GLOSA VÁCLAVA VLKA | Pořád prší a je ošklivo, až dnes konečně nějaká změna. Jako kdyby nebyl ani květen. Dovolte mi všem, kteří nad počasím posledních dní utřeli slzu, abych připomenul přísloví „Studený máj, v stodole ráj“. Jsem klidnější, že už i naši předci věděli, že je někdy špatně. Není to nějaká novinka. Teď už ale pojďme rychle skočit do vod justice! Snad to zvládneme suchou nohou.
První, kdo mě zaujali, jsou ministryně spravedlnosti a předseda Ústavního soudu. Ministryni Marii Benešovou, jsem dal na první místo schválně. Je to dáma, má přednost. Ve veřejném prostoru se zdá, že „rychleji mluví, než myslí“, a tak se do ní pustil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Vysvětlil jí, že zásahy do justice jsou nepřijatelné a všichni víme, že je vše špatně a že už i lidé demonstrují za soudy a za soudní moc. Ostatně každý si to mohl ve veřejném prostoru přečíst, tak nemusím psát, co a proč je špatně.
Zaměřil bych se spíš na jinou stranu večírku. Stojí nám vůbec za to věnovat tomu tolik pozornosti? Pokud se nepletu, panu předsedovi je 77 let a paní ministryni 73 let. Musíme si přiznat, že s ohledem na jejich věk a běh času, jsou minimálně velmi konzervativní. Nelze tedy moc očekávat, že by mohli podávat vrcholné manažerské výkony a že by mohli významně ovlivňovat justici. Tedy, že by ji významně dlouhodobě ovlivňovali. Ti, kteří jejich názory odmítají, nebo ti, kteří je milují, by si měli uvědomit fyzické limity obou.
