Nadávali jste Židům? Za trest se dívejte na děsivé záběry z koncentračních táborů a čtěte Lustiga | info.cz

Články odjinud

Nadávali jste Židům? Za trest se dívejte na děsivé záběry z koncentračních táborů a čtěte Lustiga

11. DÍL SERIÁLU TRESTY BUDOUCNOSTI | Vzhledem k rostoucím nenávistným náladám, namířeným proti různým skupinám obyvatel, se nabízí otázka, zda by soudy neměly například pisatelům trestných příspěvků na sociálních sítích nařizovat povinné lekce z historie a dalších společenských věd. Pokud se někdo projeví například jako antisemita, musel by si přečíst knihu o holokaustu, nebo se alespoň podívat na související dokumentární, ale klidně i správně vybraný hraný, film. Je v českém právním řádu místo pro takovýto nový trest? Na první pohled by to mohlo fungovat, realita je už ale složitější.

Tresty budoucnosti
Česká republika má dlouhodobě přetížené věznice a počtem vězňů se vymyká evropskému průměru. Trestní zákoník přitom nabízí vedle trestu odnětí svobody dalších 11 typů trestů, takzvaných alternativ k vězení. Proč se nevyužívají tak často, jak by bylo žádoucí? Co je třeba udělat pro to, aby soudy častěji nařizovaly peněžité tresty a posílaly odsouzené do domácího vězení? A neměli bychom se na začátku 21. století zamyslet i nad tím, zda nepotřebujeme i zcela nové tresty, třeba zákaz vstupu na sociální sítě či povinné seznámení se s dějinami? Na tyto otázky odpovídá patnáctidílný seriál INFO.CZ Tresty budoucnosti.

Odborníci se proti „čtení za trest“, které se v poslední době občas objevuje i v okolních zemích, nikterak nevymezují, zároveň ale upozorňují na to, že splnění takovéhoto příkazu může být jen obtížně kontrolovatelné. Myslí si rovněž, že nemusí jít o zvláštní trest, ale třeba jen o jednu z přiměřených povinností, kterou soud může nařídit podle paragrafu 48 odstavce 4 trestního zákoníku.

Vhodné by však bylo uvažovat nad tím, zda nemá být něco takového součástí například určité metodiky, či jak jinak dosáhnout toho, aby soudy povinné vzdělávání lidem, kteří se svých prohřešků mohou dopouštět třeba i z nevědomosti nebo kvůli příliš omezenému pohledu na svět, nařizovaly.

„Toto opatření by mohlo ve výjimečných případech pomoci, například u lidí s velkými předsudky a u kriminální činnosti spojené s nenávistí vůči skupině obyvatel, menšinám. Nicméně je zde problém s tím, jak vykonání této povinnosti ověřit – pachatel napíše esej? Navíc nutit někoho ke sledování filmu či čtení knihy naopak může a priori u něho vzbudit odpor k dané knize či filmu. Osobně bych s tím neměl problém, vyžaduje to však zralého a zkušeného soudce,“ myslí si předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek.

Efektivnost takovýchto trestů či alespoň povinných opatření by se teprve musela vyzkoušet. Všechno by ale určitě nevyřešily.

Fungoval by takovýto trest?

„Když jsem před lety zastupoval ČR ve věci řízení o zrušení jakési neonacistické strany, připadlo mi zvláštní, že její členové se, sice opatrně a nepřímo, ale hlásili k Adolfu Hitlerovi a zřetelně si nepamatovali, že v plánech hnutí, které tenhle pán zastupoval, byla postupná likvidace slovanských obyvatel na území ČR. Představa, že by se k takovému poznání museli pročíst je lákavá, ale na druhou stranu jsem skeptický k faktickým účinkům vynucené četby či vynuceného sledování filmů,“ popisuje místopředseda České advokátní komory a prezident Unie obhájců Tomáš Sokol:

„Pochybuji, že například nadšeně hajlujícího idiota by filmové závěry pořízené po obsazení některých koncentračních táborů na konci druhé světové války nějak zásadně ovlivnily.“

„Současná legislativní úprava umožňuje vedle alternativního trestu nebo odklonu uložit také výkon takzvaných přiměřených omezení a povinností, které je pak povinen obviněný či odsouzený ve stanoveném rozsahu a obsahu splnit. V praxi Probační a mediační služby se nejčastěji setkáváme s povinností nahradit škodu, která byla trestným činem způsobena, omezením spočívajícím ve zdržení se užívání omamných a psychotropních látek včetně alkoholu a současně podrobení se namátkovým testům na přítomnost těchto látek v těle a podobně, “ říká pak Kristína Labohá z Probační a mediační služby: „Teoreticky již dnes lze uložit – v praxi Probační a mediační služby však dosud nezaznamenané – zmíněné povinnosti přečíst určitou knihu či zhlédnout vybraný film.“

Takovéto povinnosti podle ní mají smysl jen tehdy, jestliže jsou součástí intenzivnějšího výchovného působení na pachatele: „Fungují tehdy, když reagují například na okolnosti spáchání trestného činu a mají přispět ke změně postoje pachatele k tomu, co spáchal. Samotné uložení tohoto typu povinnosti, v tomto případě v podstatě pasivní přijetí nějakých informací obsažených v knize či filmu, velmi pravděpodobně ke kýženému cíli nepovede, a účel uloženého opatření nenaplní.“

Jako součást programu?

Labohá ale dodává, že je možné rovněž nařídit povinné absolvování určitého programu: „Úspěšnost takových programů – měřena mírou pozitivních dopadů na změnu pachatele – je podmíněna jeho aktivním zapojením do činností, z nichž je program tvořen. Zde si už lze představit, že by byla jednou z těchto komponent také četba vybrané knihy anebo sledování filmu. Na tyto aktivity by pak měly navazovat další prvky, a to například rozhovor s odsouzeným na toto téma a tak dále.“

A jak se na „čtení za trest“ dívá autor současného trestního zákoníku a předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal? Pro INFO.CZ to popsal v nedávném rozhovoru: „Je to rovněž možné uložit v rámci zmíněných přiměřených povinností, o samostatný trest by ale podle mého názoru jít nemělo. Je to velmi těžko kontrolovatelné. Obsah knihy či filmu si můžete najít na internetu, soudce tak není schopen zjistit, zda pachatel trest skutečně vykonal. A tresty, které nejsou kontrolovatelné, nemají moc smyslu.“

Rozšiřování trestů tak podle něj nemá smysl: „Máme jich opravdu hodně, a to i ve srovnání se zahraničím. Jde spíše o to je efektivně využívat, než vymýšlet další a další,“ dodává.


V seriálu Tresty budoucnosti vyšlo:

1. DÍL: Domácí vězení i peněžité sankce pachatele opravdu zasáhnou, podmíněné tresty ne

2. DÍL: Každý vězeň stojí ročně stovky tisíc. Česko jich má nadprůměrně a zbytečně moc 

3. DÍL: Pracuje jen necelá polovina vězňů a do věznic se příliš často vracejí

4. DÍL: Peněžité tresty mohou státu přinést miliony, soudci je ale nařizují pořád málo

5. DÍL: V domácím vězení je jen zhruba 100 lidí. Na náramky se čekalo deset let

6. DÍL: Tomáš Řepka si díky prospěšným pracím odsedí kratší dobu. Jak tento trest funguje?

7. DÍL: Zapletli jste se do fotbalové bitky? Na stadion se nemusíte podívat až deset let

8. DÍL: Posílat neplatiče výživného do vězení nedává smysl, říká šéf Nejvyššího soudu Pavel Šámal

9. DÍL: Zákaz Facebooku za nadávky a šíření poplašných zpráv? Problém by byl s kontrolou, shodují se experti

10. DÍL: Přijít o řidičák a auto nestačí, viníci autonehod by se měli učit zodpovědnosti při řízení

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud