Články odjinud

Může advokát přijmout předem prohraný spor? Je to etický prohřešek, říká advokátní doyen Bubník

Může advokát přijmout předem prohraný spor? Je to etický prohřešek, říká advokátní doyen Bubník

Pokud advokát přijme kauzu, u níž ví, že nemá šanci na úspěch, protože nárok není právně obhajitelný, a to jen proto, aby účtoval peníze, dopouští se etického prohřešku. Alespoň podle jednoho z doyenů české advokacie Gerhardta Bubníka. Někteří jeho mladší kolegové s ním ale nesouhlasí. Například podle bývalé ministryně spravedlnosti Daniely Kovářové totiž záleží na zájmech klienta.

Advokátka a členka představenstva České advokátní komory Monika Novotná, která je partnerkou kanceláře Rödl & Partner, připomněla, že klientovi může jít například o daňový odpis pohledávky. Tedy o oficiální uznání, že se k penězům, na něž by měl  mít nárok, nedostane. Sama přitom podle svých slov nikdy nemůže klientovi slíbit, zda ve sporu skutečně zvítězí. Neví totiž, s čím přijde protistrana či zda ji klient říká skutečně všechno.

„Nejsem soudce, nesmím klienta soudit, ať udělal cokoliv,” říká pak advokát Miroslav Krutina, podle kterého není jeho povinností odříci spolupráci a nejít do prohrané bitvy, pokud to ale klient ví. S tímto postojem Bubník podle svých slov souhlasí. Podle Krutiny navíc žádná právní bitva není dopředu prohraná.

Slovní přestřelka proběhla u kulatého stolu Etika právnického stavu, na další z akcí Pražského právnického podzimu. Debata znovu ukázala, jak jsou etické otázky právnických profesí složité a kolik mají různých rozměrů.

Nastoupí místo práva hrubá síla?

Všechny advokátní profese mají společné hodnoty, ale zároveň se liší těmi, které odpovídají jejich konkrétní roli v právním systému. Alespoň podle dalšího z členů představenstva České advokátní komory Michala Žižlavského. U advokátů podle něj jde hlavně o ochranu zájmů klienta. Advokát je podle Žižlavského klientovým alter egem, které mu umožňuje projít složitým procesem, jež nezná a musí tak vždy stát na jeho straně.

Je důležité, aby se advokáti respektovali navzájem, ale i to, aby se mezi sebou respektovaly jednotlivé právní profese, jinak může místo právního systému nastoupit hrubá síla, varoval také Žižlavský.

Státní zástupce Ondřej Štastný pak jako mluvčí Unie státních zástupců připomněl slovní válku, kterou prostřednictvím „prohlášení a protiprohlášení” vedli před několika lety právě advokáti a státní zástupci. Podle něj už jde ale o minulost: „Doufám, že v současnosti a do budoucna bude respekt převažovat.”

Jak se rozhoduje v soudním senátu?

Etické otázky ale samozřejmě neřeší jen advokáti. Intenzivně o nich debatují například i soudci. Obsáhlá diskuse bude probíhat příští týden na dalším sněmu Soudcovské unie v Táboře.

Podle prezidentky Soudcovské unie Daniely Zemanové se shromáždění bude zabývat zejména třemi okruhy této oblasti. Rozebere například etické rozměry senátního rozhodování. Tedy případů, kdy nerozhoduje samosoudce, ale na rozsudku se musí domluvit tři lidé.

Podle Zemanové je důležité probrat například související vazby a to, k jakým důsledkům mohou vést. Každý soudce totiž musí být podle prezidentky osobností s pevnými názory, tento postoj ale musí přizpůsobit pravidlům senátního rozhodování. Soudci by měli řešit například i to, jakým způsobem probíhá v senátu diskuse či zda zpravodaj poctivě referuje o dané věci.

Soudci se chtějí na nadcházejícím táborském sněmu podle Zemanové bavit také o odvolacím řízení a o tom, jaké řešení v rámci něj mají volit ve chvíli, kdy jich je možných více. Podle prezidentky Soudcovské unie je totiž nutné vybrat to, které je nejlepší pro účastníky řízení, zjednodušeně řečeno pro ty souzené. Důležitým tématem nadcházejícího táborského sněmu ale bude i vyloučení soudců, třeba kvůli podjatosti.

Právo, nebo spravedlnost?

Daniela Zemanová rovněž vyzývá k rozpohybování diskuse napříč profesemi. Na soudcovskou etiku přitom mají jasné názory třeba i advokáti. Podle již zmíněného Gerhardta Bubníka je například problém, pokud soudce nejprve napíše výrok rozsudku a až poté vymýšlí odůvodnění, může pak být totiž šroubované.

V obecnější rovině jsou právnické etické otázky ještě složitější. Podle zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislava Křečka se objevuje etický problém už ve chvíli, kdy je nutné volit mezi právem a spravedlností. Křeček se rovněž ptal na to, kde je právní jistota, pokud právo není jen textem zákona. Zatímco spravedlnost podle něj musí rozhodovat bez ohledu na své důsledky, právník by zavázané oči mít neměl.

Etická pravidla by přitom měla být právníkům napříště daleko šířeji vštěpována už při studiu. Děkan pražské právnické fakulty Jan Kuklík totiž rovněž uvedl, že v rámci nové akreditace by právě na výuku etických otázek měla škola klást do budoucna větší nároky, než je tomu v současnosti. Podle Kuklíka se tento problém nevyřeší zavedením jednoho povinného předmětu, je nutné k němu přistoupit komplexněji a do výuky zapojit i praktiky.

Protože jak děkan rovněž připomněl, společenské přijímání právníků není stále ideální a kritickou reflexi potřebuje i vlastní vnímání tohoto stavu.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud