Napětí kvůli novým insolvencím. Zůstane v Česku jen 20 insolvenčních správců? | info.cz

Články odjinud

Napětí kvůli novým insolvencím. Zůstane v Česku jen 20 insolvenčních správců?

Se začátkem června se zásadně změnil insolvenční zákon. Novinky jsou spojené zejména s novými pravidly pro oddlužení, do něhož může nově vstoupit více dlužníků. Některé doprovodné vyhlášky ale vyšly až těsně před účinností nových pravidel a na vyjasnění dalších souvislostí se proto ještě čeká. Insolvenční správci si tak nejsou jistí, jak mají v některých situacích postupovat. Obávají se přitom i nového pravidla ohledně praxe vlastních zaměstnanců. Podle některých hlasů může vést dokonce až ke změnám na trhu a jeho zúžení třeba na dvacet největších insolvenčních správců. Téma se intenzivně řešilo i na konferenci Insolvence 2019, jejímž bylo INFO.CZ mediálním partnerem.

Při výkonu funkce mohou insolveční správce nově zastupovat jen zaměstnanci se středoškolským vzděláváním a rovněž s minimálně šestiměsíční praxí. Některým insolvenčním správcům ale není zcela jasné, co toto ustanovení znamená a jak jej mají vykládat. Musí jít skutečně o zaměstnance s pracovní smlouvou, nebo tuto podmínku splní i pracovníci na základě dohod o provedení práce či o pracovní činnosti? Mohou ve firmách, které se věnují insolvencím, něco dělat i ti, kteří šestiměsíční praxi ještě nesplnili? A jak vlastně praxe mají dosáhnout?

Podle slov ředitele odboru insolvence ministerstva spravedlnosti Martina Richtera a legislativce Ondřeje Zezulky ze stejného resortu ale není ustanovení tak přísné, jak to může na první pohled vypadat. Zaměstnanec bez zkušeností se tak nemůže účastnit výkonu funkce insolvenčního správce, ostatní činnosti ale dělat může, uvedl Zezulka. Tito zaměstnanci se tak podle něj mohou věnovat například dědickým řízením či výkonu činnosti na provozovně, přičemž jim nabíhá i požadovaná praxe.

Podle Richtera totiž není právě činnost na provozovně chápána přímo jako výkon funkce. Zaměstnanec bez praxe tak může například připravovat i návrhy na sepis oddlužení, uvedl ředitel odboru insolvence.

Problémem by ale podle něj bylo, kdyby insolveční správce vykonával funkci například prostřednictvím agentur či jiných lidí, kteří by nebyli jeho zaměstnanci. Jako zaměstnanci jsou přitom pro tyto účely podle Richtera chápáni i lidé pracující na již zmíněné dohody – nemusejí tedy mít vysloveně pracovní smlouvu.

Vyhrocená atmosféra

Některé insolvenční správce ale tyto odpovědi, které zazněly na konferenci Insolvence 2019, úplně neuspokojily. Na akci panovala vyhrocená atmosféra, někteří posluchači na zástupce ministerstva, často i dosti nelichotivě, pokřikovali. „Já jsem z vyhlášky nepochopil, co může dělat zaměstnanec na provozovně, asi jsem debil,“ zaznělo například.

Insolveční správci se totiž obávají, že ministerstvo bude jako dohledový orgán při nadcházejících kontrolách postupovat formálně a případné prohřešky proti novým pravidlům přísně postihovat. A insolvenční správci se tak budou dostávat do kárných řízení. Richter se snažil tyto obavy rozptýlit.

Řešilo se tak například, zda je nutné mít na provozovně doklady ohledně absolvovaného vzdělání či praxe. Podle Martina Richtera nikoliv, protože právní předpis žádnou takovou povinnost neukládá. Ředitel odboru insolvence ministerstva spravedlnosti rovněž ubezpečil přítomné insolvenční správce, že případné kontroly budou k těmto věcem přistupovat rozumně.

Jsou potřeba provozovny?

Insolvenční správci si ale rovněž stěžovali na pravidla spojená s nutným zajištěním zaměstnanců na provozovnách.

„Držíme zaměstnance na pobočkách jen kvůli tomu, kdyby přišla ministerská kontrola,“ uvedl například prezident Asociace insolvečních správců Daniel Ševčík, za což si vysloužil potlesk sálu. Věřitelé ani dlužníci totiž podle jeho slov úředních hodin nevyužívají. Konkrétně s dlužníky se prý insolvenční správci setkávají individuálně a podle potřeby.

To si podle Martina Richtera uvědomuje i ministerstvo, v minulosti tak navrhovalo dokonce zrušení provozoven, které však neprošlo poslaneckou sněmovnou. Ministerstvo s tím tak podle něj nemůže nic dalšího dělat, jde o věc pro zákonodárce. „Změnu právní úpravy nejsme schopni zprostředkovat,“ uvedl Richter s tím, že ale v provozovnách vidí i ratio. Právě na jejich základě se totiž insolvenčním správcům přidělují jednotlivé případy. „Rádi bychom se bavili o jiném přídělu insolvenčních věcí,“ uvedl ale rovněž Richter.

I někteří insolvenční správci však přiznali, že ani jim není úplně jasné, jak by k něčemu takovému mohlo právě bez provozoven docházet. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud