Končící evropská soudkyně Pelikánová: Západní advokáti u soudu nelžou a neobstruují | info.cz

Články odjinud

Končící evropská soudkyně Pelikánová: Západní advokáti u soudu nelžou a neobstruují

Soudy Evropské unie téměř nemají, na rozdíl od těch českých, problémy s obstrukcemi a tím, že by někteří lidé schválně prodlužovali jednotlivá řízení. Říká to alespoň končící soudkyně evropského Tribunálu Irena Pelikánová, podle níž rychlejší průběh soudního řízení na úrovni Evropské unie pramení i z toho, že si západní advokáti mnohdy nedovolí to, co ti čeští. Právě obstrukce byly hlavním tématem letošního ročníku tradiční konference Karlovarské právnické dny.

Je možné oproti současnému stavu zkrátit soudní řízení a zabránit tomu, aby někteří lidé nezneužívali svá práva k prodloužení celého případu? Čeští zákonodárci by se mohli při řešení těchto problémů inspirovat v pravidlech evropských soudů.

Jak totiž na zmíněné konferenci popsala profesorka Irena Pelikánová, která koncem srpna opustí po 15 letech své místo u evropského Tribunálu, v Lucemburku všechno probíhá úplně jinak než v České republice.

Advokáti před evropskými soudy nelžou

„Naše řízení je poměrně imunní proti zneužívajícímu jednání,“ uvedla Pelikánová s tím, že postavení evropského soudu je tak silné, že jednotlivé strany nemají šanci s tím cokoliv udělat. Svou roli v tom hrají například i poměrně úzké možnosti se proti rozhodnutí Tribunálu odvolat.

Pelikánová rovněž vyzdvihla etickou stránku zastupování před evropskými soudy a jiný přístup, který podle ní advokáti z Belgie, Francie či Velké Británie, kteří v Lucemburku vystupují před soudy nejčastěji, mají. „Jsou považováni za součást justičního systému a pomocníky soudu,“ uvedla profesorka s tím, že pro ně jde v tomto ohledu o otázku cti a chovají se tedy jinak, než to někdy vidíme u českých advokátů. Evropské soudy tak třeba podle ní automaticky počítají s tím, že jim advokáti nelžou a nechovají se nijak nečestně: „Hlavním cílem je rychle a dobře rozhodnout, všichni hledáme správné řešení.“

Důležité je rovněž to, že řízení je rozděleno na písemné a ústní jednání. V druhé fázi jde podle Pelikánové vlastně jen o dovysvětlení, každá strana má v zásadě 15 minut, vedlejší účastníci 10 minut, soud klade otázky a za hodinu a půl až dvě hodiny bývá hotovo. „V zásadě neexistuje druhé jednání,“ dodala k tomu soudkyně s tím, že poté má soud možnost si písemně vyžádat odpovědi na otázky.

V poslední době se pak podle ní ústní jednání často vypouští, a to opět kvůli zrychlení celého řízení. Když totiž k jednání dochází, vše se podle Pelikánové, zejména kvůli přípravě zprávy o jednání, překladům a doručování, prodlužuje o půl roku. Soudkyně ale rovněž naznačila, že v trestních věcech takto přísná, a tím i rychlá, pravidla fungovat zcela nemohou.

I evropská soudkyně ale přiznala, že v Lucemburku přece jen k obstrukcím občas dochází. Tamější justice se s nimi ale snaží vyrovnat například tím, že ukládá povinnost nahradit náklady při zneužívajícím chování. 

Příliš dlouhé kauzy v České republice

Vystoupení Ireny Pelikánové bylo dosti v protikladu k tomu, co na akci zaznělo například od předsedy Nejvyššího soudu Pavla Šámala. I když se podle něj s výjimkou správních věcí celková doba soudních řízení zkracuje, některé kauzy stále trvají příliš dlouho, což vytváří negativní dojem z justice a ohrožuje její důvěryhodnost. I když by mohlo v souvislosti s chystaným novým trestním řádem dojít i v těchto věcech k posunům, nelze podle Šámala očekávat, že už v budoucnosti žádné takovéto kauzy nebudou.

Pokud jde o trestní stíhání, je podle předsedy Nejvyššího soudu nutné hlídat, aby nebyl člověk příliš dlouho vystaven svému obvinění a v celé věci se rozhodlo. Šámal však připomněl rovněž judikaturu Evropského soudu pro lidská práva i Ústavního soudu, podle níž nelze onu přiměřenou dobu, během níž může trestní stíhání probíhat, kvalifikovat identicky. Svou roli totiž hraje složitost celého případu, chování stěžovatele, přístup státních orgánů i význam celé věci pro stěžovatele.

Problémy se simulanty a podjatostí

„Každý obviněný se snaží zabránit tomu, aby byl odsouzen,“ uvedl rovněž Šámal a popsal, že ale příčiny obstrukcí lze nalézt i na straně justice. Není tak podle něj například ideální, aby se obžaloba doručovala až s předvoláním k hlavnímu líčení, jak se v současnosti většinou děje. Po vyhlášení rozsudku by mělo podle profesora rovněž následovat urychlení vyhotovení jeho písemné verze. Nový trestní řád by měl podle Šámala umožnit i to, aby mohl odvolací soud více konat sám a skončil tak soudní pingpong, kdy právě odvolací soud opakovaně zruší rozhodnutí a vrátí věc zase níže.

Velké problémy pak jsou podle Šámala zejména s takzvanými námitkami podjatosti, o nichž má rozhodnout jiný senát, než který celou věc řeší, a také s nejrůznějšími omluvami, hlavně kvůli pracovní neschopnosti. Ty jsou totiž podle předsedy Nejvyššího soudu mnohdy dosti obecné a pokud soudce zjišťuje, zda se daný člověk skutečně nemohl řízení zúčasnit, dost často se od jeho lékaře dozví, že mohl.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud