KOMENTÁŘ BOHUMILA PEČINKY | Na pondělní pražské demonstraci spolku Milion chvilek pro demokracii řečníci často citovali výrok ministryně spravedlnosti Marie Benešové, že na mítinku o týden dřív byly děti, které nerozeznají státní zástupce od soudců. Stojí za to se k němu vrátit a připomenout pár přehlédnutých souvislostí.
V reakci na zmíněný výrok se Staroměstským náměstím ozývalo skandování: „Nejsme děti“. Šlo o vypůjčený slogan, který v době sametové revoluce před třiceti lety skandovali dělníci ČKD proti komunistickému funkcionáři Štěpánovi, jenž chtěl shodit protikomunistické demonstrace slovy, že přece děti nebudou rozhodovat o politice.
Zpět do současnosti: V centru Prahy vystoupili politici i aktivisté, kteří bohužel rozdíly mezi státními zástupci a soudci spíše zatemňovali. To se odrazilo i v deklaraci sedmi obecných principů, které podle zástupců projektu Rekonstrukce státu zajistí „správnou“ nezávislost až za hrob. Tento postoj v sobě má jedno velké riziko: ve jménu oprávněné kritiky personální politiky Andreje Babiše by mohlo dojít k upevnění neudržitelných poměrů v české justici a v soustavě státních zastupitelství zvlášť. Šlo by o variaci na známý výrok, že čas od času se s vaničkou v dobré víře vylije i dítě.
