Má být vzdělávání advokátů povinné, nebo naprosto dobrovolné? Komentář Daniely Kovářové | info.cz

Články odjinud

Má být vzdělávání advokátů povinné, nebo naprosto dobrovolné? Komentář Daniely Kovářové

Server Info.cz v minulých dnech uveřejnil rozhovor o vzdělávání advokátů, který se mnou vedl Jan Januš. Mé odpovědi a zjednodušující titulek vyvolaly mezi advokátní veřejností diskuse, které mě vedou k nutnosti dodat k odpovědím podrobnější upřesnění.

Co je vzdělávání? Jak ho dosáhnout? Co a jak vzdělávat, nebo čím motivovat? Jak vzdělávání strukturovat, v jakých formách je realizovat? Je vzdělávání výsostně osobní záležitostí, tedy má se každý advokát zajímat o své odborné potřeby sám? Anebo má Komora poskytnout vějíř možností a nechat na advokátovi, aby si vybral, co potřebuje, v jakých oblastech mu informace chybí a v jaké podobě se k němu mají informace dostat?

To vše jsou otázky, kterým se na Komoře i v představenstvu ČAK dlouhodobě věnuje celý tým odborníků. Představenstvo ČAK (a zejména JUDr. Radim Miketa, který má problematiku vzdělávání na starosti) stanovuje vize, schvaluje stavovské předpisy, zásady a obsahovou náplň pro vzdělávání advokátů i advokátních koncipientů. Odbor výchovy organizačně zabezpečuje jednotlivé vzdělávací akce, kterých Komora během roku uspořádá stovky jen v Praze. Další část vzdělávání pro moravské a slezské advokáty nese na svých bedrech pobočka ČAK v Brně, v jejímž čele stojí JUDr. Irena Schejbalová. A konečně v každém advokátním regionu vymýšlejí a organizují vzdělávání jednotliví regionální představitelé.

Stávající systém i způsob vzdělávání zůstane i pro příští období zachován, o podobě nové koncepce bude teprve rozhodovat představenstvo ČAK a další vrcholné advokátní orgány, nicméně žádné zemětřesení nikdo neplánuje. Moje úloha v celém systému vzdělávání bude doplňková a servisní, nikoliv řídící ani rozhodovací. V této souvislosti si kladu řadu otázek, které mohou rodícímu se systému do budoucna napomoci. Má se Komora ptát advokátů na zájem? Má zjišťovat poptávku po tématech? Mají se akce konat jako polodenní, celodenní, několikadenní či týdenní?

Největší diskuse vždy vzbuzuje problematika povinnosti. Má být vzdělávání povinné, anebo naprosto dobrovolné? Jak bude Komora absolvované vzdělávání evidovat a kontrolovat? Povinnost se chápe jako něco nepříjemného, co je člověku uloženo někým či něčím jiným, co si neuloží sám, ačkoliv Cicero říká, že povinnosti člověku plynou již z prostého faktu, že je člověkem. Jako právník vím, že povinnost smí ukládat člověku jen zákon, v případě povinností advokátních pak zákon o advokacii. Povinné vzdělávání žádný zákon advokátovi neukládá a ani do budoucna advokáti takovou povinnost mít nebudou. Pokud jsem v rozhovoru vzbudila v čtenáři obavu, že mu zákon či stavovský předpis uloží novou právní povinnost, pak jde o nepochopení a neporozumění. Nicméně povinnost nemusí být nutně jenom právní.

Jsem hluboce přesvědčena, že výkon jakékoliv lidské aktivity, tím spíš aktivity intelektuální, jakou advokacie je, vyžaduje celoživotní vzdělávání. Stačí se jen podívat na neustále se měnící právní normy anebo srovnat, jak odlišná právní odvětví, instituty, zákoníky, vztahy a režimy jsme se učili na právnických fakultách. Celý svět kolem nás se mění, a přestože je právo konzervativní disciplína, i ono se velmi rychle vyvíjí, nemluvě o technikách a nástrojích, které nám pomáhají naši práci zvládnout. Vždyť jak dlouho jsou součástí naší každodenní práce počítače, cloudy, maily, chytré telefony, datové schránky? A na dveře už klepe advokacie online, webové platformy a umělá inteligence.

Řečeno společně s Červenou královnou, postavou z kouzelné knihy britského matematika Lewisse Carolla Alenka v kraji divů, v advokacii stejně jako jinde musíte ze všech sil běžet, abyste zůstali na místě. A to je důvodem, proč se vracím. Na Komoru a k advokátnímu vzdělávání, s vírou a s nadějí, že se moje pomocná ruka bude hodit.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud