Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Mohou soudci koncertovat s advokáty? Právníci by dle McEwana v Česku narazili. Právní tipy na léto 4

Mohou soudci koncertovat s advokáty? Právníci by dle McEwana v Česku narazili. Právní tipy na léto 4

 

Když se vysloví jméno britského spisovatel Iana McEwana, většinu čtenářů pravděpodobně nejprve napadne jeho kultovní Betonová zahrada. Spisovatel ale před pár lety napsal mnohovrstevnatý právnický román Myslete na děti! Podobně jako Grishamova Firma, které jsme se věnovali minule, zve čtenáře k množství souvisejících postřehů. Třeba, zda se mohou potkávat soudci s advokáty i mimo jednací síně a dokonce spolu koncertovat.

Soudkyně Fiona prožívá manželskou krizi a rodiny se nezbaví ani v práci, řeší totiž právě takovéto spory. Ty nejzásadnější, které má právě na stole, spojuje náboženský rozměr. Ať už jde o ortodoxní judaismus a svár rodičů o výchovu dětí, islám, nebo o Svědky Jehovovy a jejich přístup k transfuzi krve. Více prozrazovat nemusíme, už při tomto naznačení je patrně zřejmé, kolik vrstev McEwanova kniha, která se v originále jmenuje The Children Act a poprvé vyšla před čtyřmi lety, vlastně má.

Pojďme si tak z knihy opět vypreparovat prostředí, v němž se odehrává a znovu, podobně jako v textu o knize Johna Grishama Firma, přidat i některé české souvislosti.

Je soudce zachráncem?

McEwan totiž velmi trefně vystihuje poslání soudce a jeho základní pracovní úkoly. Popisuje ho jako někoho, kdo hledá řešení, které je po právu. Neposuzuje totiž morálku a bohužel, nebo bohudík, není ani zachráncem těch, kteří se ocitli v problémech. To patrně platí pro soudce ve všech demokratických zemích, které se hlásí k rozměrům právního státu. Je přitom jedno, jestli rozhodují podle britského, nebo podle českého práva.

Román ale klade znepokojivou otázku. Kde vlastně úloha soudce končí? V jakém okamžiku může svůj případ pustit z hlavy, když to jeho aktér tvrdošíjně odmítá? Jak si má zachovat odstup, když je ve hře lidský život či budoucnost mladého a vnímavého člověka? Pokud nemá být zachráncem, ale   aktér sporu jej tak vnímá, tak kde končí zachráncova odpovědnost? V této souvislosti je důležitý i rozměr soudního aktivismu, stejně jako dodržování etických pravidel a odstupu od případu. I tady spisovatel naznačuje řadu zajímavých úvah.

Vlastně není divu, že McEwan právo popisuje jako složitý a odtažitý systém, který je přehnaně přísný. Charakterizuje ho jako něco, čím je dokonce možné i pohrdat. Jako něco, co zavání až  marností. Tak silnou, že vede soudce k úvahám, zda to vlastně není všechno úplně jedno. Vždyť život nějak poběží dál, ať už bude rozsudek jakýkoliv a ať už dostane za pravdu kdokoliv. Ten druhý stejně bude nespokojený.

Tomuto McEwanovu vidění základního normativního systému, samozřejmě vedle náboženství, odpovídají také samotní právníci. Jde o uzavřenou komunitu, často trpící množstvím mindráků. Popisuje je i jako zneuznané intelektuály, kteří chtěli dělat něco úplně jiného, třeba psát nebo hrát. Ale osud jim to nedovolil, čehož mohou po zbytek života litovat. Na druhou stranu, řada z nich si umí ze sebe sama alespoň udělat legraci, třeba když si vyprávějí vtipy o právnících. 

Kdo se smí s kým potkávat?

Uzavřenost této profesní skupiny se ale projevuje i v dalším ohledu. Fiona se přátelí s advokátem, dokonce spolu pravidelně koncertují a chystají se na vánoční vystoupení. A to patrně i za upřímného potlesku jejích kolegů, včetně dalších soudců. Tolik román, českého čtenáře, sledujícího zdejší právní prostředí, ale napadne zajímavá souvislost. Bylo by něco takového možné i v České republice?

Soudci, advokáti, legislativci, notáři, exekutoři, podnikoví právníci či insolvenční správci se sice potkávají na odborných konferencích či společenských setkáních, když už si ale mezi sebou třeba tykají a mezi kontakty až obdivuhodně lehce proplouvají, vypadá to pro některé z nás minimálně silně podezřele.

Někteří z nás ale nedokážou pochopit ani to, jak je možné, že třeba soudy a státní zastupitelství mnohdy sílí v jedné budově. Nemají tak k sobě logicky blíže? Obezřetnost a v některých případech i podezřívavost mohou být důležité, neměly by ale přesahovat meze stanovené selským rozumem. V tom nás McEwan může snad dobře poučit.

Na co všechno mají soudci nárok?

Soudci každopádně patří k privilegovanému stavu, ve Spojeném království ještě daleko více než v České republice. Mají tak vlastně nárok pracovat v palácích a při svých výjezdních zasedáních v nich i bydlet. I v Británii se ale mění pořádky a nároky na okázalou vznešenost se postupně osekávají. I to je symptomem doby.

Nezbývá tak než připomenout problémy s výstavbou nových budov pro české soudy, stejně jako třeba věty předsedy Nejvyššího soudu Pavla Šámala, které pronesl loni pro stavovský časopis Soudce: „Stále ale mám představu, že Nejvyšší soud by měl sídlit v důstojné soudní budově, podobně jako je tomu v zahraničí. Má to velký význam, vhodná budova totiž působí na lidi i z hlediska významu instituce. Z tohoto hlediska současná budova příliš nevyhovuje, byť je památkově chráněná, ale původně jde o funkcionalistickou stavbu Všeobecného penzijního ústavu z roku 1932.” Šámal totiž obdivuje ty pravé a historické justiční paláce. A je nutné uznat, že k instituci, jako je soud, se historické budovy zkrátka hodí.

Zázemí britských soudců, které McEwan popisuje, samozřejmě bude znít pro jejich české kolegy až pohádkově. Jejich postavení ve společnosti by ale zase tolik jiné být nemělo.

Knihu Iana McEwana The Children Act z rook 2014 vydalo v českém překladu Ladislava Šenkyříka a pod názvem Myslete na děti! o rok později nakladatelství Euromedia Group - Odeon.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1