Tak jsem vysoudil miliony aneb Spravedlnost je spravedlnost

Michal Hala

Tak jsem vysoudil miliony. Dva. Tedy necelé. Alespoň jsem si to spolu s celou republikou přečetl v novinách. Všem, jejichž obzory nekončí u matematiky pro zvláštní školu nabízím trochu jiný pohled na nepravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci mých nároků z nezákonného trestního stíhání ve věci údajného držení dětské pornografie.

Díky této kauze těžko hovořit o nějakém mém soukromí či intimitě, a tak nemám problém se přiznat, že prvním důvodem, proč vznikl tento text, je důvod terapeutický. Člověk si prostě potřebuje zanadávat. Druhým důvodem je mé přesvědčení, které jsem u soudu opakovaně prezentoval. Že snad nejde jen o mne a o kauzu držení dětské pornografie. Že rozhodnutí soudu bude i jakýmsi vzkazem ostatním, kteří se ocitli, či mohou ocitnout v mém postavení. A to jsme dle mých truchlivých zkušeností my všichni.

Samé „nevysvětlitelné náhody“

Úvodem malé shrnutí faktů. Nezákonné stíhání v kauze držení dětské pornografie vzešlo z nezákonného stíhání v kauze dálničních odpočívadel. K jeho naprosté nedůvodnosti jsem měl možnost se na tomto fóru již podrobně vyjádřit.

Dětská pornografie měla být nalezená na 3,5“ disketách a šlo o rozrastrované malé náhledy, které dle vyjádření soudního znalce sexuologa nemohly sloužit k erotické stimulaci. Soudní znalec kybernetik došel k závěru, že souborový systém prastarých disket je snadno editovatelný. Jednoduše řečeno: nikdy nikdo věrohodně neprokáže, kdo a kdy na diskety soubory nahrál. Tím se také „vysvětlilo“ proč u některých souborů byla data z doby, kdy jsem seděl ve vazbě a opravdu jsem na rozdíl od policie neměl možnost se soubory nakládat.

Domovní prohlídka je zdokumentována pouze rozmazanými fotkami pořízenými soukromým mobilním telefonem jednoho z policistů, protože jakousi nevysvětlitelnou náhodou zásahové jednotce selhala veškerá technika. Ke klíčovému úkonu rozpečetění datových nosičů a otiskování dat nebyl, opět jakousi nevysvětlitelnou náhodou, přizván můj obhájce, který byl jinak zván k rozbalování všech nesmyslů, které policie „napytlovala“.

A nevysvětlitelnou náhodou protokol o tomto „úkonu“ nebyl téměř čtyři roky součástí spisového materiálu a „našel se“ až před podáním obžaloby. A co čert nechtěl, je na něm o rok posunuté datum. A aby těch náhod nebylo málo: stejná série obrázků se později našla i u obviněného detektiva, který upozornil na nezákonnosti při zahájení kauzy odpočívadel. Jak je to všechno možné? Na to si, světe div se, nikdo z policistů, kteří byli v rámci odškodňovacího řízení slyšeni jako svědci, nevzpomíná.

Ratajský: Šlachtu považuju za nesoudného a mstivého blba, on mě za rafinovaného zločince

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital