Články odjinud

Může české vězení někoho napravit? Odpoví jihlavský festival, na kterém bude filmy hodnotit i Pavel Rychetský

Může české vězení někoho napravit? Odpoví jihlavský festival, na kterém bude filmy hodnotit i Pavel Rychetský

Příští týden začíná další ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava. Nabídne i čtyřhodinový pohled na život v teplické věznici, rozebírající náročnou životní symbiózu mezi trestanci a dozorci. Zdaleka ale nepůjde o jediný dokument s právním přesahem. Festival tradičně představí kondici základních lidských práv, například v Iluzi, která se odehrává v Budapešti. V porotě jedné ze sekcí navíc letos usedne předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.

Jednou z událostí nadcházejícího Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava bude bezesporu uvedení téměř čtyřhodinového dokumentu režiséra a scénáristy Karla Žaluda Uzamčený svět. Filmař sledoval v předchozích dvou letech život v nejmenší české vazební věznici v Teplicích a nyní nabídne svůj pohled na český vězeňský systém.

Symbióza mezi vězni a strážci

Zkoumal přitom soužití prvovězněných lidí a personálu Vězeňské služby. Fascinovalo ho i to, že se tito lidé po nějaké době mohou potkat v nikterak velkém městě a na svobodě. Nesou si přitom s sebou i různé křivdy a ponížení, mohou se vzájemně mstít.

„Hlavní motivací, proč jsem seriál dělal tak, jak jsem ho dělal, bylo dostat se co nejblíže k lidem jak na straně odsouzených, tak na straně personálu. Protože ten personál i odsouzení žijí ve velice složité symbióze, kterou lidé normálně neznají,” říkal Karel Žalud na nedávné tiskové konferenci.

Zajímalo ho, jak lidé ve vězení žijí a také to, jestli je možné v současném českém vězeňství někoho napravit: „Jestli je systém tak nastavený, aby lidé vylezli z kriminálu a nebyli horší, než když tam vlezli. Většinou to tak je, že se naučí zbytek toho, co neumějí, za těmi mřížemi.”

„Prostřednictvím lidských osudů, odehrávajících se na obou stranách mříží, zkoumá vězeňství jako něco, s čím jsme sice často mediálně konfrontováni, s čímž však většina z nás nemá žádnou osobní zkušenost. Na silných příbězích několika lidí v různých fázích výkonu trestu film představuje průřez současným systémem nápravné péče, ale také úvahy o vině, trestu, spravedlnosti a o tom, zda se člověk v soukolí represivního systému skutečně může napravit či změnit,” dočteme se pak v oficiální synopsi snímku na webu festivalu.

Příští rok film odvysílá i Česká televize, respektive v jejím podání půjde o šestidílný seriál po 40 minutách.

Šestnáctiletý recidivista v animovaném kraťasu

Uzamčený svět nebude zdaleka jediným filmem s právním přesahem a dokonce ani jediným snímkem, řešícím odnětí svobody. Dalším je australský kraťas The Holiday Inn-Side režiséra Charbyho Ibrahima.

„Formou jednoduché animace s obrysy postav a prostředí na tmavém obrazu, který evokuje noční můru, vypráví anonymní šestnáctiletý mladík, recidivista z nápravného zařízení pro mladistvé, o své kriminální minulosti, k níž vedly traumatické zkušenosti s domácím násilím v rodině,” zní jeho synopse.

Jak je to s právy v současné Budapešti?

Zájemci se mohou vypravit i na několik dokumentů, které se věnují lidským právům v obecnějším slova smyslu. Jde například o český hodinový snímek Iluze od Kateřiny Turečkové, která studovala film v Maďarsku.

„V originálním pojetí filmu jako počítačové hry předkládá autorka osobní reportáž z Budapešti, kde strávila rok na studijním pobytu. Divák pasovaný do role účastníka hry prochází několika levely, které ho uvádějí do všednodenních momentů dotýkajících se citlivých bodů současné maďarské společnosti: nahlíží hlavní město očima turisty, ale většinou je nucen se ze subjektivního pohledu maďarských občanů zamýšlet nad svobodou umění, právem na vzdělání, problematikou lékařské péče a v komplexním měřítku diskutabilní politickou situací, v níž je opakovaně skloňováno jméno maďarského premiéra Viktora Orbána,” dočteme se v synopsi.

Diváky, hledající film s právními přesahy, jistě zaujmou například i snímky Jako potrat, poprvé, který vznikl v koprodukci Hongkongu a Číny, Dobrá smrt, na němž se podílelo Slovensko, Rakousko, Česká republika a Francie, Spáchala jsem radostný hřích, natočený ve spolupráci Íránu a Velké Británie, rakouská Výběrová zbraň a Prázdné klece, na kterých spolupracovalo Norsko a Švédsko.

Reflexe právních dějin

Několik dokumentů, které budou na festivalu promítány, pak mají právně-historické přesahy a patrně se snaží i o jistou reflexi právní minulosti. Třeba pětiminutoví německo-britští Agenti útěku od Scotta Calonica: „Rekonstrukce nelegálního převozu rodičů s dítětem přes hranici z východního do západního Berlína v roce 1988. Vyprávění ve fotografiích ukazuje mrazivý příběh útěku v kufru auta a setkání s agenty východoněmecké tajné policie. Neznámý původ obrazů přidává příběhu možnost univerzálnosti i znejistění o průběhu události.”

„Když jsem dělal průzkum pro svůj první celovečerní film, narazil jsem na tyhle fotky z archivů Stasi a rozhodl jsem se, že podle nich vymyslím příběh. Když jsem poznal skutečnou totožnost těch lidí, byl jsem v šoku,” cituje pak režiséra web jihlavského festivalu.

Ukrajinský devítiminutový film Báječná léta Galiny Yarmanovy a Svitlany Shymko  si zvolil zcela jiné téma: „Ani dnes není Ukrajina příliš vstřícná ke členům LGBT komunity, natož v dobách, kdy byla součástí SSSR. Dokument podkládá archivními záběry výpovědi žen s menšinovou sexuální orientací z posledních třinácti let, čímž spojuje dvě etapy a přispívá tak k diskuzi o současném problému.”

Argentinský film Cristiny Motty, mimochodem původně vystudované právničky,  Vypařit se trvá 15 minut: „Co se stane se ženami, které záhadně zmizí? Uvidí je ještě někdy někdo? Postupují státní úřady při vyšetřování vždy tak, jak mají, nebo jsou jedinými skutečně pátrajícími pouze pozůstalí? Kompilační snímek odhaluje několik dějinných období, ve kterých se řada žen za různých okolností ztratila beze stopy.”

Jaké filmy uvidí Pavel Rychetský?

Jihlavský festival letos nabídne i sekci Svědectví o politice. V její porotě zasedne předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, který by měl na festivalu pobývat poslední říjnový víkend.

Vidět by tak měl samé zásadní filmy, například rakouský Waldheimův valčík o nacistické minulosti někdejšího prezidenta či britskou Stezku krve se záběry teroristů z Al-Káidy.

 

Články odjinud