Motejl vynášel přes Rychetského informace chartistům. Hájil Landovského i Vondru | info.cz

Články odjinud

Motejl vynášel přes Rychetského informace chartistům. Hájil Landovského i Vondru

7. DÍL SERIÁLU ADVOKÁTI PROTI TOTALITĚ | Otakar Motejl (1932-2010) má na náhrobku vedle jména jediné slovo: obhájce. Vlastně je všeříkající, za minulého režimu pomáhal jako advokát třeba Pavlu Landovskému, Alexandru Vondrovi, Jiřině Šiklové, Evě Kantůrkové, Petru Uhlovi či Vladimíru Škutinovi. Pavel Rychetský nyní dokonce pro INFO.CZ zavzpomínal, jak Motejl vynášel disidentům informace z vyšetřování. Do českého práva ale Motejl vtiskl daleko širší stopu, to už jako polistopadový předseda Nejvyššího soudu, ministr spravedlnosti a v závěru kariéry stylově jako vůbec první veřejný ochránce práv v českých dějinách.

„Byl jsem u všeho, ale nedokázal jsem nic,“ připomíná jeho ironické sebehodnocení vlastních zásluh Česká advokátní komora na výstavě Advokáti proti totalitě, která je součástí velkého projektu, jehož je INFO.CZ mediálním partnerem, a při jejíž přípravě rovněž zmapovala jména některých Motejlových klientů.

Jeho zmíněný citát ale hned další větou na panelu odmítá jeho dcera a stejného mínění patrně bude kterýkoliv relevantní pamětník, kterého bychom se na na „Otu“ Motejla zeptali.

Právník století

„Otakar Motejl byl nejen odvážným obhájcem disidentů v trestních věcech, ale současně respektovanou osobností právnického stavu naší země druhé poloviny 20. století,“ hodnotí Motejla pro INFO.CZ předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, dříve jeden z hlavních signitářů Charty 77, aktér sametové revoluce a také Motejlův nástupce v čele resortu spravedlnosti. Loni se Motejl dokonce stal právníkem století v anketě Lidových novin.

Pokud jsem minulý týden v souvislosti s Dagmar Burešovou napsal, že by její život vydal na celou knihu, o Otakaru Motejlovi to platí ještě více. Přidejme tak do celé mozaiky jen pár osobních vzpomínek na tohoto velkého muže, který mimochodem také kandidoval za ČSSD v roce 2002 na prezidenta proti Václavu Klausovi.

Nabídku, kterou tehdy dostal podle svých vzpomínek začátkem roku právě od Pavla Rychetského a tehdejšího premiéra Vladimíra Špidly, si prý dlouho rozmýšlel, uvedl před 17 lety v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes: „Skutečně jsem hned netrénoval ‚Nazdar, vojáci! Zdar, soudruhu prezidente!‘ I když jsem považován za přihlouplého, trochu dovedu politiku zhodnotit a bylo mi jasné, že leden 2002 je dost vzdálené datum od ledna 2003, kdy se bude prezident volit.“ Ten rozhovor mimochodem stojí celý za přečtení i dnes, protože dokonale ilustruje Motejlovu osobnost, způsob jeho uvažování i jeho nepředatelný humor.

Psát literaturu není trestné

Rychetský znal v té době Motejla už desítky let, viděl ho před rokem 1989 několikrát obhajovat: „Psal se rok 1967 – budova Nejvyššího soudu na Pankráci, zasedací síň trestního kolegia, trestnímu senátu předsedá neblaze proslulá doktorka Dojčárová, obžalovaní Pavel Tigrid a Jan Beneš, první za to, že publikoval literární práce toho druhého, obhájci Motejl a Tauš. Mezi diváky jsem seděl i já. Ota neokázale, ale důrazně, hovoří o tom, že psát literaturu a publikovat ji, nelze považovat za trestný čin a na závěr požaduje pro svého klienta zproštění.“

Podobně to prý probíhalo i o dva roky později při politickém procesu s Revolučním hnutím mládeže, kde byli obžalováni Petr Uhl, Jaroslav Bašta, Petruška Šustrová či Ivan Dejmal. Intenzivní spolupráci pak Rychetský zahájil s Motejlem na začátku 80. let. „Rok 1981, na československé státní hranici je zadržena Kavanova dodávka napěchovaná takzvanou podvratnou literaturou a StB vlastně poprvé slaví ze svého zorného úhlu úspěch. Zdá se, že nemusí politický proces opět vykonstruovat, ale má jasný důkaz o podvratném spojení chátry z Charty 77 se špiony z imperialistické ciziny,“ navozuje kulisy tehdejšího dění Pavel Rychetský.

A pokračuje ve vyprávění tehdejších událostí: „Do rukou se jí dostává i seznam příjemců zásilky, ale – chyba lávky – nejsou zde jejich skutečná jména, nýbrž krycí. Následuje rozsáhlé zatýkání nahodile vybraných obviněných, o kterých si StB myslí, že je pod krycí jména dokáže podřadit. Nebýt jednoho z obhájců, opět to byl Ota Motejl, neměli bychom úplné informace z průběhu vyšetřování, které byly nesmírně důležité. Tehdy jsem pro ně začal pravidelně v pozdních večerních hodinách docházet za Otou do Advokátní poradny v Ječné a dodnes nezapomenu na to, s jakým humorem líčil průběh vyšetřování. A to ještě nemohl tušit, že proces se konat nebude, protože onou podvratnou literaturou byly především oboustranně posílané rukopisy od nás a již vytištěné knížky od exilových nakladatelství včetně Seifertova Morového sloupu k nám nazpět.“

Obhajoval činy obviněných

Motejl hájil množství disidentů, pomáhal i jejich rodinám. „Vysvětli Evě, co na mě šijou,“ napsal mu třeba na moták z krabičky od sirek herec Pavel Landovský, který je spolu s dalšími dokumenty k vidění na výstavě na Národní třídě.

Ve stejné advokátní poradně jako Motejl působil rovněž dnešní místopředseda České advokátní komory a polistopadový ministr vnitra Tomáš Sokol: „Vídal jsem ho takříkajíc denně, občasně s ním i hájil. Všechny možné obviněné, nejen státu ideově páchnoucí zločince.“ Neboli Motejl se nevěnoval jen disidentům, ale rovněž dalším klientům.

„U Oty Motejla se v oné době hovořilo, že už ho nahoře mají opravdu dost, a že by si měl dát nějakou dobu pauzu a hájit jen slušné kriminálníky a ne protispolečenské živly. Oblíbenou byla výčitka, či spíše obvinění ve stylu: „Vy nehájíte obviněného, ale obhajujete jeho čin.“ Občas to byla i pravda a bylo to taky vidět. Pravda je, že Ota Motejl neubral zcela určitě,“ vzpomíná pro INFO.CZ Tomáš Sokol. „V okamžiku, kdy měl problémy po dopravní nehodě, srazil jednu osobu, tak v podstatě na něj měli estébáci okamžitě páku. Zhruba dva roky se snažil politické případy nebrat, po dohodě se svými představenými,“ uvedl minulý týden na konferenci Advokáti proti totalitě odborný garant projektu, historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Tomáš Sokol přidává také historku o tom, jak se při procesu s Jazzovou sekcí najednou v sále objevil dopisovatel Hlasu Ameriky: „O pár dní později uspořádal Ota s Ing. Uhlem, takto excelentním nepřítelem státu, v naší advokátní kanceláři tiskovou konferenci pro zahraniční novináře. Na moji poznámku, že tohle nemůžeme ve zdraví přežít, se tehdy jen usmál a mávl rukou. A skutečně jsme přežili. Ne že by se to hned potom sesypalo, a ne že by se advokáti zastupující ty, kteří se nějak bouřili proti režimu, stali miláčky komunistů, ale už to tak ‚nesmrdělo krchovem‘ jako o deset let dřív.“

Legenda s cigaretou

I já si dovolím přidat jednu osobní vzpomínku. Studoval jsem jen krátce na pražské právnické fakultě, když jsem se vydal na avizovanou přednášku ombudsmana Otakara Motejla, který měl vzpomínat na svá studia zdejší školy v 50. letech. Moc jsem o něm ještě nevěděl, jeho předlistopadovou činnost jsem ke své hanbě prakticky neznal, poprvé mě více zaujal jen o pár let dříve jako prezidentský kandidát, kterého jsem si uměl dokonale představit na poštovní známce.

Motejl ale v daný čas nedorazil. Kvůli dopravní zácpě se totiž zasekl na cestě z Brna do Prahy. Jeho charisma se ale tak nějak šířilo posluchárnou, i když ještě nebyl přítomný. Pokud mě paměť neklame, skoro nikdo neodešel, prakticky všichni poslušně a vesměs tiše čekali, až pan ombudsman dorazí. Nakonec skutečně přišel, dosti nenaladěný a aniž by si sundal kabát, začal do sálu házet vzpomínky na temná 50. léta. Dodnes si vybavuji, jak mluvil o povinné docházce, o tom, jak museli být ve škole skoro pořád a jak se jednotliví kolegové navzájem hlídali. Takovou sílu měla jeho slova, bylo tak nějak samo sebou jasné, že je pronáší někdo mimořádný, legenda. A znovu opakuji, tehdy jsem ještě pořádně netušil, kdo to Otakar Motejl vlastně je a co všechno má za sebou.

Když Motejl skončil, oslovilo ho několik spolužáků a žádali ho, zda by jim nepodepsal knihu Renaty Kalenské LEXikon Otakara Motejla. Mám pocit, že to odmítl. Asi se mu moc nelíbilo, že by měl rozdávat autogramy, při své povaze k tomu nejspíš neviděl moc důvod. Myslím si, že ale hlavně chvátal někam, kde si bude moci zakouřit. Vlastně se divím, že si cigaretu nezapálil přímo při přednášce. Vždyť i na zmíněné výstavě je jako jeden z Motejlových artefaktů přenosný popelníček.

>>> Advokáti proti totalitě na INFO.CZ <<<

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud