Magor zvládal vazbu bez drog, Cibulka neměl pud sebezáchovy, vzpomíná Machourek | info.cz

Články odjinud

Magor zvládal vazbu bez drog, Cibulka neměl pud sebezáchovy, vzpomíná Machourek

8. DÍL SERIÁLU ADVOKÁTI PROTI TOTALITĚ | Řekněte Petrovi Cibulkovi, že ho zdravíme a děláme, co se dá, psal v červenci 1989 Václav Havel obhájci známého disidenta Jiřímu Machourkovi. Ten za Cibulku, stejně jako za Ivana Martina Jirouse či Stanislava Devátého, bojoval u soudů opakovaně, rovněž ale přepisoval zprávy Charty 77 či Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, stejně jako zakázanou literaturu. Sledovala ho Státní bezpečnost a z advokátní komory nebyl vyloučený jen díky pádu komunistického režimu. Na nedávné konferenci Advokáti proti totalitě Machourek skromně pronesl: Hrdiny té doby byli naši klienti, nikoliv advokáti, ti si pouze plnili své povinnosti.

Brněnský patriot Jiří Machourek, který je dalším hrdinou projektu České advokátní komory Advokáti proti totalitě, jehož je INFO.CZ mediálním partnerem, začal s obhajobou disidentů v 70. letech. Mezi jeho první klienty patřil Petr Cibulka, Petr Pospíchal a Libor Chloupek, které režim poslal do vězení za to, že organizovali koncert Jaroslava Hutky. Podle Machourka tím komunisté chtěli mladé pořádně postrašit. „Cibulka byl už tehdy svéráz, měl jsem ho ale rád,“ vzpomínal Jiří Machourek v rozsáhlém rozhovoru pro INFO.CZ, který vznikl loni u příležitosti jeho uvedení do Právnické síně slávy.

„Vážím si ho, byl to nejstatečnější disident, poznal jsem jich přitom mnoho. Většina z nich se vazby bála, ne snad že by chtěli ze své činnosti ustoupit, ale viděl jste, že se jim tam nechce. To bylo úplně normální, Cibulka ale vůbec neměl vyvinutý pud sebezáchovy. Šel si za svým a tímhle svým cibulkovským způsobem byl schopen s těmi estébáky i jednat,“ dodal Machourek na adresu Cibulky.

Magor Jirous i Stanislav Devátý

Machourek se k řadě případů dostával vzhledem ke své spolupráci s  předním brněnským odpůrcem režimu Jiřím Müllerem. Od něj ostatně měl i psací stroj, na kterém opisoval zakázané věci, a v 80. letech ho dokonce přímo obhajoval: „Tehdy ho stíhali za podvracení republiky, které mělo spočívat v distribuci u nás zakázané literatury dovážené ze zahraničí autobusy se speciální úpravou pro ukrytí knih či časopisů. Dovozy organizoval Jan Kavan, k vyzrazení došlo v roce 1981.“ Připomeňme, že o této události, která byla v pražském prostředí spojena se socioložkou Jiřinou Šiklovou, mluvil před týdnem v souvislosti s Otakarem Motejlem i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.

„V Brně byl naším guru Jaroslav Šabata, osobnost, za kterou jsme chodili řešit své problémy. Nikdy se s ním nejednalo v uzavřené místnosti, kvůli odposlechům. Chodili jsme venku a mluvili. Byly tu i další osobnosti, například Milan Uhde, Petr Oslzlý, Jan Trefulka, Eva Vidlářová-Truda a mnoho dalších,“ vzpomínal loni Machourek pro INFO.CZ. V této souvislosti se hodí připomenout zase související vzpomínky dramatika a dalšího předního disidenta Milana Uhdeho, které rovněž vyšly nedávno na INFO.CZ.

Postupně se k Machourkovým klientům přidávaly další osobnosti disentu, nejen ty brněnské. Advokát pracoval například pro Ivana Martina Jirouse, s jehož manifestem Tak dost! se podle svých vzpomínek naplno ztotožnil.

„Na jednu stranu intelektuál a velice skvělý člověk, na druhou stranu: když se měl na mejdanu svléknout, tak se svléknul. Rád vzpomínám na to, jak jsem ho navštěvoval ve vazbě. Funkce obhájce nespočívala jen v obhajobě u hlavního líčení, ale také v udržování kontaktu mezi klientem a jeho rodinou a eventuálně dalšími lidmi, i ve vynášení různých zpráv. Jirous vždy hrozně hezky vzpomínal na rybník, do kterého se chodíval koupat a u kterého večer snil. To se vůbec nedalo srovnat s tím, jak se choval, když vyšel ven. Právě ve vazbě se projevovala jemnost a něžnost tohoto člověka,“ popisuje Machourek po letech známého básníka, jehož chování vystihuje i přezdívka „Magor“.

„Po Listopadu jsem ho asi dvakrát potkal, poprvé jsme se bavili normálně, podruhé byl v suitě mladých, zfetovaných dívek a něco na mě povykoval na Karlově mostě, šel jsem tedy radši pryč (smích). Zajímavé bylo, že ve vazbě mu nechyběl alkohol a ani žádná droga, ale svoboda,“ dodal k Jirousovi v rozhovoru Machourek.

Pomáhal třeba i pozdějšímu šéfovi Bezpečnostní informační služby Stanislavu Devátému, který držel protestní hladovky a v roce 1989 odešel do Polska, k odvolacímu soudu tak místo něj přišel Václav Havel a lidé kolem něj.

Kvůli náboženství v dělnických profesích

Jiří Machourek do tohoto prostředí mířil od útlého mládí, právě proto si vybral i studium právnické fakulty. „Ta touha se objevila již v padesátých letech, při sledování politických a hlavně církevních procesů. Šlo o salesiány, ke kterým jsem měl blízko. Účastnil jsem se táborů organizovaných duchovními z prostředí Chrámu Dona Boska v Ostravě, kde působili kněží bez státního souhlasu. Nedovedl jsem pochopit, proč jsou stíháni, za co. Vždyť nic špatného nedělali. Už od tohoto okamžiku jsem chtěl pomáhat nespravedlivě stíhaným,“ vzpomínal v rozhovoru pro INFO.CZ.

Jeho cesta na vysokou školu byla ale vzhledem k tehdejším reáliím poměrně komplikovaná: „Nebyl jsem totiž vyrovnán s náboženskou otázkou. Vyrůstal jsem v katolické rodině, do sedmnácti let jsem ministroval. Dokonce jsem uvažoval i o tom, že bych studoval bohoslovectví, k tomu ale nedošlo, odradil mne celibát (smích). V té době to byl velký problém, s náboženstvím už jsme měli být vyrovnáni.“

A Machourek dál popisuje, jak strávil nějakou dobu v dělnických profesích: „Nastoupil jsem tedy do slévárny, do Šmeralových závodů v Brně, tam se daly vydělat peníze. Prošel jsem všemi možnými profesemi, často jsem pracoval dvanáct hodin denně. Začínal jsem u mlýnu na písek, odléval jsem na kolotoči, vytloukal jsem kastle, dělal jsem i brusiče. Není ale ke škodě, když si tohle budoucí intelektuál zažije. Ti lidé byli kouzelní, dobromyslní, takové hrabalovské typy. Každý měl svou přezdívku, o mně mluvili jako o Studentovi. Skvěle jsem s nimi vycházel.“

Šlo jen o výši trestu

Jiří Machourek je prvním žijícím hrdinou projektu České advokátní komory Advokáti proti totalitě, jemuž INFO.CZ věnuje jako mediální partner velký seriál. V úvodu citovaná slova pronesl začátkem listopadu na stejnojmenné konferenci, kde díky své skromnosti, spojené ale rovněž už před rokem 1989 s názorovou neústupností, sklidil jeden z nejmohutnějších potlesků. Z akce, na níž Machourek prozradil mnohé ze své minulosti a z níž čerpá i tento text, je dostupný rovněž videozáznam.

„V 50. letech komunisté odpůrce režimu popravovali, mučili a posílali do uranových dolů, konfiskovali majetky a vysídlovali celé rodiny do pohraničí,“ uvedl na konferenci Advokáti proti totalitě Machourek. „V 70. a 80. let už komunisté nepopravovali, pouze posílali nepohodlné občany a odpůrce režimu do kriminálu. Chtěl bych v této souvislosti zdůraznit, že trestní soudci v této době neznali institut podmíněného odkladu trestu a neznali ani institut zproštění od obžaloby. Ve všech kauzách byly ukládány nepodmíněné tresty odnětí svobody,“ dokumentoval pak pozdější dobu.

„V těch létech 70. a 80. byli nepohodlní občané zbavováni možnosti výkonu svých profesí a byli nuceni odcházet do kotelen či maringotek jako pan docent Pithart. Státní bezpečnost v tomto období využívala domovní prohlídky, kterými deptala odpůrce režimu, hojně používala zadržování občanů na 48 hodin,“ dodal.

Ve zmiňovaném rozhovoru pro INFO.CZ naopak popisoval svou tehdejší strategii: „V roce 1976 vstoupil v platnost Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, který už mohl být aplikován, ale u nás vůbec používán nebyl. Mnoho soudců jej ani neznalo, netušili, jaká základní práva mají naši občané. Když jsem zmínil existenci tohoto paktu, často jsem viděl v očích soudců zděšení. Vůbec nevěděli, o čem hovořím. Obhajoba v těchto věcech však nikdy nedosáhla toho, že by byli zproštěni obžaloby. To u disidentů nešlo. Snad až ke konci režimu, když byly stíhány desítky nebo stovky lidí za Několik vět, třeba za jejich půjčování. Většinou byl ale skutek prokázán, disidenti se k němu i hlásili, avšak neshledávali netrestnost.“

Šlo tak podle něj prakticky jen o výši trestu: „V podstatě ano, i když si myslím, že i ta byla často dána dopředu. Třeba v případě podvracení republiky šlo o sazbu až do osmi, deseti let. Měl jsem ale i klienty, třeba Slávka Popelku, stíhané pro přečin proti socialistickému soužití, kde šlo o sazbu v rozmezí jednoho i dvou měsíců. Vždy vytiskl letáky, rozhodil je, zadrželi ho, dostal dva měsíce, většinou to pokryla už vazba a šel zase domů. Takhle jsem ho hájil asi pětkrát nebo šestkrát.“

>>> Advokáti proti totalitě na INFO.CZ <<<

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud