První československý zákon sepsal v noci na 28. října 1918 pozdější ministr financí Alois Rašín. Samostatný stát československý podle něj vstoupil v život, rakouské zákony ale platily dál. Ve Sbírce zákonů však tento předpis vyšel až pod číslem 11, přeskočily jej například ty, jejichž prostřednictvím došlo k vytvoření jednotlivých ministerstev a nejvyšších soudů. Vůbec první zákon, který se objevil v nové Sbírce zákonů, se týkal právě vyhlašování zákonů a nařízení.
Zákon, nesoucí číslo 1/1918 Sb. z. a n., můžeme označit za veskrze technickou normu. Vyplývá to ostatně již z jeho názvu: zákon, jímž se upravuje vyhlašování zákonů a nařízení. Předpis, schválený 2. listopadu 1918, se skládal z pouhých čtyř paragrafů.
Od kdy se postupuje podle nových československých zákonů?
Národní výbor československý tak jeho prostřednictvím nařídil, že se zákony a nařízení vyhlašují platně ve Sbírce zákonů a nařízení státu československého. V prvním paragrafu dále stálo, že se Sbírka vydává v českém jazyce a existuje i její slovenská varianta, ale „původní jest znění české”.
