krizových opatření vlády však ani jeden z výše uvedených zákonů nebyl opřen o důvody epidemiologické. Oba vycházely pouze z představ autora návrhu o ekonomické vyřízenosti dlužníka pod tíhou déletrvající ekonomické recese a vyčerpání úspor domácností. Meziroční propad HDP za loňský rok ve výši 5,6 % však zůstal daleko za původními odhady. Nezaměstnanost v prosinci 2020 činila 4 % oproti 2,9 % v prosinci 2019. Průměrná mzda neklesla. Úspory českých domácností meziročně vzrostly o 2 % a spotřeba vzrostla dokonce o 5,1 %. U osob, které se nacházely na překážce v práci z důvodu ošetřování člena rodiny, což v roce 2020 nejčastěji bylo způsobeno péčí o dítě z důvodu uzavření škol, se dokonce neprovádí srážky ze mzdy vůbec.

Není proto divu, že počet návrhů na odklad exekuce v roce 2020 oproti roku 2019 nijak nenarostl. Jestliže potřebu odkladu exekuce necítí sám povinný, pak kde bere zákonodárce přesvědčení, že je tu důvod k plošnému zákazu provádění exekucí prodejem movitých věcí a nemovitostí?

Přitom plošný zákaz exekucí není totéž co odklad exekuce pro přechodnou tíživou životní situaci dlužníka.

Zatímco ve výkonu rozhodnutí musí být dlužník aktivní a odklad výkonu rozhodnutí navrhnout a soud může, nikoli musí, odklad výkonu rozhodnutí povolit, v případě exekučního lockdownu se vše děje automaticky a snad i proti vůli dlužníka. Zatímco ve výkonu rozhodnutí musí být pro povolení odkladu výkonu rozhodnutí splněny všechny podmínky jako přechodnost situace dlužníka, její nezaviněnost, hrozba nepříznivých dopadů na dlužníka a jeho rodinu a především nesmí být odkladem poškozen věřitel, tak pro exekuční lockdown toto neplatí.

Zatímco soud musí pečlivě vážit dobu, na kterou odklad výkonu rozhodnutí povolí a ta musí korelovat s dobou, po kterou je dlužník reálně v ohrožení anebo indisponován a v případě pominutí překážek může odklad výkonu rozhodnutí ukončit i před uplynutím původně stanovené doby odkladu, v případě exekučního lockdownu je otázka časové působnosti zákazu, jejího počátku i konce čistě nahodilá. Nemá totiž přímou vazbu ani na epidemiologický ani ekonomický profil občanů v exekuci ani nemá vazbu na celostátní krizová opatření vlády nebo trvání nouzového státu a v něm vyhlášených krizových opatření vlády. V červnu 2020 zákaz provádění exekucí dokonce trval dlouho po pominutí účinků většiny vládních opatření a zcela jistě neodpovídal ani tehdejší epidemiologické situaci.

Opakované prodlužování zákazu provádění exekucí nemá své opodstatnění v situaci, kdy po již dvou proběhlých zákazech je evidentní, že se životní situace většiny dlužníků nezhoršuje. Počet osob v exekuci se od roku 2017 snížil o pětinu, počet nově zahájených exekucí se meziročně rovněž snížil téměř o pětinu a počet osob s vícečetnými exekucemi se dlouhodobě rovněž nenavyšuje.

Přehlížet nelze ani dopady na věřitele. Zatímco v případě uzavření provozovny má podnikatel nárok na čerpání kompenzací, v případě zákazu vymáhání práva dosud stát k vyplácení kompenzací věřitelům nepřistoupil a zřejmě přistoupit ani nehodlá. Přitom, jak správně uvedlo Ministerstvo spravedlnosti, existuje zásadní veřejný zájem na výkonu činnosti soudních exekutorů, jenž by byl aplikací krizového opatření zásadním způsobem narušen. Tento zájem nelze proto opakovaně narušovat prostřednictvím nouzového zákonodárství. Jeho nadužíváním nad míru přiměřenou poměrům se totiž z dočasného zásahu stává zásah trvalý, který však vzhledem k jeho intenzitě a jednostranné působnosti ústavní ochrany nepožívá. Překračuje totiž přípustnou míru už tak zásadního zásahu do práv věřitelů.

Jestliže se počet návrhů na odklad exekuce z důvodu tíživé situace dlužníka meziročně nezvýšil a drží se na minimálních číslech z předchozích let, není na místě přicházet s generální restrikcí.

S ohledem na zákonem stanovený okruh věcí vyloučených z výkonu rozhodnutí nelze za ohrožující označit stav, kdy je dlužník zákonnými prostředky donucován ke splnění dluhu, v situaci, kdy dlouhodobě neplní své závazky a nestane-li se tak, jsou mu odebrány zbytné movité věci, jejichž zabavením jeho základní životní potřeby ohroženy nebudou.

Lukáš Jícha je soudní exekutor, článek publikujeme jako prezentaci klienta

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital