Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Můžou za všechny problémy soudci? Kauza H-System a obecně oblíbené omyly pohledem Daniely Kovářové

Můžou za všechny problémy soudci? Kauza H-System a obecně oblíbené omyly pohledem Daniely Kovářové
 

Vážení posluchači, diváci, čtenáři, followeři a další pozorní sledovatelé všech sociálních sítí, stále častěji nám posíláte dotazy z justiční problematiky. V posledních dnech jsme obdrželi celou smršť dotazů k problematice H-Systemu a podobných déle trvajících soudních sporů. Proto jsme se rozhodli v naší rubrice nazvané JOOOO (Justiční opravník obecně oblíbených omylů), že se dnes podíváme na tři nejrozšířenější omyly a vysvětlíme si jejich důvody.

Omyl první

Soudci si píšou právo sami pro sebe.

Jde o omyl veskrze rozšířený po vlastech českých z důvodů pochopitelné neinformovanosti laické veřejnosti o procesech, kterými vlastně dnes právo vzniká. Milí přátelé, soudci skutečně právo netvoří. Většina práva dnes vzniká mimo naši otčinu, protože k nám přichází z Evropské unie a našim poslancům nezbývá nic jiného než evropskou legislativou přijmout, harmonizovat, implementovat, akceptovat, či co se s ní vlastně u všech všudy děje. Pokud už právo vzniká v našich vlastech českých, pak ho vymýšlejí na ministerstvech rozličná legislativní oddělení, tedy tvoří ho jednotliví odborní referenti, vedoucí odborů a externí konzultanti, popřípadě se rodí v hlavách poslanců nebo senátorů. Nemalý vliv na novely stávajících předpisů mají různá lobbistická seskupení, aktivisté, bojovníci proti bezpráví a za světlé zítřky a vůbec zájmové skupiny někdy vybubnovávané po nárožích, jindy však obtížně rozpoznatelné, nicméně justiční složky to k údivu neinformovaných vskutku nejsou.

Kdysi dávno, když ještě soudci mohli jakožto stážisté působit na ministerstvech (zejména těch, která souvisejí se spravedlností), se skutečně čas od času k sepsání nějaké té či oné právní normy nachomýtli, ale dnes už je podobné jednání vysoce nepravděpodobné. Právo prostě vzniká někde jinde. Pokud se vám právní normy nelíbí, musíte si stěžovat někde jinde. Soudce z vašich stížností proto laskavě vynechte.

Omyl druhý

Nyní se podíváme na druhý omyl, mezi laickou veřejností taktéž velmi rozšířený. Jde o naivní, leč pochopitelný vnitřní vztah vnějšího pozorovatele k rozsudku a o vnitřní uspokojení, jež v dřívějších dobách pudilo veřejnost, aby s lačným pohledem sledovala bičování a popravy na náměstí. Veřejnost by se ráda vnitřně ztotožnila se soudním rozhodnutím, a tak svým „hlasem lidu“ hodnotí kvalitu soudních rozhodnutí. Pokud se však ona amébní veřejnost se závěrem soudního procesu neztotožní, nepovažuje soudní řízení a jeho výsledek za spravedlivý. Druhý omyl veřejnosti tedy zní takto:

Rozsudky mají být spravedlivé. Když se veřejnosti nelíbí, měla by mít možnost soudce odvolat a věc přidělit někomu jinému, kdo je schopen spravedlivé rozhodnutí vydat.

Inu, volání po spravedlnosti soudních rozhodnutí je pochopitelné a nejspíš kdysi dávno stálo za zřízením prvních soudců. Kdo však volá po spravedlivém rozhodnutí, jen přiznává nepochopení systému českého práva. U nás justice primárně musí soudit podle práva. A jak jsme uvedli v odpovědi na první obecně oblíbený omyl, soudci sami právo nevytvářejí, jen podle něho na jeho základě rozhodují. Právo je ovšem stále složitější a je ho stále více, ba dnes už tolik, že ho nikdo v našem malém státě není schopen ani přečíst, tím méně znát či dodržovat. Soudní rozhodování není primitivní volbou mezi dobrem a zlem, ani pohádkou s dobrým koncem, ale mnohem častěji volbou mezi dvěma právními principy, mezi několika právními normami, mezi odlišnými právními úpravami a vyvažováním jednotlivých principů a institutů.

Pro média či prostou veřejnost je jednoduché si mezi účastníky vybrat a jednomu z nich projevit přízeň, protože veřejnost je binární a černobílá, soudy to však mají mnohem složitější. Na právo se nemohou vykašlat, naopak se v něm musí vyznat, musí každé rozhodnutí vyargumentovat, a navíc jeho odůvodnění zpracovat tak, aby obstálo při zkoumání odvolacím či dovolacím soudem, ba leckdy dokonce i Ústavním soudem. A protože nikdo neprohrává rád a jen málokdo si chce jít na několik měsíců či let do chládku odpočinout od starostí zdejšího světa, je pravidlem, že se nespokojený odvolává, využívá všech právních kliček a snaží se dosáhnout změny rozhodnutí, které je pro něho nepříznivé.

Právo a spravedlnost si také jen obtížně porozumí jazykově, protože spravedlnost je pojmem morálky a v právu ji přesně vyjádřenu nenajdeme. Ne všechny křivdy lze právem napravit, ne všechny životní kopance lze vyléčit soudním rozhodnutím. Škoda, že tato krutá pravda je neprodejná, nepochopitelná, a proto pro mnohé nepřijatelná a leckde neoblíbená.

Omyl třetí

Stále platí, že normální je se nesoudit. Třetím nejčastějším omylem je však tvrzení, podle něhož se běžné soudní řízení táhne roky a proti každému rozhodnutí se lze donekonečna odvolávat. Co na tom, že podle statistik trvá průměrné soudní řízení něco přes rok a odvolává se jen třetina nespokojených účastníků? Tisíckrát to můžete vyvěsit na webové stránky, takovou informaci takřka nikdo nepřevezme, nesdělí, nešíří a neuveřejní. Třetí omyl tak souvisí s přesvědčením veřejnosti o nepřijatelné délce soudních řízení. Dal by se formulovat třeba takto:

Soudci můžou za průtahy v řízení, resp. soudy se táhnout tak dlouho právě kvůli nim.

Nic ovšem není pravdě vzdálenější. Většina soudců by ráda věc skončila při prvním jednání, přesně jak jim nařizují procesní předpisy, tedy jízdní řády, jež soudní řízení pohánějí vpřed. Bohužel proces sám je rok od roku komplikovanější, za což mohou týmy právníků, jež v minulosti učinily cosi jednoduchého mnohonásobně složitější (čímž se oklikou vracíme na počátek všeho, a tedy i k vysvětlení, kdo vlastně tvoří právo).

Takže si to ještě jednou zopakujme: právo je složité, nesrozumitelné a zapeklité; kdo prohrál, zkouší se bránit všemi nástroji, které jsou k dispozici, a za využití práva nelze nikoho potrestat. Složité právo umožňuje mnohé odlišné výklady, názory, pohledy a uchopení. Spisy jsou stále obsáhlejší a každý z účastníků má právo se s nimi dopodrobna seznámit, aby mohl své námitky ještě přesněji, složitěji a na mnoha stránkách odůvodňovat. Veřejnost, poškození, Evropský soud pro lidská práva, aktivisté o zákony zajisté mohou požadovat, aby průtahy v soudním řízení zaplatil z našich daní stát, nicméně na soudce svádět průtahy je poněkud nespravedlivé. Povětšinou za ně stejným dílem totiž mohou též sami účastníci, kteří se opakovaně omlouvají či odvolávají, aby zvrátili pro ne nevýhodný verdikt.

Nechceme házet soudce do jednoho pytle, to bychom smetli na hromadu všechny ty nejlepší, zlatý střed i občasného ledabylce, který se vždycky najde v každém lidském povolání, nicméně leckdy se nám zdá, že si jej psi, co venku štěkají, vybrali za obětního beránka. Soudci jsou jednou ze tří složek státní moci, a protože se nešikují davy ochránců na jejich obhajobu, ba ani ti, co by se z principu měli brát za jejich práva, rozhodla se naše redakce poskytnout výše uvedená vysvětlení. V naší popularizační činnosti prostřednictvím rubriky JOOOO (Justiční opravník obecně oblíbených omylů) budeme v nejbližší době intenzivně pokračovat. Obáváme se totiž, že navzdory našemu nasazení bude příležitostí k opravování oblíbených justičních omylů stále dost.

 

Poznámka: V období vypjatého pronásledování každé špetky plagiátorství otevřeně přiznáváme inspiraci Ludvíkem Součkem a jeho Obrazovým opravníkem obecně oblíbených omylů, který v roce 1981 vydalo nakladatelství Práce.


JUDr. Daniela Kovářová je pražská advokátka specializující se na právo rodiny, prezidentka Unie rodinných advokátů, předsedkyně redakční rady Rodinných listů, spisovatelka a bývalá ministryně spravedlnosti. Vyučuje na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha a spolupořádá a moderuje akce Stálé konference českého práva.

 

Většinu velkých měst získalo ANO, neovládlo ale Prahu. Významně ztratila ČSSD

Hnutí ANO získalo v letošních komunálních volbách nejvíce velkých měst. Ztratilo ale Prahu, kde vyhrála ODS před Piráty, ANO tam skončilo páté. V Brně, Ostravě a řadě dalších měst však zvítězilo. Významné ztráty zaznamenala sociální demokracie. V celé republice pak tradičně nejvíce zastupitelských křesel získala nejrůznější místní sdružení nezávislých kandidátů. Volební účast se pohybovala mírně nad 47 procenty, což je zhruba o tři procentní body víc než v roce 2014. Vyplývá to z údajů na volebním serveru.

Občanští demokraté sice v Praze vyhráli, ale mohou i tak skončit v opozici. O koalici chtějí totiž další subjekty, jež v hlavním městě uspěly - hnutí Praha Sobě a Spojené síly pro Prahu (TOP 09, STAN a KDU-ČSL) - jednat s Piráty. Do pražského zastupitelstva se poprvé od roku 1990 nedostanou zástupci ČSSD a KSČM. Sociální demokraté nebudou poprvé od roku 1990 ani v zastupitelstvech některých dalších měst, kde dosud měli vliv na chod radnic. Platí to například pro Hradec Králové, Ústí nad Labem a Zlín.

ODS, která v Praze vyhrála komunální volby, získala v 65členném zastupitelstvu 14 mandátů. Druzí Piráti mají 13 mandátů stejně jako třetí Praha Sobě a čtvrtá koalice TOP 09 a STAN. Hnutí ANO, jež mělo v minulém období primátorku, v Praze skončilo na pátém místě. Bude mít 12 křesel.

Volby

V Brně vyhrálo hnutí ANO s 23,03 procenta voličů a v pětapadesátičlenném zastupitelstvu získalo 18 mandátů. Na druhém místě skončila ODS s podporou Svobodných s výsledkem 18,55 procenta, což znamená zisk 14 mandátů. Primátor a lídr ANO Petr Vokřál jednal už s jedničkou ODS Markétou Vaňkovou. Ani jeden spolupráci nevyloučil, ale ani ji nepotvrdil.

V Ostravě vyhrálo ANO s velkým náskokem. Získalo 32,72 procenta hlasů a 21 mandátů v zastupitelstvu, které má 55 členů. Na druhém místě skončilo hnutí Ostravak, volilo ho 11,49 procenta lidí a má sedm mandátů. Ostravský primátor a lídr vítězného hnutí ANO Tomáš Macura už před volbami tvrdil, že by uvítal pokračování nynější koalice s hnutím Ostravak, ODS a lidovci. Dnes ČTK řekl, že to platí.

ANO zvítězilo ve valné většině krajských měst, na prvním místě skončilo také v Plzni, Olomouci, Jihlavě, Hradci Králové, Karlových Varech, Ústí nad Labem, Pardubicích, Českých Budějovicích a Zlíně. V Liberci skončilo ANO druhé, vyhráli tam Starostové pro Liberecký kraj.

Link

Z dalších statutárních měst zvítězila například v Karviné a ve Frýdku-Místku ČSSD. V Třinci vyhrálo sdružení Osobnosti pro Třinec, v Kladně Volba pro Kladno a v Mostě hnutí ProMOST. Občanští demokraté zvítězili v Jablonci nad Nisou, Mladé Boleslavi a Teplicích. ANO vyhrálo v Chomutově, Přerově, Prostějově, Havířově, Děčíně a Opavě.

Drahoš a Čunek se můžou smát, o Senát zápolí ODS s ANO. Rath s Paroubkem propadli>>>

Premiér a předseda ANO Andrej Babiš označil výsledky v krajských a okresních městech za úspěch. ANO podle něj mění Česko k lepšímu. Pražský výsledek předseda ANO a premiér považuje za důsledek toho, jaké bylo působení zástupců hnutí v hlavním městě v uplynulých čtyřech letech. Neočekává, že by výsledek voleb ovlivnil fungování koaliční menšinové vlády ANO a ČSSD.

Podle předsedy ODS Petra Fialy občanští demokraté ve volbách jasně posílili a ukazuje se, že strana jde krok po kroku správným směrem. V příštích volbách do Poslanecké sněmovny by podle něj měla ODS bojovat o směřování Česka proti "levicovému hnutí ANO". Babiš předtím při hodnocení voleb levicovou orientaci svého hnutí odmítl a Fialu kvůli podobným vyjádřením kritizoval.

Link

Předseda ČSSD Jan Hamáček bere výsledek voleb jako signál, že se sociální demokracie už odrazila ode dna, na které dopadla v loňských sněmovních volbách. Úspěchy se dostavily tam, kde je strana konsolidovaná, řekl. Vyzdvihl výsledky v Karviné, Frýdku-Místku či Náchodě, naopak pro velká města chce hledat nová témata, za vhodné považuje dostupné bydlení.

Volby se podle komisí obešly bez větších problémů. V Ústeckém kraji ale policie přijala několik podnětů kvůli podezření z možného pokusu o ovlivnění voleb, všemi se zabývá. Kriminalisté zasahovali ve volebních místnostech v Ústí nad Labem a Bílině na Teplicku, podrobnosti ale zatím policie sdělovat nebude.

Sto třicet mega v hajzlu a Prahu nemáme. Komentář čtěte zde>>>

Po volbách už padají hlavy. Rezignovat se chystá místopředseda ČSSD Foldyna>>>

-1