Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Máme stejně trestat vrahy i sprejery? Česko nemá jasno v trestní politice, podle šéfa státních zástupců je to ale dobře

Máme stejně trestat vrahy i sprejery? Česko nemá jasno v trestní politice, podle šéfa státních zástupců je to ale dobře
 

V poslední době proběhly dvě zásadní konference věnované trestnímu právu. Celkem jasně z nich vyplynulo, že Česká republika nemá ujasněnou trestní politiku. Neboli úplně přesně neví, koho, za co a také jakým způsobem chce vlastně trestat. Kdo tedy má skončit ve vězení? Jen ten, kdo někoho zavraždí či podvede, nebo i ten, kdo ukradne opakovaně housku, protože má hlad? A nebo ten, kdo posprejuje zeď, neboť to chápe jako své umělecké vyjádření? Experti se navíc neshodnou - podle některých je nekoncepčnost něčeho tak zásadního problémem, jiní jsou za to rádi.

Těmto otázkám už se v říjnu věnovaly dvě velké konference. Jednak šlo o akci Unie obhájců a olomoucké právnické fakulty Od dekriminalizace ke kriminalizaci, od depenalizace k penalizaci, jednak o sympozium Pražského právnického podzimu Trestní právo a trestní politika.

Naznačovalo se, že máme dokonce trestní antipolitiku, protože neexistuje naprostá koncepce trestního práva či trestní politiky. Alespoň tak shrnul na druhé zmínění akci závěry z té první prezident Unie obhájců a místopředseda České advokátní komory Tomáš Sokol.

To je dosti smutná zpráva. Trestní právo mívá nejzásadnější dopady do lidských životů. Jeho prostřednictvím se ti odsouzení zbavují svobody, ukládají se jim další tresty, přicházejí o peníze, zabraňuje se jim ve styku s jinými nebo rovnou v účasti na dalším veřejném, společenském nebo byznysovém životě. Bytostně se týká ale i těch na druhé straně – obětí, poškozených a jejich příbuzných a blízkých.

Potřebujeme ty vůbec největší pojistky

Trestní politiku jistě můžeme definovat řadou způsobů, ale chápejme ji jako přístup státu k tomu, co a jak má postihovat tím vůbec nejpřísnějším způsobem. Připomeňme zároveň, že zásahy do lidských životů, spojené nejen přímo s trestem, ale také s prověřováním, trestním stíháním či vazbou, bývají natolik výrazné a invazivní, že právě trestní právo obsahuje i ty největší pojistky a záruky, že nikdo nevinný by se neměl dostat do problémů. Nebo alespoň ne na příliš dlouho.

Platí tak například zásada v pochybnostech ve prospěch. Pokud není naprosto jasné, že daný člověk trestný čin skutečně spáchal, musí být osvobozen. Řada lidí v tom shledává nespravedlnost, prohnilost systému i vypočítavost advokátů, využívajících různé kličky ve složitých procesních pravidlech, demokratický právní stát ale jinak fungovat nemůže.

Stejně tak platí zákaz takzvané retroaktivity. Nikdo nemůže být trestně popotahován za svůj dřívější prohřešek podle normy, k jejímuž přijetí došlo až následně. Trestní právo by mělo řešit jen ty vůbec nejhorší prohřešky, na ty ostatní mají stačit třeba pokuty za přestupky.

Máme mít ucelenou trestní politiku?

Pro řadu z nás je hrozné, když si uvědomíme, že vlastně toto všechno nemáme zcela ujasněno. Na zmíněném sympoziu to ostatně kritizoval i předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal, který je rovněž profesorem trestního práva a taktéž hlavním autorem současného trestního zákoníku.

Připomněl, že trestní řád byl za posledních 10 let 50krát novelizován, a to podle něj bez snahy o koncepci, která se postupně ztrácí. Naopak dle jeho slov došlo k fragmentárním změnám, které jsou často v rozporu. Komplexnost by přitom podle Šámala neměla ustupovat aktuálním náladám, koncepce by měla zůstávat při dílčích změnách stabilní, s pevným ideovým základem, nemělo by tak docházet ke změnám ad hoc.

Naopak prezident Unie státních zástupců Jan Lata, který působí na Nejvyšším státním zastupitelství, je rád, že trestní politika není ucelená. Její tvorba je totiž podle něj vrcholnou věcí politiků jako reprezentantů občanů, právníci tak mohou jen radit co má a nemá být trestné, nebo kde má začínat trestní odpovědnost.

Pokud bude vládnout Pirátská strana, lze podle něj očekávat dekriminalizaci držení a užívání lehkých drog, libertariáni by zase zrušili trestný čin pomluvy, odhaduje Lata. Akademici by podle něj měli mít větší slovo spíše v rovině procesního práva.

Vláda a ani nikdo jiný ale podle něj nemůže říci, že by určitý typ trestné činnosti neměl být žalován a ani iniciovat ukládání nižších trestů. V opačném ranku by to totiž mohlo podle Laty vést k velkému pokušení o kriminalizaci odpůrců.

Na sympoziu vystoupil třeba i bývalý předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček, který v současnosti působí u pražského vrchního soudu. Znovu připomněl, že trestní právo má postihovat sociálně-patologické jevy a vstupovat jen tam, kde není možná jiná cesta.

Stýská se mu pak podle jeho slov po dřívějším pravidlu starého trestního zákona, které operovalo s takzvanou společenskou nebezpečností. Díky němu mohli soudci podle Sváčka použít zdravý rozum tam, kde byla formální pravidla příliš přísná.

Plno ukázek jasné nekoncepčnosti

Smutnou ukázkou dlouhodobé nekoncepčnosti je zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Zákonodárci jej schválili v závěru roku 2011, od 1. ledna 2012 se podle něj začalo postupovat. Obsahoval výčet trestných činů, za které při splnění dalších podmínek odpovídaly právnické osoby. Trvalo to jen pár let, výčet se zrušil a stanovil se pravý opak – právnické osoby dnes odpovídají za všechny trestné činy, kromě těch – jiným výčtem – vyloučených.

Podobné absurdity bychom nalezli i v častých změnách trestního zákoníku. Tohle přece není obhajitelné. I trestní právo se samozřejmě musí vyvíjet, reagovat na společenské proměny, posuny v lidském chování a třeba i na vývoj nových technologií. Měnit jej bez zjevného důvodu, z populismu, bez odpovídajícího vyhodnocení a bez dostatečné zkoušky časem, ale nemá smysl. Právě se připravuje nový trestní řád. Tak snad to budou mít zákonodárci alespoň tentokrát na paměti.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1