Ústavní soud podržel vládu i nouzový stav. Možná ale naposledy

Jan Januš

28. 04. 2020 • 12:00

KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Ústavní soud svým právě zveřejněným rozhodnutím fakticky podpořil březnové vyhlášení nouzového stavu a umožnil jeho další setrvání. Související ústavní stížnost ale právním slovníkem odmítl, nikoliv zamítl. Znamená to, že ji neposuzoval co do obsahu. I proto nemůžeme současné rozhodnutí Ústavního soudu chápat tak, že vládu a jí vydávané předpisy podrží i do budoucna.

Že nyní Ústavní soud dřívější vyhlášení stavu určitým způsobem podpoří, se dalo očekávat. Šlo totiž o rozhodnutí vlády v nejkrizovějších pandemických chvílích a v okamžicích, kdy nikdo nevěděl, jak moc se může nákaza rozšířit i v České republice.

Tedy v době, kdy bylo nutné jednat co nejrychleji a na přísný právní formalismus nezbýval čas. Jak ale ukazuje i rozhodnutí Městského soudu v Praze o navazujících opatřeních ministerstva zdravotnictví z minulého týdne, do budoucna už žádný soud, a to včetně toho Ústavního, k němuž se mohou podobné věci ještě jinými cestami znovu dostat, takto benevolentní být nemusí a pravděpodobně ani nebude.

Dnes zveřejné závěry Ústavního soudu mají spojující linii – Ústavní soud totiž uvedl, že v daných věcech nyní nemá rozhodovat on (ale například Poslanecká sněmovna nebo správní soud), nebo není zase k takovýmto výpadům proti vládě oprávněna stěžovatelka.

Zároveň ale na několika místech naznačil cestu, kudy je možné se právně ubírat dál. Na rozhodnutí či jeho odůvodnění pak měla řada soudců jiný názor a prostudování jejich disentů rovněž ukáže další cesty, jimiž se mohou další zájemci „o soud s vládou“ ubírat.

Kdyby Ústavní soud stížnosti nyní vyhověl, uvrhl by patrně zemi do chaosu a i toho si byl jistě vědom. Znovu ale zopakujme, že cestu, jakou se bude justice dál ubírat, neukázal ani tak on, jako spíše Městský soud v Praze. Právě ten totiž posuzoval situaci, kdy vláda začala účelově kličkovat, a to v době, kdy už bylo „klidněji“ a měla čas se vyvarovat případných přešlapů a chyb.

Vzhledem k tomu, kdy a jak vznikly, se do budoucna nedají přehlížet. A dá se předpokládat, že takto situaci může napříště číst rovněž Ústavní soud.

SDÍLET