Matzner: Pozor na jednočlenné firmy. Co dělat, když zemře jejich „otec“ zakladatel? | info.cz

Články odjinud

Matzner: Pozor na jednočlenné firmy. Co dělat, když zemře jejich „otec“ zakladatel?

ANALÝZA JIŘÍHO MATZNERA | Jednočlenné společnosti jsou u nás stále relativně častým jevem, v němž jediný společník (vlastník) společnosti, jakožto „otec zakladatel“, zastává současně i pozici statutárního orgánu, který společnost na každodenní bázi vede a řídí. Nejčastější je takovéto nastavení u společností s ručením omezeným. Problém v jednočlenných společnostech přirozeně nastává v případě úmrtí předmětné klíčové osoby, na které chod celé společnosti fakticky závisí.

Komplikace mohou v takovém případě nastat jak s ohledem na ztrátu důvěry v budoucí chod společnosti ze strany obchodních partnerů, tak i s ohledem na případné neshody dědiců o dalším pokračování v podnikatelské činnosti společnosti. V neposlední řadě v důsledku nečinnosti a paralyzace společnosti hrozí i porušení řady jejích zákonných povinností.

Důsledky úmrtí

V případě úmrtí jednatele společnosti s ručením omezeným má valná hromada společnosti podle zákona o obchodních korporacích povinnost do jednoho měsíce zvolit nového jednatele. Problém u jednočlenných společností je však ten, že působnost valné hromady vykonává jediný společník, který je současně zemřelým jednatelem, čímž se společnost stává paralyzována bez možnosti nového jednatele jmenovat standardní cestou – tedy rozhodnutím nejvyššího orgánu.

Na tyto případy však zákon pamatuje a umožňuje jednatele společnosti nacházející se v takovéto situaci jmenovat na návrh osoby, která na tom má právní zájem, a to na dobu, než bude řádně zvolen nový jednatel. K takovémuto kroku lze však přistoupit až po uplynutí jednoho měsíce od úmrtí jednatele, což může být pro společnosti velmi nepříjemné zejména v období, kdy potřebuje dále fungovat a plnit své smluvní i zákonné povinnosti, avšak nemá akceschopný statutární orgán, který by ji byl schopen v těchto věcech zastoupit. Není však vyloučeno, aby v podobných případech soud jmenoval společnosti opatrovníka, budou-li k tomu splněny veškeré potřebné zákonné podmínky.

Obdobnou povinnost zvolit nový statutární orgán v případě úmrtí jeho člena zakotvuje zákon o obchodních korporacích i u akciové společnosti, pouze s tím rozdílem, že v případě smrti člena představenstva je nutné nového člena představenstva zvolit do dvou měsíců a až poté jej může jmenovat soud na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem.

V důsledku úmrtí statutárního orgánu a společníka (vlastníka) v jedné osobě se totiž může společnost relativně rychle dostat do vážných finančních problémů, plynoucích např. z neplnění probíhajících zakázek či dodávek nebo z neplacení svým zaměstnancům či dodavatelům, což ji může uvrhnout do dluhové spirály, ze které už nemusí být cesty zpět. Proto je otázka akceschopnosti společnosti vždy tou nejdůležitější a jejím preventivním řešením je samozřejmě existence vždy alespoň dvou členů statutárního orgánu ve společnosti.

Dědění podílu ve společnosti

Smrtí společníka přechází jeho podíl ve společnosti na dědice nebo právního nástupce za předpokladu, že společenská smlouva společnosti takovýto přechod nezakáže nebo nijak neomezí. Zákaz nebo omezení přechodu podílu není přípustný pouze u akciové společnosti. V případě společnosti s ručením omezeným se dědic může u soudu dokonce domáhat zrušení své účasti ve společnosti, pokud existují důvody, pro které na něm nelze spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval. Důvodem může být například nedostatek potřebných znalostí a zkušeností k řízení společnosti v daném podnikatelském oboru.

Pokud se dědicové v době řízení o dědictví nedohodnou na výkonu svých práv spojených s podílem ve společnosti, a není-li ustanoven správce této části pozůstalosti, ustanoví jej na návrh společnosti nebo některého z dědiců soud. Úkolem správce pozůstalosti je v takovém případě výkon práv a povinností spojených s podílem ve společnosti tak, aby byla zachována jeho podstata a hodnota pro nastupující dědice.  

Jako názorný příklad z praxe lze uvést reálnou situaci, kdy došlo k ustanovení správce dědictví vykonávajícího správu podílu zůstavitele v jím vlastněné společnosti, avšak až po uplynutí přibližně pěti měsíců od jeho smrti – tedy se značnou časovou prodlevou. Zmíněné zpoždění pak vedlo k tomu, že za společnost v mezidobí nikdo nepodával daňová přiznání k dani z přidané hodnoty (DPH) ani povinná kontrolní hlášení a k nápravě ze strany správce dědictví přirozeně došlo až dodatečně po jeho jmenování.

Společnost však byla i přes to sankcionována za opožděná podání těchto daňových přiznání a kontrolních hlášení. Správce daně až v odvolacím řízení uznal, že v důsledku úmrtí nemohla být zákonná povinnost společnosti daňová přiznání a kontrolní hlášení včas podávat řádně dodržena. Společnosti ovšem z nějakého důvodu prominul pouze 30 % uložených sankcí – zůstavitel však nezemřel jen částečně, nýbrž úplně. Z podobných případů je nicméně vidět, jaké typy někdy až absurdních situací mohou v důsledku nečinnosti společnosti způsobené úmrtím jejího společníka nastat, ale také to ukazuje, že úřední „šiml“ nešetří ani živé ani mrtvé.

Přestože jednočlenné společnosti mají bezesporu své výhody, s ohledem na problematiku úmrtí jediného společníka a statutárního orgánu v jedné osobě nelze než doporučit úvahu nad možnostmi, které mohou být jmenování prokuristy, přibrání ještě další osoby jako člena statutárního orgánu, zmocnění k zastupování dané společnosti daňovým poradcem tak, aby v případě úmrtí klíčového „otce zakladatele“ společnost dál mohla alespoň plnit její zákonné povinnosti. Bez nadsázky lze totiž uzavřít, že tento krok může společnost v případě úmrtí klíčového „otce zakladatele“ dokonce i zachránit od jistého krachu nebo zadlužení a pomoci tak zachovat hodnotu společnosti pro případné dědice.

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LLM. je zakladatelem advokátní kanceláře MATZNER et. al. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud