Komunističtí prokurátoři sloužili rudému teroru: Směli skoro všechno, posílali lidi i do vazby | info.cz

Články odjinud

Komunističtí prokurátoři sloužili rudému teroru: Směli skoro všechno, posílali lidi i do vazby

Jména jako Josef Urválek nebo Ludmila Brožová-Polednová vnímají i ti, kteří jinak nepřišli s právní historií nikdy do styku. Je všeobecně známé, že šlo o komunistické prokurátory, Urválek poslal na šibenici například Rudolfa Slánského, Brožová-Polednová Miladu Horákovou. Označení prokurátor ostatně dodnes vzbuzuje negativní konotace a mrazení v zádech. V seriálu INFO.CZ Státní zástupci - čas na změnu? se v devátém díle dostáváme k historii státních zástupců.

Státní zástupci - čas na změnu?
Státní zástupci drží v mnohém naše životy v rukou. Právě oni rozhodují o tom, zda půjdeme k soudu, nebo ne. Právě oni svým zásahem na Úřadu vlády shodili vládu Petra Nečase (ODS) a otevřeli cestu k premiérství Andreje Babiše (ANO). Postupem času přitom na veřejnost vyplouvá stále více jejich přešlapů. Je čas na reformu postavení státního zastupitelství? Měli by být státní zástupci za své počínání odpovědní více, než jsou dnes? INFO.CZ spustilo desetidílný seriál Státní zástupci - Čas na změnu? Podrobně v něm analyzujeme podstatu profese státních zástupců, její historii, to, co žalobci smějí a co naopak nesmějí, a zaměříme se rovněž na možné změny, které by byly v této profesi vhodné. Seriál upozorní rovněž na ty nejkřiklavější problémy, které se v souvislosti se státními zástupci objevují.

„Kořeny dnešní instituce státního zastupitelství sahají až do roku 1437, kdy císař Zikmund zřídil Úřad královského prokurátora, do jehož čela byl jmenován Vilém ze Žlutic, jenž měl zastupovat krále v soudním řízení,“ dočteme se v obsáhlém textu o historii státního zastupitelství na webových stránkách Nejvyššího státního zastupitelství

Temná historie prokuratury

A slovo prokurátor se poté dál nese historií: „Na konci 16. století si v souvislosti se značným nárůstem agendy přibírá královský prokurátor pomocníky a vzniká tak úřad označovaný jako prokurátorská komora nebo také fiskální úřad, v jehož hierarchii je skutečným zástupcem panovníka pouze představený úřadu – prokurátor.“

Prokuratura následně prošla složitým vývojem, postupně se měnily a vesměs rozšiřovaly její pravomoci. Pamatovaly tak na ně tak ty nejdůležitější zákony. Pro dnešní vnímání prokuratury je klíčové zejména její postavení po komunistickém převratu v roce 1948.

„Přestože byla de iure definována jakožto zcela nezávislý orgán, byla v úzkém spojení s vládnoucí komunistickou stranou, jejíž vedoucí postavení musela respektovat. Právě tato provázanost a od toho odvozené zavírání očí či přímo aktivní spolupráce na tzv. zločinech komunismu je snad nejtemnější stránkou v moderních dějinách naší veřejné žaloby, jejíž stíny dopadají až do dnešních dnů,“ dočteme se na stránkách Nejvyššího státního zastupitelství.

„Jako konkrétní smutné příklady je nutné uvést alespoň participaci tehdejších prokurátorů v rámci politických procesů s představiteli tehdejší opozice (viz například velice známý proces s M. Horákovou či R. Slánským) a dále účastí na tzv. Akci „K“ (akci Kulak, při níž byl zemědělcům zabavován majetek a následně byli vyháněni), kde nejen, že tyto protiprávnosti nestíhali, ale dokonce se účastnili jednání tzv. Bezpečnostních pětek, tedy orgánů, které v těchto věcech přímo nezákonně jednaly,“ vybírá pak z temných dějin prokuratury zmíněný text.

Chvojka: Někteří prokurátoři neměli ani střední školu

Zločiny prokurátorů přežívají jak v historické paměti, tak ve veřejném povědomí. Je dobře, že na proces s Miladou Horákovou a další politické vraždy se v posledních letech upírá pozornost historiků a vznikají podrobné knihy, dokumentární filmy i dramatizace.

INFOGRAFIKA DNE: Proces se Slánským

Ostatně, právě v tomto týdnu proběhne na brněnské právnické fakultě festival Noc práva, jehož součástí bude i divadelní hra Milada. A jak si počínal Josef Urválek v politickém procesu s Rudolfem Slánským si vzhledem k loni zveřejněným nahrávkám, může poslechnout doslova každý a učinit si tak vlastní obrázek. 

Dejme ale nyní slovo i lidem, kteří se k tomuto tématu tak často nevyjadřují, zároveň k němu ale mají co říci a s INFO.CZ spolupracují na seriálu Státní zástupci - čas na změnu?

„Socialistická justice nedokázala zaručit spravedlivý proces. Pokud byla nějaká kauza zatížena politickými zájmy, tak se od nich nedokázal soudce ani státní zástupce oprostit. To byl největší exces tehdejší doby. Smutným jevem 50. let bylo zřízení Právní školy pracujících při ministerstvu spravedlnosti. Úkolem bylo vyškolit nejen soudce, ale i prokurátory nového typu, přičemž výuka trvala necelý rok. Někteří absolventi, budoucí prokurátoři, přítom neměli ani střední školu,“ uvádí bývalý šéf Legislativní rady vlády Jan Chvojka, nyní předseda poslaneckého klubu ČSSD.

Dodává, že velkou anomálií byl všeobecný dozor prokuratury nad dodržováním socialistické zákonnosti tak, jak byl vymezen tehdejším zákonem. „Toto ustanovení bylo zrušeno až v roce 1990,“ připomíná Chvojka s tím, že úkolem prokurátora nebylo chránit práva občanů, ale dozírat na zachování socialistické zákonnosti, a to i proti vůli dotčených jedinců. „Prokurátor mohl podat protest i proti rozhodnutí učiněnému ve prospěch občana,“ říká bývalý ministr.

Benda: Otec žádal dodržování zákonů, vyneslo mu to čtyři roky

Přímo osobní zkušenost s komunistickými prokurátory má Chvojkův kolega ze sněmovny Marek Benda (ODS): „Šíleností komunistického režimu často nebyla teorie, ale praxe výkonu totalitní moci. Celá neuvěřitelná oprávnění Státní bezpečnosti, rozsáhlá agenturní síť i znění trestního zákoníku, které díky zcela vágní formulaci podvracení republiky umožnilo odsoudit mého otce na čtyři roky vězení za požadování dodržování jejich vlastních komunistických zákonů.“

Připomeňme, že Václav Benda, otec nynějšího předsedy sněmovního Ústavněprávního výboru, byl disident, několik let působil jako mluvčí Charty 77 a sehrál významnou roli i při vzniku Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Po sametové revoluci spoluzaložil Křesťanskodemokratickou stranu, působil jako poslanec a rovněž jako ředitel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.

„Obecně v oblasti prokuratury, ale to si pamatuji spíše podle změn, které jsme po roce 1990 činili, představovaly největší problém zásahy do soukromí, jako byly prohlídky, odposlechy, vazby, bez dostatečné kontroly nezávislými – ale jak mluvit u soudců o nezávislosti, když byli pravidelně znovu jmenováni – soudy. A pak právě již zmíněný „všeobecný dozor nad dodržováním socialistické zákonnosti“, který mnohdy umožňoval de facto závazný výklad zákonů právě jen rozhodnutím generálního prokurátora,“ dodává pak v obecné rovině Marek Benda.

Machourek: Snacha Urválka chtěla napravovat, co napáchal tchán

Cenné a ne příliš známé jsou v tomto ohledu rovněž vzpomínky brněnského advokáta a někdejšího obhájce disidentů Jiřího Machourka, s nímž mělo INFO.CZ možnost mluvit loni v souvislosti s jeho uvedením do Právnické síně slávy. V tom, jak se ke své činnosti a k obhajobě disidentů dostal, totiž sehrál svou roli právě Josef Urválek:

„Díky advokátce Zdeně Urválkové, snaše prokurátora Urválka z padesátých let, která tvrdila, že napravuje to, co způsobil tchán. Šlo o brněnský monstrproces s Petrem Cibulkou, Liborem Chloupkem a Petrem Pospíchalem na konci sedmdesátých let, do kterého mě zapojila. Byli stíháni za organizaci koncertu Jaroslava Hutky a za distribuci samizdatové literatury. Cibulka byl už tehdy svéráz, měl jsem ho ale rád.“ 

A jak vypadala jeho tehdejší strategie? „V roce 1976 vstoupil v platnost Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, který už mohl být aplikován, ale u nás vůbec používán nebyl. Mnoho soudců jej ani neznalo, netušili, jaká základní práva mají naši občané. Když jsem zmínil existenci tohoto paktu, často jsem viděl v očích soudců zděšení. Vůbec nevěděli, o čem hovořím. Obhajoba v těchto věcech však nikdy nedosáhla toho, že by byli zproštěni obžaloby. To u disidentů nešlo. Snad až ke konci režimu, když byly stíhány desítky nebo stovky lidí za Několik vět, třeba za jejich půjčování. Většinou byl ale skutek prokázán, disidenti se k němu i hlásili, avšak neshledávali netrestnost.“

Toman: O vazbě nerozhodoval soud, ale prokurátor

Machourek bude jedním z hrdinů projektu Advokáti proti totalitě, který v souvislosti s 30. výročím sametové revoluce připravuje na podzim Česká advokátní komora, a jemuž se INFO.CZ v obecné rovině již věnovalo.

Na starosti jej má náhradník představenstva České advokátní komory Petr Toman. „V jeho rámci se seznamuji s vyšetřovacími spisy osob postižených komunistickou justicí v padesátých letech minulého století. Každý zná osud Milady Horákové, Heliodora Píky a Rudolfa Slánského. Z dnešního pohledu je naprosto neuvěřitelné a současně pro nás všechny do budoucna alarmující, jak jednoduše a během několika málo měsíců se prvorepubliková justice změnila v systematický vraždící mechanismus, jemuž padlo za oběť 262 nevinných spoluobčanů. Zinscenovaný proces, v němž o vině rozhodovala komunistická strana a soudce a prokurátor jen plnili její úkoly, je něco, co je z dnešního pohledu zcela nepochopitelné a neodpustitelné.“

Otevřel ale rovněž další pohled na zrůdné postavení komunistických prokurátorů: „Z pozdější doby je nutné připomenout, že až do konce roku 1991 nerozhodoval v přípravném řízení o vazbě soud, jako je tomu dnes, ale prokurátor. V té době nebyla doba vazby nijak omezena a soustava socialistické prokuratury byla řízena přísně vojensky. To byl jeden z nejsilnějších represivních nástrojů, kterými stát disponoval a často, zejména v krizových okamžicích jej bezezbytku využíval. Například v průběhu Palachova týdne, při oslavě Dne lidských práv, 21. srpna a podobně. A v nemalé míře i vůči svým politickým protivníkům.“

Sokol: Trestní řád odpovídal rudému teroru

„Celý komunistický režim byl v extrémním rozporu s tím, co by se dalo nazvat běžný demokratický systém. Byla to totalita chráněná rudým terorem. Pravda, později slábnoucím, ale až do konce přítomným,“ shrnuje pak celé toto téma prezident Unie obhájců a místopředseda České advokátní komory Tomáš Sokol.

„Tomu odpovídal i jeden ze základních instrumentů vynucování moci, tedy trestní řád. Ale i ten se měnil. Nicméně z hlediska dnešních standardů se jako hodně „přes čáru“ jeví oprávnění prokurátora brát v přípravném řízení do vazby anebo nařizovat domovní prohlídky,“ dodává Sokol.


V SERIÁLU STÁTNÍ ZÁSTUPCI - ČAS NA ZMĚNU? JIŽ VYŠLO:

1. DÍL Co dělají státní zástupci: Podávají obžalobu, dohlížejí ale i na práva (5. 2. 2019) 

Šéf státních zástupců Lata: Jsme lovečtí psi trestního řízení, musíme ale hlídat i policii (5. 2. 2019) 

2. DÍL Žalobci mají desítky pravomocí, o to menší ale nesou odpovědnost (7. 2. 2019)

Benda: Mnozí státní zástupci se starají o svou veřejnou popularitu mnohdy na úkor podezřelých

3. DÍL Žalobci nesmějí jít na ruku politikům a veřejnému mínění. Dělají to ale někdy?

Chvojka: Státní zástupci by měli být při komentování živých kauz zdrženliví

4. DÍL Kněžínek pro INFO.CZ: Vedoucí státní zástupce by mělo jít odvolat jen v rámci kárného řízení

Státní zástupci mají občas „velké oči“ a méně smyslu pro realitu, říká advokát Sokol

5. DÍL Lenka Bradáčová protikorupčnímu speciálu šéfovat nebude. Ministr Kněžínek už ho nechce

6. DÍL Zásah na Úřadu vlády byl exces, Ištvan měl poslat obálku s modrým pruhem, tvrdí advokáti

7. DÍL Státní zástupci nedodržují pravidla odposlechů a užívají i zakázané materiály, stěžují si advokáti

8. DÍL Roste agresivita státních zástupců? Nemůžou si brát, co je napadne, říkají advokáti

Státní zástupci jsou privilegovaní lidé, nesou nižší odpovědnost než jiní, říká Petr Toman

Šlo o státní převrat, někdo musí nést odpovědnost, tvrdí o zásahu na Úřadu vlády Benda

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud