Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Můžete na Facebooku používat slovo olympiáda? Zeptali jsme se expertů

Můžete na Facebooku používat slovo olympiáda? Zeptali jsme se expertů

Napsat na okna restaurace, že zvete návštěvníky na speciální olympijské menu spojené se sledováním hokeje, není možné jen tak. Jde totiž o reklamu, k níž musíte mít svolení. Jinak riskujete pokutu a soud. Použití olympijské symboliky jako jsou například kruhy, vlajka či emblémy, ale rovněž slov olympijský a olympiáda, má totiž přesně daná pravidla. INFO.CZ je pro vás ve spolupráci s několika odborníky na právo duševního vlastnictví u příležitosti dnešního zahájení zimních olympijských her zmapovalo.

Jako běžní fanoušci a ve svém volném čase můžete na sociálních sítích hodnotit jednotlivé sportovní výkony a použití slova olympiáda se při dodržení běžných pravidel chování nemusíte obávat. Problémy ale mohou nastat ve chvíli, kdy byste olympijskou symboliku použili v souvislosti se svým podnikáním nebo třeba i zaměstnáním. Tedy pro komerční účely.

„Základním pravidlem je, že olympijská symbolika nesmí být bez výslovného písemného svolení Mezinárodního olympijského výboru, respektive Českého olympijského výboru, užita pro obchodní, reklamní či jiné komerční účely,“ upozorňuje advokátka Denisa Assefová z mezinárodní kanceláře Schoenherr.

Vysvětluje, že olympijskou symboliku tak nelze bez předchozího svolení použít například na zboží, v obchodních názvech, v reklamě či v korporátních materiálech. Nezákonné je podle ní i vytváření neoprávněných spojení. Konkrétně by šlo například o zaplacení billboardové reklamy s gratulací olympijskému vítězi nebo o reklamu na zboží s vyobrazením pěti kruhů či slovním spojením obsahujícím slova „olympiáda“ či „olympijský“.

Například takovýto firemní facebookový status už může být problematický:  „Všichni v naší firmě sledují olympiádu a fandí českým hokejistům.“

Advokát Jiří Matzner přidává další souvislost, za neoprávněné užívání olympijských symbolik se totiž považuje také pouhé jejich napodobování. I to tak může přinést podobné problémy jako zneužití těch pravých, spojené zejména s finančními sankcemi.

„Jednou z povinností Českého olympijského výboru je zabránit vědomému i nevědomému zneužívání olympijské symboliky, aby nedocházelo ke znehodnocení exkluzivního práva oficiálních partnerů. Primárním cílem ochrany není bránit fanouškovství, ale předcházet a postihovat neoprávněné komerční využití,“ vysvětluje Matzner.

„Český olympijský výbor monitoruje užití olympijských symbolik. V případě zjištění neoprávněného užití je v prvé řadě požadováno okamžité zastavení takových aktivit. Za neoprávněné užívání se může Český olympijský výbor nebo oprávněná osoba také domáhat náhrady škody způsobené neoprávněným užíváním olympijských symbolik,“ dodává Matzner.

Omezeni jsou i sami sportovci

Základní pravidla vycházejí ze zákona o ochraně olympijských symbolik, důležitý je v této souvislosti ale rovněž zákon o ochranných známkách a samozřejmě občanský zákoník. Tato omezení pak samozřejmě v plné šíři nedopadají na již zmíněné oficiální partnery, mezi něž patří například Coca-Cola. Problém není ani se zpravodajstvím z olympijských her a se zveřejňováním fotografií sdělovacími prostředky, i pro ně totiž platí jiná pravidla.

Naopak omezeni jsou v tomto ohledu sami sportovci. „Důležité je také pravidlo, že bez souhlasu výkonného výboru Mezinárodního olympijského výboru nesmí žádný závodník, trenér, instruktor ani funkcionář na olympijských hrách dovolit, aby po dobu trvání olympijských her jeho osoba, jméno, vyobrazení nebo sportovní výkony byly využívány k reklamním účelům,“ říká Denisa Assefová. I pro další lidi, pohybující se například v olympijské vesnici, platí přísná pravidla: „Video a audio mohou akreditované osoby pořizovat na sportovištích i v olympijské vesnici pouze pro vlastní potřebu a není je možné zveřejňovat, a to kvůli ochraně držitelů vysílacích práv.“

Znalost právní úpravy týkající se olympijské symboliky přitom podle Assefové není velká: „Spíše panuje povědomí o tom, že olympiáda je 'všech' a podporovat či 'využívat' ji může každý.“ Opak je však pravdou a vzhledem k malé informovanosti veřejnosti je nutná neustálá osvěta. Ke cti Českého olympijského výboru pak slouží to, že se většinu případů snaží řešit smírně a že přísné sankce nepřicházejí automaticky.

Budvar v problémech kvůli olympiádě

Řada souvislostí je přitom značně nejasných a zda k porušení práv k olympijským symbolikám skutečně došlo, mohou rozhodnout až soudy. Patrně nejzajímavější spor začal před dvanácti lety. Skončil tím, že Budějovický Budvar musel zaplatit Českému olympijskému výboru před dva miliony korun.

Nejednoznačný vývoj tohoto případu popisuje Denisa Assefová: „Budvar ve své reklamě během zimních olympijských her v Turíně použil slovo 'hokejiáda'. Spor řešily již v roce 2006 tři nezávislé orgány - Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Rada pro reklamu a Živnostenský odbor Krajského úřadu v Českých Budějovicích. Všechny tyto instituce rozhodly, že reklamní kampaň 'Hokejiáda' neporušila zákon ani jiné předpisy. Nicméně Vrchní soud v Praze porušení zákona v použití slova 'hokejiáda' v reklamě spatřil, jelikož jde o slovo podobné slovu 'olympiáda', což dle jeho názoru naplnilo znaky nekalé soutěže.“

V případech, kdy nedojde k dohodě na vyřešení situace, ale o celé věci musí rozhodnout soud, je přitom ve hře vedle pokuty například i povinnost zničit všechny vytištěné materiály, které olympijský symbol obsahují. Zneužití olympiády se tak může zbytečně prodražit.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 4597, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4393, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);