Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Na Hawkingovo myšlení právo nestačilo. Ale mělo by se připravit na Marťany? Komentář Karla Havlíčka

Na Hawkingovo myšlení právo nestačilo. Ale mělo by se připravit na Marťany? Komentář Karla Havlíčka

Zdálo by se, že o právu máme přinejmenším v určitých ohledech docela jasno. V dnešním pojetí právního řádu sice často nevíme, jak rozumět tomu či onomu ustanovení, ale nějak si s tím poradíme – když ne sami, máme tu přece soud, a protože odedávna platí zásada iura novit curia (soud zná právo), lze se vždy někam obrátit. Jiná věc samozřejmě je, jestli mohou být všichni spokojeni.

To tedy rozhodně ne, řeknete si nejspíš. A budete mít naprostou pravdu. Když se dva přou a soud dá za pravdu jedné straně, bývá ta druhá spokojena jen zřídkakdy. Když soud udělí trest, výjimečně se stane, že ho potrestaný odmění vděkem za spravedlivou sankci: jednak rád trestán je snad jen masochista a flagelant, hlavně ale spravedlnost vidí každý ze svého úhlu pohledu.

Povšimněme si ale nových – či alespoň téměř nových – trendů, k nimž patří mimo jiné představa o tom, komu patří práva. Mimochodem: je velmi příznačné, že frekvence sesterské otázky – komu patří povinnosti – se sice zdánlivě nabízí jako samozřejmá, ale v soudobé společnosti má máloco v realitě k samozřejmosti tak daleko jako úvahy o povinnostech. Společnost zapomněla, že právo je párová disciplína, že bez odpovídající povinnosti právo neexistuje a z podstaty věci ani existovat nemůže.

Stojíme ovšem i před jinými otázkami. Jedna z nich, která nás čeká spíš dříve než později, je vyřešit záležitost subjektivních práv umělé inteligence. Dnes jeden z mediálních hitů. Už došlo i na nejhorší. „Tragická nehoda, která se v noci na pondělí stala v Arizoně, může ovlivnit miliardový byznys a výrazně zkomplikovat nebo zpomalit vyjednávání s úřady a regulátory o povolení testování samořiditelných aut,“ hlásí 20. března webový portál TN CZ i mnohé jiné zdroje. Americký senátor Markey k tomu podotýká: „Nehoda podtrhuje, proč musíme být mimořádně opatrní při testování a nasazování autonomních vozidel na veřejných komunikacích.

Na Novinkách.cz jsem si zase před několika týdny přečetl, že Stephen Hawking vyslovil obavu, že „umělá inteligence může zcela nahradit lidskou rasu. (…) lidé dokážou vytvořit počítačové viry, které se samy vylepšují a množí (...) půjde o novou formu života, jež lidstvo předčí.“ Odkazuje se tu na The Independent a úřad, který byl vytvořen, abychom netápali, co je pravda a co ne, nevystartoval se žádným dementi, takže to beru jako jistou věc. Nedá velkou práci představit si (nejspíš podle nějakého filmu) humanoidního robota a ptát se, jaká bude mít práva – ostatně si to tím zjednodušujeme a dáváme zapravdu hollywoodským mágům, že vrtěti psem je činnost, v níž se zdokonalujeme se zvláštním zaujetím v mnoha ohledech. Proč tedy ne právě v krocích k sebedestrukci lidstva? Přirozeně se nebudeme tázat, jestli humanoid bude mít také povinnosti. Na ty se už neptáme ani ve společnosti, takže kvůli počítačové inteligenci si tu starost jistě také dělat nebudeme.

K Hawkingovi nepochybně vzhlížíme a celý svět želí jeho odchodu. Takové osobnosti se skutečně nerodí každý den. Nevím sice, zda žijeme právě v době, která by byla hlubokou úctou ke géniům typická (dost by mě to udivilo, i když připouštím, že někdo poučenější by genialitu v postpravdě, jež od základu toho pojmu pravdou není, mohl najít a vysvětlit mi, v čem jsem byl tak nechápavý), avšak i kdybychom to připustili, museli bychom dojít k zásadnímu „ale“.

Je-li před námi nějaký hawkingovský konec lidské rasy spočívající v tom, že nás převálcují počítače, které něco naučíme snad dokonaleji, než jsme původně měli v úmyslu, nemá smysl uvažovat v dimenzích práva. Je velmi pravděpodobné, že umělá inteligence dosahující takových kvalit, že bude schopna sama se učit (dokonce snad i cítit smutek, radost, lásku, přátelství, nenávist – vyberte si libovolně, ani jeden z těch citů to ve skutečnosti nebude, ale může se mu to setsakra podobat), jednou vznikne.

Dojde-li k tomu, nepřekvapí, že může lidstvo skutečně předstihnout a třeba i zničit. Bude však toliko existovat, nikoliv žít. Bude existovat podle nějakého sofistikovaného normativního systému, který si ostatně nakonec sama vytvoří. Nebude to však právo, jež je výlučně lidským plodem, se společenským člověkem se zrodilo a s ním také jednou zanikne. Nápady o subjektivních právech a povinnostech umělé inteligence či jejich nositelů jsou tím definitivně limitovány.

Zelený mužíček. Inu, přiznávám, že na jednu stranu bych se s ním za života ještě rád potkal. Těžce jsem se smiřoval s tím, že Marťan to asi nebude, a ten nepatrný kousíček vesmírné lidské touhy, který připadl zrovna na mne, trochu pobrekává, že setkání s mimogalaktickými fešáky jsem nejspíš propásl hned jako nasciturus. Pokud tu byli při Enochově nanebevzetí, bylo to na mě příliš brzy, a mám jakýsi nutkavý pocit přiznat si, že až přiletí příště (jak vůbec víme, že budou létat?), už tady zase já nebudu.

Z hlediska právního však v tom žádný problém není. Marťan (který nebude Marťan, ale říkejme mu tak) nebude mít žádná práva a žádné povinnosti, neponese žádnou právní odpovědnost. To my, lidé, proti bytostem vzdáleného vesmíru sto let za opicemi, jedině my budeme mít i vůči Marťanovi práva a povinnosti. To my, lidé, poneseme právní odpovědnost. Můžeme být pochopitelně poněkud nervózní z toho, že nemáme ani ponětí, zda plazmatická bublina s anténkou, šedesáti tykadly a šesterým pohlavím, z nichž ani jedno nebude ženské či mužské, bude něco takového respektovat. Ale to je přibližně všechno, co si s tím můžeme počít.

Víra v právo stojí v základech uvažování o moderně uspořádané společnosti. Říká se jí právní stát a je vertikálním kmenem, kolem kterého se rozvíjí, bují, odumírá, kvete i chřadne lidstvo organizované v jakékoliv formě státu. Víra v právo spočívá v přesvědčení, že tento nejsofistikovanější normativní systém dokáže uspořádat lidské vztahy (alespoň nakonec) tak, aby zavládl společenský mír. Víra v právo předpokládá vládu práva a závisí na ní.

Nelze však zaměňovat víru v právo a právní pověry, z nichž nejničivější dopad má ta, která soudí, že právo je samospasitelné, že jím lze vše řídit a zařídit. Ó nikoliv. Tak to – možná bohužel – není, jakkoliv se nám to mnozí snaží namluvit. Svět nelze zlepšit, usmířit, nějak geniálně zregulovat ke všeobecnému blahu tím, že právem upravíme, co nás napadne.

Autor je zakladatel Stálé konference českého práva, nakladatelem právnické literatury a zabývá se filozofií státu a práva.

 

Kdo je Andrej Babiš mladší? Bývalý pilot, který se přes únos na Krym dostal až do Švýcarska

Kolem osoby Andreje Babiše juniora a jeho údajného únosu na Krym se zatím objevuje více otázek než odpovědí. Informací o synovi českého premiéra a šéfa hnutí ANO ve veřejném prostoru příliš není. Projděte si alespoň základní údaje o jeho životě.

Podle reportáže novinářů ze Seznam Zpráv, kteří s Babišem mladším osobně mluvili, žije dnes politikův syn ve Švýcarsku a drží místní občanství. Před několika měsíci se ocitl podle svých slov nedobrovolně na Krymu, kam ho měl odvést spolupracovník premiéra Babiše Petr Protopopov. Podle Babiše mladšího chtěl premiér, aby jeho syn po zahájení trestního stíhání v kauze Čapí hnízdo zmizel.

Link

Dita Protopopová a její posudek

Šéf hnutí ANO tvrdí, že je jeho syn „psychicky nemocný, bere léky, musí být pod dohledem a žije s matkou ve Švýcarsku“. Na záběrech Seznam Zpráv je opravdu vidět i někdejší Babišova manželka.

Situace ohledně psychického stavu Babiše mladšího ale není úplně jasná. „Posudek“ před časem sepsala lékařka Dita Prototopopová, která za hnutí ANO kandidovala v Praze 8.

5350772:article:true:true:true

Bývalý pilot, který náhle psychicky onemocněl

Podle iRozhlas.cz policisté hodnotí „výmluvu“ Babiše mladšího na zdravotní stav jako účelovou a obstrukční. Odkazují se přitom na to, že ještě nedávno vykonával profesi pilota civilního dopravního letadla Boeing 737. Podle iRozhlas.cz si policisté tento fakt ověřili u Úřadu civilního letectví.

Babiš mladší létal pro společnost Travel Service, z níž měl být podle zpráv médií – například týdeníku Aha! - vyhozen.

Z médií lze ještě vyčíst, že si Babiš junior před několika lety pořídil dům na kraji Prahy za necelých třináct milionů korun. Konkrétně šlo o vilu v pražských Ďáblicích.Link

Nemocná má být údajně i sestra Adriana Bobeková

Prvorozený syn šéfa hnutí ANO se narodil v roce 1983 politikově první manželce Beatě, rozené Adamovičové. Pár má společně ještě dceru Adrianu. Se svou současnou manželkou Monikou má premiér další dvě děti: dceru Vivien a syna Frederika.

Babiš junior i jeho starší sestra figurují ve vyšetřování kauzy Čapí hnízdo. Andrej Babiš v pondělí zopakoval, že psychickými problémy trpí i jeho dcera Adriana Bobeková, konkrétně má jít v jejím případě o bipolární poruchu.

Andrej Babiš mladší: Můj otec chtěl, abych zmizel. Kvůli Čapímu hnízdu mě drželi na Krymu>>>

ONLINE Syn i dcera jsou nemocní, brání se Babiš. Kvůli Čapímu hnízdu chtějí jeho demisi. Sledujte zde>>>

37867