Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nahlas přečíst všechny zákony. Byl středověký Island v právu dál, než jsme my?

Nahlas přečíst všechny zákony. Byl středověký Island v právu dál, než jsme my?

Pro fungování českého práva hledáme od Sametové revoluce vzory v řadě západních zemí. Mohli bychom se ale podívat i do historie jedné ryze severské. Island je už sice trochu daleko a ten středověký je ještě dál, ale přesto bychom se jím mohli inspirovat. Islandské právní dějiny jsou totiž bohatší, než se na první pohled zdá. 

V 9. století osídlili tuto severskou zemi norští Vikingové a přinesli si s sebou i vlastní představy o právu a jeho uplatňování. Problém ale byl, že šlo o různé kmeny, a tak se tu více, tu méně lišily. Řekli si tedy, že by nebylo od věci právo sjednotit.

Helena Kadečková v knize Dějiny Islandu vychází z Ariho ságy Kniha o Islanďanech a uvádí, že Islanďané vyslali do Norska muže jménem Úlfljótur, a to na studijní cestu, během níž měl poznat tamní právo a inspirovat se jím pro to islandské. Jeho pobočník měl mezitím prozkoumat celý ostrov, možná měl dokonce najít správné místo pro konání celoostrovního shromáždění.

K němu poprvé došlo asi v roce 930, a to na takzvané Sněmovní pláni, mezi impozantními skalami, kde se Island ukazuje ve své rozmanitosti, plné kráse i divokosti. V místě, které má samo o sobě státotvornou atmosféru a v němž je dodnes otištěna výjimečnost a určitá nadpozemskost.

Stále jde o vyhledávanou lokalitu, kam takřka povinně vedou kroky turistů objevujících jižní krásy ostrova. Parlament sice už dávno sídlí v hlavním městě Reykjavíku, Islanďané jsou ale na svoji historii patřičně hrdí, a dodnes si tak v přírodních scenériích připomínají své právní dějiny.

Thingvellir - Sněmovní pláňThingvellir - Sněmovní pláňautor: Profimedia

Vlastně se tím ale jen poučili od svých středověkých předků, kteří si už také dobře uvědomovali význam působivé prezentace, stejně jako to, že lze z okolí posbírat to, co se nejlépe hodí a vytvořit z toho něco svého.

Neznalost zákona? Neexistuje

Právě kopec, na kterém dnes hrdě vlaje islandská vlajka, byl tím místem, odkud každoročně zněly islandské zákony. Díky severským ságám si o nich můžeme udělat dobrou představu. Možná je ale ani nemusíme studovat tak podrobně, stačí si rozebrat dojem, který v nás celá tato situace navozuje.

Máte-li každoročně nahlas přečíst všechny platné zákony, nemůže jich být zase až tak moc. Musí být napsány srozumitelně, aby při jejich pouhém poslechu nezanikl jejich smysl. Formulace tak nesmějí být příliš složité, víceznačné. Věty by měly být spíše krátké, úderné, určitě by nemělo jít o nekončící a kostrbatá souvětí.

Jste-li u toho, když vám někdo předčítá platné právo, stěží se pak také můžete vymlouvat na to, že jste o určitém pravidle v životě neslyšeli, a tak jste ho porušili z pouhé nedbalosti. Kvůli tomu, že vás nenapadlo, že se něco takové nesmí, nebo naopak musí.

Každý pak nutně musí mít lepší představu o tom, co je právo. Samozřejmě se tato představa může lišit dle citu toho kterého člověka, situace ale bude logicky lepší, než když právo jen někde leží ve složitých a těžko proniknutelných knihách.

Jsou všechny zákony potřeba?

V České republice dnes platí tisíce právních předpisů a udělat si o nich kompletní přehled je prakticky nemožné. Jak dlouho by trvalo, pokud bychom je chtěli všechny nahlas přečíst, a to ještě na nějakém lidovém shromáždění? Stačil by na to vůbec lidský život? Zvláště ve chvíli, kdy každý rok přibudou stovky dalších?

Jistě, středověká společnost přece jen žila v jiných poměrech než společnost moderní. Možná nemusela upravovat tolik věcí a stanovit tolik pravidel. Skutečně ale musíme, nebo to je opět jen náš pocit? Že bychom se bez regulace neobešli?

Právníci už několik let upozorňují na to, že moderní společnost se všechno snaží řešit zákony, jakoby zapomněla i na existenci jiných normativních systémů, například na morálku či náboženství. Emeritní ústavní soudce Jiří Nykodým před lety vyzval na jednom sezení Právnického klubu k tomu, abychom zrušili zákony a vrátili se k desateru. Tato myšlenka už se rovněž rozebírala mnohokrát, má své příznivce i odpůrce. Ve své jednoduchosti není realizovatelná, ale možná ukazuje cestu, kterou by šlo dále promýšlet a jednou se jí snad i vydat.

Objevy díky trestným činům

Samozřejmě tím ani nechceme říct, že bychom se měli vracet k běžnostem středověkého práva, krutým tělesným trestům nebo takzvaným ordálům, neboli božím soudům, k nimž docházelo ve chvíli, kdy celá situace nebyla zcela jasná a místo důkazů mělo nastoupit určité znamení z nebes.

I to ostatně dobře připomínají islandské informační tabule s nákresy. A je jinak působivé číst si o ordálech a o topení lidí jen v historických knihách či právních učebnicích, nebo stát před řekou, v níž se to celé před staletími odehrávalo.

Mimochodem, jedním z islandských trestů bylo i několikaleté vyhnanství. Právě díky tomu, že tento trest dopadl na Erika Rudého, objevili Islanďané Grónsko. A díky tomu, že kolonizovali tuto zemi, vydal se kolem roku 1000 Erikův syn Leif ještě dál a doplul až do Ameriky.

Všechno to stojí za zamýšlení. Právě takto totiž mají jak právní, tak i obecné dějiny význam. Pokud je reflektujeme.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1