Můžou za všechny problémy soudci? Kauza H-System a obecně oblíbené omyly pohledem Daniely Kovářové | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Můžou za všechny problémy soudci? Kauza H-System a obecně oblíbené omyly pohledem Daniely Kovářové

Můžou za všechny problémy soudci? Kauza H-System a obecně oblíbené omyly pohledem Daniely Kovářové
 

Vážení posluchači, diváci, čtenáři, followeři a další pozorní sledovatelé všech sociálních sítí, stále častěji nám posíláte dotazy z justiční problematiky. V posledních dnech jsme obdrželi celou smršť dotazů k problematice H-Systemu a podobných déle trvajících soudních sporů. Proto jsme se rozhodli v naší rubrice nazvané JOOOO (Justiční opravník obecně oblíbených omylů), že se dnes podíváme na tři nejrozšířenější omyly a vysvětlíme si jejich důvody.

Omyl první

Soudci si píšou právo sami pro sebe.

Jde o omyl veskrze rozšířený po vlastech českých z důvodů pochopitelné neinformovanosti laické veřejnosti o procesech, kterými vlastně dnes právo vzniká. Milí přátelé, soudci skutečně právo netvoří. Většina práva dnes vzniká mimo naši otčinu, protože k nám přichází z Evropské unie a našim poslancům nezbývá nic jiného než evropskou legislativou přijmout, harmonizovat, implementovat, akceptovat, či co se s ní vlastně u všech všudy děje. Pokud už právo vzniká v našich vlastech českých, pak ho vymýšlejí na ministerstvech rozličná legislativní oddělení, tedy tvoří ho jednotliví odborní referenti, vedoucí odborů a externí konzultanti, popřípadě se rodí v hlavách poslanců nebo senátorů. Nemalý vliv na novely stávajících předpisů mají různá lobbistická seskupení, aktivisté, bojovníci proti bezpráví a za světlé zítřky a vůbec zájmové skupiny někdy vybubnovávané po nárožích, jindy však obtížně rozpoznatelné, nicméně justiční složky to k údivu neinformovaných vskutku nejsou.

Kdysi dávno, když ještě soudci mohli jakožto stážisté působit na ministerstvech (zejména těch, která souvisejí se spravedlností), se skutečně čas od času k sepsání nějaké té či oné právní normy nachomýtli, ale dnes už je podobné jednání vysoce nepravděpodobné. Právo prostě vzniká někde jinde. Pokud se vám právní normy nelíbí, musíte si stěžovat někde jinde. Soudce z vašich stížností proto laskavě vynechte.

Omyl druhý

Nyní se podíváme na druhý omyl, mezi laickou veřejností taktéž velmi rozšířený. Jde o naivní, leč pochopitelný vnitřní vztah vnějšího pozorovatele k rozsudku a o vnitřní uspokojení, jež v dřívějších dobách pudilo veřejnost, aby s lačným pohledem sledovala bičování a popravy na náměstí. Veřejnost by se ráda vnitřně ztotožnila se soudním rozhodnutím, a tak svým „hlasem lidu“ hodnotí kvalitu soudních rozhodnutí. Pokud se však ona amébní veřejnost se závěrem soudního procesu neztotožní, nepovažuje soudní řízení a jeho výsledek za spravedlivý. Druhý omyl veřejnosti tedy zní takto:

Rozsudky mají být spravedlivé. Když se veřejnosti nelíbí, měla by mít možnost soudce odvolat a věc přidělit někomu jinému, kdo je schopen spravedlivé rozhodnutí vydat.

Inu, volání po spravedlnosti soudních rozhodnutí je pochopitelné a nejspíš kdysi dávno stálo za zřízením prvních soudců. Kdo však volá po spravedlivém rozhodnutí, jen přiznává nepochopení systému českého práva. U nás justice primárně musí soudit podle práva. A jak jsme uvedli v odpovědi na první obecně oblíbený omyl, soudci sami právo nevytvářejí, jen podle něho na jeho základě rozhodují. Právo je ovšem stále složitější a je ho stále více, ba dnes už tolik, že ho nikdo v našem malém státě není schopen ani přečíst, tím méně znát či dodržovat. Soudní rozhodování není primitivní volbou mezi dobrem a zlem, ani pohádkou s dobrým koncem, ale mnohem častěji volbou mezi dvěma právními principy, mezi několika právními normami, mezi odlišnými právními úpravami a vyvažováním jednotlivých principů a institutů.

Pro média či prostou veřejnost je jednoduché si mezi účastníky vybrat a jednomu z nich projevit přízeň, protože veřejnost je binární a černobílá, soudy to však mají mnohem složitější. Na právo se nemohou vykašlat, naopak se v něm musí vyznat, musí každé rozhodnutí vyargumentovat, a navíc jeho odůvodnění zpracovat tak, aby obstálo při zkoumání odvolacím či dovolacím soudem, ba leckdy dokonce i Ústavním soudem. A protože nikdo neprohrává rád a jen málokdo si chce jít na několik měsíců či let do chládku odpočinout od starostí zdejšího světa, je pravidlem, že se nespokojený odvolává, využívá všech právních kliček a snaží se dosáhnout změny rozhodnutí, které je pro něho nepříznivé.

Právo a spravedlnost si také jen obtížně porozumí jazykově, protože spravedlnost je pojmem morálky a v právu ji přesně vyjádřenu nenajdeme. Ne všechny křivdy lze právem napravit, ne všechny životní kopance lze vyléčit soudním rozhodnutím. Škoda, že tato krutá pravda je neprodejná, nepochopitelná, a proto pro mnohé nepřijatelná a leckde neoblíbená.

Omyl třetí

Stále platí, že normální je se nesoudit. Třetím nejčastějším omylem je však tvrzení, podle něhož se běžné soudní řízení táhne roky a proti každému rozhodnutí se lze donekonečna odvolávat. Co na tom, že podle statistik trvá průměrné soudní řízení něco přes rok a odvolává se jen třetina nespokojených účastníků? Tisíckrát to můžete vyvěsit na webové stránky, takovou informaci takřka nikdo nepřevezme, nesdělí, nešíří a neuveřejní. Třetí omyl tak souvisí s přesvědčením veřejnosti o nepřijatelné délce soudních řízení. Dal by se formulovat třeba takto:

Soudci můžou za průtahy v řízení, resp. soudy se táhnout tak dlouho právě kvůli nim.

Nic ovšem není pravdě vzdálenější. Většina soudců by ráda věc skončila při prvním jednání, přesně jak jim nařizují procesní předpisy, tedy jízdní řády, jež soudní řízení pohánějí vpřed. Bohužel proces sám je rok od roku komplikovanější, za což mohou týmy právníků, jež v minulosti učinily cosi jednoduchého mnohonásobně složitější (čímž se oklikou vracíme na počátek všeho, a tedy i k vysvětlení, kdo vlastně tvoří právo).

Takže si to ještě jednou zopakujme: právo je složité, nesrozumitelné a zapeklité; kdo prohrál, zkouší se bránit všemi nástroji, které jsou k dispozici, a za využití práva nelze nikoho potrestat. Složité právo umožňuje mnohé odlišné výklady, názory, pohledy a uchopení. Spisy jsou stále obsáhlejší a každý z účastníků má právo se s nimi dopodrobna seznámit, aby mohl své námitky ještě přesněji, složitěji a na mnoha stránkách odůvodňovat. Veřejnost, poškození, Evropský soud pro lidská práva, aktivisté o zákony zajisté mohou požadovat, aby průtahy v soudním řízení zaplatil z našich daní stát, nicméně na soudce svádět průtahy je poněkud nespravedlivé. Povětšinou za ně stejným dílem totiž mohou též sami účastníci, kteří se opakovaně omlouvají či odvolávají, aby zvrátili pro ne nevýhodný verdikt.

Nechceme házet soudce do jednoho pytle, to bychom smetli na hromadu všechny ty nejlepší, zlatý střed i občasného ledabylce, který se vždycky najde v každém lidském povolání, nicméně leckdy se nám zdá, že si jej psi, co venku štěkají, vybrali za obětního beránka. Soudci jsou jednou ze tří složek státní moci, a protože se nešikují davy ochránců na jejich obhajobu, ba ani ti, co by se z principu měli brát za jejich práva, rozhodla se naše redakce poskytnout výše uvedená vysvětlení. V naší popularizační činnosti prostřednictvím rubriky JOOOO (Justiční opravník obecně oblíbených omylů) budeme v nejbližší době intenzivně pokračovat. Obáváme se totiž, že navzdory našemu nasazení bude příležitostí k opravování oblíbených justičních omylů stále dost.

 

Poznámka: V období vypjatého pronásledování každé špetky plagiátorství otevřeně přiznáváme inspiraci Ludvíkem Součkem a jeho Obrazovým opravníkem obecně oblíbených omylů, který v roce 1981 vydalo nakladatelství Práce.


JUDr. Daniela Kovářová je pražská advokátka specializující se na právo rodiny, prezidentka Unie rodinných advokátů, předsedkyně redakční rady Rodinných listů, spisovatelka a bývalá ministryně spravedlnosti. Vyučuje na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha a spolupořádá a moderuje akce Stálé konference českého práva.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.