Články odjinud

Macron není Bůh, ale lepší nástupce se beze změn systému bude hledat těžko, říká Pavel Smutný

Macron není Bůh, ale lepší nástupce se beze změn systému bude hledat těžko, říká Pavel Smutný

Nedávná mise prezidenta republiky a podnikatelské delegace do Izraele byla gigantickým úspěchem, popisuje v exkluzivním rozhovoru pro INFO.CZ jeden z jejích hlavních organizátorů Pavel Smutný, president Česko-izraelské smíšené obchodní komory a společník advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný. Spolupráce s Izraelem může podle něj Českou republiku pomoci dostat na světové trhy. Velkou možností jsou například vodohospodářské projekty v Sahelu. Smutný se ale v rozhovoru zamýšlí rovněž nad současnou Evropou a problémy, které sužují Francii či Velkou Británii. „Žijeme v demokracii, v době sociálních sítí, sdíleného rozumu a informací. Tohle kombinovat se systémem, který tak trochu připomíná Ludvíka XIV., je nemožné. Žluté vesty by dávno svrhly i jeho. Říkám si, zda nejde o situaci, kdy Francie bude chtít reformovat svůj politický systém,“ zamýšlí se Pavel Smutný.

Jak hodnotíte vaši poslední misi do Izraele? Co přinesla?

Poslední cesta do Izraele s prezidentem Milošem Zemanem přesáhla dosavadní formát i dosavadní mise. Dokázala to, co je už dva nebo tři roky zřejmé. Že česko-izraelské vztahy se dostávají do nové etapy. Končí doba námluv a poznávání a často spíše deklarované snahy o obchodní a vědeckou spolupráci a vidíme čím dál více projektů, které Česká republika a její vědci, obchodníci a průmyslníci kooperačně vytvářejí se svými protějšky v Izraeli.

Znovu se ukazuje, jak důležitou roli hraje čas. Při hodnocení této poslední mise se totiž musíme podívat také do minulosti. Nutný je obecnější úvod, který je však velmi důležitý. Některé věci se prostě nemohou stát najednou. A to ani když si to přeje určitá generace.

Moderní česko-izraelský vztah totiž vznikl až v roce 1990 a symbolicky jej zahájila návštěva Václava Havla. V mytologické rovině ale jeho počátky řadíme už do roku 1948. Zásadní byla tehdejší dodávka zbraní, bez níž by Izrael neexistoval. Bojovali na život a na smrt. Má to nesmírně složité pozadí, ale čin se počítá. Mnoho přání tu bylo otcem myšlenky. Hrstka z nás však věřila v to, že to takhle jednou dopadne. Věřili jsme několika základním parametrům a faktorům, které mezi námi fungují.

Co tedy Českou republiku s Izraelem spojuje?

Země jsou přibližně stejně velké. V nedávné minulosti obě prožily děsivé a nesmírně traumatické zkušenosti. Strach zůstal v nás, v živých. Psychické škody a obavy, u nás poté ještě zesílené drsnými 50. lety, vedly k tomu, že máme s Izraelem společný typ jistých psychologických kódů a zkušeností, které sdílíme. Mnoho důležitých věcí zaznělo v dávnověku české politiky. Vzpomeňme si na Masaryka, na jeho roli v hilsneriádě a na jeho výroky o sionismu.

Nikdo v tom vztahu netrpí komplexy nadřazenosti, což velice usnadňuje týmovou spolupráci. Lidé se hodnotí podle toho, co umějí, co předkládají a jak svým návrhem řešení uchvátí spolupracovníky. Zároveň nás spojuje to, že si nepotrpíme na formu a více řešíme obsah a konkrétní témata. S tímto jako Češi trochu narážíme v Evropě, na kterou jsme moc neformální, ale v Izraeli se to hodí.

Izraelci ovládají pohyb po světovém trhu, protože nemají trh sousední. To my neumíme, zabránila nám v tom sovětská zóna. Dnes máme pohodlné obchodní vztahy s Německem, které od nás kupuje různé polotovary a vize a pak je se svou marží radostně prodává do světa. Jsme převážně dodavatelská ekonomika, to je důvodem naší relativní chudoby, chybí nám dotažení.

Úkolem této dekády je se z toho dostat. Vlatními firmami, vlastním know-how. 

A s tím nám teď právě může pomoci Izrael?

Potřebujeme vlastní značku. A musíme pod ní prodávat naše vlastní mozky. Řadu vynálezů sice vymysleli Češi, ale třeba v technologických společnostech, které sídlí v Silicon Valley. To je normální, jsme součástí mezinárodní dělby práce. Ale musíme se pokusit vytvořit podmínky, aby tu lidé chtěli zůstat, žili tu a také tu působily firmy, jež tu zároveň budou peníze utrácet, podporovat školství a českou kulturu. K této ekonomice máme nakročeno a to všechno můzeme dělat i s Izraelem.

A to právě ukázala tato poslední cesta. Prezident Zeman je v Izraeli velice populární, vždy najde správná slova v momentu, kdy se této zemi děje určité bezpráví nebo se k ní mezinárodní společenství nechová loajálně nebo dobře. Došlo k otevření Českého domu v Jeruzalémě, z čehož se radovala řada místních prominentů. Delegace se účastnilo přes 70 podnikatelů, byla vůbec nejsilnější za celou dobu. Podepsali tam desítku smluv, což je samozřejmě důležité, ale sám vím, že další desítka nebo dvacítka je připravovaná. Ta věc krystalizuje. V nejbližších dvou letech budeme svědky výsledků práce ČVUT, inkubátorů nebo Škody Auto Digilabu. To jen namátkou.

Speciální téma je voda a vodní hospodářství, v němž je Izrael patentovanou a uznanou světovou špičkou. Doufám, že to nebude životně nutné pro nás, ale v Sahelu, kde se očekává 40procentní úbytek vody během sedmi let, to může znamenat zásadní obrat. To jsou gigantické úkoly, v nichž by mohla Česká republika konečně najít nejen byznysovou, ale i diplomatickou a humanitární dimenzi, která nám do určité míry chybí. Mohla by to být nová velká česká iniciativa, kdybychom s Izraelem produkovali a dodávali tyto systémy. Osobně jsem totiž přesvědčený o tom, že za uprchlickou vlnou stojí strach lidí z toho, že tyto země nemají žádnou perspektivu, pokud se v nich nevyřeší právě problém s vodou.

Velkým tématem je rovněž zbrojařství…

Tam to funguje na podobném vzorci. Izraelci mají velmi rozvinutý IT průmysl a problematiku chytrých řešení. My máme optiku a strojírenství. Meopta, která patří ke světovým špičkám, už dnes realizuje desítky procent svého obratu ve spolupráci s Izraelem.

Pokud jde o strojírenství, to Izrael nemá, neprošel totiž průmyslovou revolucí, v té době tam vládlo Turecko. Můžeme tedy skvěle spolupracovat. Prezentace nového modelu Škoda Scala byla pro Izrael senzací. Izraelci mají vysokou životní úroveň, vlastní auta nevyrábějí, ale mohou si koupit jakákoliv na světě. A Škodovka je v první pětce světových dovozců, to je fantastický úspěch.

Pojďme k dalšímu světovému dění. Jste rytířem francouzského Řádu umění a literatury, Francii celoživotně sledujete a obdivujete, jste jejím známým přítelem. V Paříži máte byt a pravidelně tam trávíte čas. Co se teď v této zemi děje, co znamená hnutí žlutých vest vaším pohledem?

Francii pokládám za zemi zásadní reference pro naší západní evropskou civilizaci. Tu situaci samozřejmě intenzivně sleduji. Vypadá to teď dramaticky. Původně se zdálo, že tomu tak bude kvůli nedostatečně řešenému problému migrace z vnějška. Otevřel se ale závažný vnitřní problém, a ten se manifestuje jako žluté vesty.

Divokost těchto protestů je francouzským standardem, je to tradičně revoluční země. Vždy to tak ve Francii bylo a může to být ještě horší. Jde opravdu o sociální střet, určitá skupina lidí se cítí vážně ohrožená a ublížená. A necítí naději na zlepšení. To samo o sobě ukazuje dramatičnost situace. Ani Francouzi sice nemilují hořící auta v ulicích a ničení Vítězného oblouku, ale přesto jim stojí za to, aby tuto revoltu podporovali. To je výkřik hrůzy.

Francie je zemí tradičních evropských hodnot a kultury. Heslo Volnost, rovnost, bratrství vzniklo ve Francii jako cíl. A tomuto cíli se země momentálně vzdaluje. Lidé cítí, že se vzdalují smyslu republiky, která přece měla být tou novou, dobrou a spravedlivou modernitou. Vznikla sice v krvi jakobínského teroru, ale proto, aby uvolnila obrovský potenciál svobodné společnosti. Aby se zespoda dostali inteligentní lidi nahoru a mohli se věnovat byznysu nebo se stát lékaři či poslanci. A přinesli tak prosperitu pro všechny sociální vrstvy.

A to se podařilo, na začátku 19. století, přes všechny majetkové cenzy vznikla nová podnikatelská vrstva, Francie se stala jedním z lídrů trhu a začala velice bohatnout. To se dnes zase komplikuje. Když nepatříte do určité skupiny lidí, máte sníženou možnost uplatnění. Je to zakonzervovaný systém. Životní úroveň je silně nerovná, překvapují mě statistky o množství chudých lidí navzdory ohromným veřejným výdajům.

Co podle vás tedy Francii čeká? Může se z těchto společenských problémů nějak dostat?

Společnost je zablokovaná, to je příčinou problému. Když se ale deblokuje, už to nebude ta Francie, kterou známe. Znamená to nutnost nového účtování, které se mnohým nechce udělat a já tomu rozumím. Velké loučení.

Začínám si klást otázky o funkčnosti Páté republiky. Rozhodují jednotlivci. Škrt pera prezidentem republiky je zásadní akt. Všichni to tak brali, prezident rozhodoval a vláda představovala jeho servis. A ta měla své další servisy. Celý smysl Páté republiky tak stojí na pyramidě, která je dnes stále méně funkční. Příliš exponuje mocenské centrum.

Vše je teď soustředěno na osobu prezidenta Macrona, na to, co řekne on. Jakou má ženu, jaké má okolí, co si myslí, zda se usmívá srdečně, nebo je chladný. Všichni jsou hypnotizováni jednou smrtelnou osobu. Je to čtyřicetiletý Francouz, není to Bůh, není vybaven žádnými božskými schopnostmi. Vůbec nemůže naplnit všechna očekávání. A až ho vymění, koho tam dají? Kdo bude novým bohem? Taková osoba se bez změn systému bude hledat těžko.

Žijeme v demokracii, v době sociálních sítí, sdíleného rozumu a informací. Tohle kombinovat se systémem, který tak trochu připomíná Ludvíka XIV., je nemožné. Žluté vesty by dávno svrhly i jeho. Říkám si, zda už nejde o situaci, kdy se Francie bude muset opravdu reformovat.

Je tedy čas na široké ústavní změny?

Ano, na jiné dělení moci a odpovědnosti a funkční systém vlády. Myslím si ale, že to opravdu souvisí se sociálními sítěmi. Jacques Chirac měl celkem klid, dnes by ale padl do ohromných problémů. Prezidenti je vyseděli za 40 let. Nikoho neobviňuji, ale ta situace se dlouhodobě neřešila. A François Hollande to ztlumil svou pasivitou. Emmanuel Macron převzal plnou odpovědnost, nemohl na ni být ale dost připravený.

Zmínil jste velké loučení. Sledujeme brexit a možný postupný rozpad Španělska. Co to všechno pro Evropu znamená? Proč to nastává právě teď?

Máme, naštěstí, dlouhý mír. Dříve se tyto věci řešily válkou, měnily se hranice říší. A nyní rozpory vyvěrají tímto způsobem. Kataláncům nevyhovuje současná situace, a tak by ji chtěli řešit jinak. Navíc vidí, že k tomu dříve došlo i jinde, třeba v Československu nebo ve Slovinsku, což ale není úplně šťastný příklad.

Velká Británie je země, která byla historickou velmocí, ale důvody tohoto jejího postavení postupně mizí. Proměňuje se tak v normální velkou evropskou zemi. Prožívá vnitřní pohyby, kterými se snaží tento proces zmírnit, nebo dokonce zatavit. Vzpomíná a věří ve svoji světovou roli, strašně důležitý je její jazyk, tento faktor má hodnotu bilionů dolarů. Věří v to, že pořád mohou hýbat celým světem.

Co když si Británie teď myslí, paralelně jako Češi za Rakouska-Uherska, že ten vyšší celek, jehož je součástí, tedy Evropská unie, se propadá do druhé ligy a ona by tak byla až ve třetí? Hledal bych tyto hlubší příčiny. Samozřejmě také došlo k odporné kampani, kdy populisti nesmírně lhali. Všechny důsledky brexitu si teď ale nedovede nikdo představit. Dojde například i k určitému vyjasnění vztahu s Ruskem. Musíme to sledovat.

Ve všech těchto nejistotách se snažíme v České republice vybudovat jednu jistotu. Nové svatovítské varhany, odpovídající významu této katedrály jako národního symbolu. Vaše advokátní kancelář a Bohemian Heritage Fund, jehož jste presidentem, se v této věci zásadně angužuje. Proč je tento projekt tak důležitý?

Je to radostné, jde o jeden z projevů zdraví tohoto národa. V národní sbírce přispívají rodiny, města, bohatí i chudí lidé, celé je to také vánoční a rybovské. Všichni jsme se sjednotili ke konkrétnímu cíli, k němuž jsme vztáhli své naděje a touhu po vznešenosti. Nebylo přitom vůbec nepochybné, že to takto bude pochopeno.

Tradiční hodnoty, které u nás reprezentují církve a ta katolická zvlášť, jsou velmi slučitelné s moderní společností a je třeba, aby spolu vedly dialog. Bez těchto věcí by byla moderní společnost matrixem a jen předstírat, že žijeme v 19. století, je dnes také už nemožné. Varhany jsou mnohem více než jen hudebním nástrojem, jejich prostřednictvím se diskutují určité společenské otázky, definuje se veřejné působení katolické církve a dávání příkladů. Že církev může podporovat hodnoty, které může podporovat každý.

Je to národní symbol a my tyto vlastnosti v sobě máme. Češi jsou solidární a touží po vznešenosti a po ušlechtilosti. Sami si tak dáváme dárek, který zobrazuje nás samotné v naší ambici. A proto je důležité, aby varhany byly skutečně krásné. Je úžasné, že do toho velkolepým způsobem vstoupila Škoda Auto, Lasvit a že Gerhard Grenzing je nejlepším možným způsobem vyrobí. Všichni kolem toho nábožně našlapují, musí to být dokonalá ikona našeho současného usilování a života. Proto je to důležité.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna brzo ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Články odjinud